Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Šestnáctiletá Terezka (D. Nvotová) odchází z ústavu, kde se učila švadlenkou a kde všechno bylo tak jednoduché, protože jiní rozhodovali za ni. Rozhodne se, že v hlavním městě vyhledá svou matku (E. Vášáryová), která o ni už léta neprojevila zájem. Podivuhodná cesta křížem krážem celým Slovenskem je nejen citovou výchovou, ale i Terezčinou zkouškou z dospělosti. Prožívá situace groteskní až absurdní a všechny pečlivě zaznamenává do staré slepé mapy. Reálný příběh se prolíná se sny a je naplněn hravým humorem… (Česká televize)

(více)

Recenze (39)

Flego 

všechny recenze uživatele

Slovenská porevolučná filmová realita sa zmietala v neistote a hlbokom útlme. Každý z toho mála natočených filmov pokračoval v ťažkom žánri, divácky určite menej atraktívnym, a to bol tiež dôvod nižšieho záujmu. Šulíkov film sa opiera o umeleckú "realitu", civilnosť príbehu sa vytráca zvoleným žánrom. Má však svoju vnútornú silu, snaží sa do svojho poetického sveta vtláčať aj závažné témy. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

V polistopadovém - nejen slovenském - kontextu stále nadprůměrný film režiséra Šulíka sice nezklame, ale také nadměrně nepotěší. Při jeho sledování se mi vybavují dva jiné - rovněž slovenské - filmy. Uherovo SLNKO V SIETI a rovněž Šulíkova ZÁHRADA. Společným jmenovatelem těchto pohledů je fascinace jakoby znehybnělým časem a znejistěnými základními konturami i tahy zvoleného příběhu. Toto napolo dětské, napolo dospělé vnímání světa probouzejícím se lidstvím dívčího věku však také vymezení tohoto pomyslného společného jmenovatele ukončuje. Zdá-li se někomu výkon Doroty Nvotové toporný, nechť si ho srovná s o téměř padesát let starší kreací Jany Belákové v SLNKU V SIETI. Scénář i režie po zdařilém a mnohoslibném počátku nicméně postupně ochabují a vícerozměrově založený příběh v druhé části filmu retarduje do řetězce ne příliš vzájemně na sebe navazujících scén. Samoúčelnost Terezčina imaginativního rozhovoru s matkou (skvělá Milka Vášáryová) předchází nic neříkající závěr. Stejně podivný je ovšem i vstupní motiv: 16letá dívka propuštěná ze sociálního ústavu pro mládež prochází bez jakéhokoliv dozoru a kontroly zemí, v níž se osobní bezpečnost stávala stále pomyslnějším pojmem, do rodiny, jež jejímu stále zranitelnému dospívání mohla prospět jen nanejvýš problematicky. Hluchých míst v původně velkoryse koncipovaném "komenizujícím" námětu je přesmíru. Nelichotivých odpovědí na nepříliš uctivé otázky, vyvolané jejich relativní početností, rovněž. ()

Reklama

Tomco 

všechny recenze uživatele

V momente, keď Terezka nastúpi do auta ku Labudovi, nejako som sa prestal baviť. Dovtedy krásne jednoduchý a čistý príbeh s prvkami, ktoré mi veľmi učarovali v Záhrade, sa teda neskôr mení v zmesku lepších momentov s tými horšími. Nakoniec je z toho lepšia nuda bez výraznejšieho a silnejšieho rozuzlenia. Pre mňa niečo medzi 3-4, skôr však dole. ()

Gavin87 

všechny recenze uživatele

"Býva sa tu dobre, len žit sa tu nedá" Film pro mě osobně mající dojemnou poetiku. Pěkná hudba, výborná Dorota Nvotová coby přemýšlivá Terezka, a jako vždy Marián Labuda coby neúspěšný herec. Pěkný a laskavý pohled na slovenskou krajinu s jejími obyčeji, o jejichž existenci patrně v Bratislavě nemají ani potuchy. ()

helianto 

všechny recenze uživatele

Orbis Pictus. Schola Ludus. DonQuijotovský pikareskní román v obrazech o putování čisté duše po světě, o hledání ... hledání vlastních kořenů, které je snad lepší neznat, hledání vlastního já, jež nalézt je třeba, aby bylo možné vyrovnat se s vlastním údělem. Snové, groteskní, láskyplné, někdy i kruté, obrazy, vytvářející Labyrint Světa, aby se hlavní hrdinka mohla dobrat Ráje srdce. Zajímavý počin slovenské kinematografie a Dorotka Nvotová už od raného mládí ukazující slibný herecký potenciál. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (2)

  • Nakrúcanie filmu prebiehalo na Myjave, Devíne, Strečne, v Piešťanoch, Bratislave i Ružomberku. (dyfur)
  • V 14. minúte sa Terezke (Dorota Nvotová) zasekne noha v žľabe na spúšťanie dreva, pričom z lesa sa ozve výkrik "Varúj". Ide o jasne čitateľný odkaz na scénu z filmu Vlčie diery (1948) režiséra Paľa Bielika, v ktorej sa postave Ondreja Svrčinu (Jozef Budský) rovnakým spôsobom zasekne noha. (GTS_PUNK)

Reklama

Reklama