Crows Zero II

Na pokračování jsem se už dívala s vědomím, že tohle není můj žánr filmu (u jedničky jsem ještě nevěděla, co čekat), ale zajímaly mě spíše role Oguriho a Miury. Oguri opět potěšil, ta role Genjiho mu opravdu sedne. Miura byl spíše zklamáním, protože se zaprvé jedná o jeden z jeho starších počinů, takže jde vidět, že mu hraní ještě tolik nejde, a za druhé, jeho role tam byla menší, než jsem čekala - v podstatě se tam jen několikrát mihnul. Na druhou stranu mě tam ale z té konkurenční školy Housen zaujal Kaneko Nobuaki v roli Narumiho. Dělal úplně stejný dojem, jako když jsem ho viděla v Buzzer Beat. Tenhle typ role drsného bad boye mu očividně sedne, otázka však je, nakolik by zvládnul něco jiného (uvidíme později, jestli se dostanu ještě k něčemu, v čem hrál). Celkově na mě dvojka Crows Zero dělala dost podobný dojem jako první díl - všechno je to hlavně o bojích mezi delikventy ze dvou škol. Chápu, že jde hlavně o efekt a o tu stylovost, koneckonců závěrečný souboj byl opravdu dobře provedený a čišel z toho adrenalin. Jenže já osobně za tím od začátku do konce viděla jen bandu školáků, kteří si hrajou na drsné dospěláky a rvou se v těch svých rozbitých školách (které jim sotva kdy poskytly nějaké vzdělání) v podstatě pro nic. Tenhle pocit jsem ze sebe nemohla setřást jak u jedničky, tak u dvojky, a myslím, že je to ten hlavní důvod, proč si mě Vrány nikdy nezískaly. Přijde mi to až příliš absurdní - btw, kdo jim vůbec na konci udělil ty absolventské diplomy, na které je tam na konci záběr? Raději mám filmy a seriály, které jsou aspoň o něco bližší realitě (možná i proto se mi z delikventského prostředí víc líbil Gokusen). Malá lahůdka na konec - všimněte si, jak Oguri po finálním souboji vypadá s monokly na obou očích jako panda :D Musela jsem se tomu zasmát. ~(3,2★)~ (02.10.2015)

Stará známa parta je späť. Na jednu stranu je fajn, že Miike vie vytvoriť prostredie a stále spraviť postavám dostačujúci background a vytvoriť si tak vlastnú japonskú verziu Fight Clubu. Ale mimo hlavnej motivácie, ktorá vlastne ťahá celý film a ktorá je sama o sebe veľmi slabá a prostoduchá, film nemá čo ponúknuť. Vzťahy sú mdlé, presahy takmer nulové a celá ta akcia je tiež po chvíli pomerne ťažkopádna. A aj tá dĺžka tomu veľmi nepridá. Je to škoda. Páči sa mi veľmi súčasná japonská kinematografia, ktorá má tendenciu prekračovať klasické žánre a ukazovať odvrátenú stranu japonskej kultúry. Čoraz viac si ale myslím, že tým, že je Miike tak všestranný a že točí ako na bežiacom páse, tak sa mu vo filmoch strašne stráca osobitosť. Ťažko dopozerateľný priemer. (19.11.2017)

Odvrácená tvář Japonska aneb Země vycházejícího slunce není jenom o slušnosti a o klanění. Dvojka Vran se mi líbila, i když už mě nebavila tolik jako jednička. Bylo to v podstatě to samé jenom s tím rozdílem, že tady už nešlo o boj v rámci jedné školy, ale válka mezi školami, která vedla k předvídatelnému konci. Oguri byl stejně skvělý jako v jedničce a vždycky znovu mě udivovalo jak je ohebný a pružný. Občas jsem měla dojem, že má místo kostí a kloubů nějakou pružinu. :^) Co mě ale zase znovu dostalo byla muzika. Poslouchala bych ji pořád dokola. (22.10.2011)

Zatímco v prvním díle Miike s nadsázkou reflektoval principy žánru chuligánských šónen mang, zde odhaluje jejich schematičnost tím, že jí nastavuje nezakalené zrcadlo a předkládá divákům ryze mechanický řetězec atrakcí. Dvojka Crows Zero tak jen ukazuje, že vše již bylo řečeno v prvním díle a druhý je pouze bonus na generování zisků; byť z řemeslného hlediska naprosto dokonalý. (31.10.2010)

Nastavovaná kaše bez jediného čerstvého nápadu. Nejistý přechod k větší serióznosti se příliš nevyvedl nicméně coolness a stylovost však neochvějně trvá. Hluchá místa a recyklace sráží jinak vcelku zábavnou jízdu do nevýrazného průměru. Oguri a Yamada tentokrát táhnoucí za jeden provaz ale za vidění přesto stojí. (21.01.2015)