Toradora!

Kdyby si to zachovalo formát prvních pár dílů... kdyby... tak by to bylo něco úžasného! Vtipného! Energického! Něco co vás nabije pozitivní energií! Ale ono nezachovalo. Po těch pár prvních skvělých dílech to zapadlo do břečky poprůměrných anime ze školního prostředí. Samozřejmě se tam v průběhu celého seriálu objevovaly světlé chvilky, ale to nestačilo k tomu, abych se po celou dobu ptala: "Proč? Co jste udělali té komedii? Proč jsem strkáte ten strašný milostný mnohoúhelník?" Chtěla jsem se smát, místo toho jsem řešila strašlivé problémy puberťáků, kteří se chtěli chovat a řešit své problémy jako vyrovnaní dospělí (což bylo k smíchu, ovšem ne tak, jak bych si přála). Takových seriálů tady bylo a bude. Přineslo to něco nového? Ne. I když to nepřineslo nic nového, bylo to v pohodě a dobře se na to dívalo, člověk se u toho spokojeně usmíval? Ne. Takže lepší hodnocení to ode mě nedostane. (29.04.2013)

To bylo tak úžasný, že ani nevím co napsat. Řekl bych, že je to velmi nevšední anime s obrovsky hlubokým příběhem. Snad žádné anime, co sem zatím viděl, nebylo takhle napěchováno emocemi s doprovedem úžasné hudby a tak strašně moc sympatickými postavami, že už teď je mi bez nich smutno. Zkrátka a jednoduše - úžasné anime, které můžu jen doporučit všem fandům slice of life a vlastně i těm ostatním. Jen škoda, že to má tak málo dílů - určitě bych jich snesl mnohem víc ;) 100% bez nadsázky. (16.03.2012)

Tygr a drak, dvě silná mystická stvoření, jsou k sobě neodolatelně přitahována. Kvůli čemu, soupeření nebo vzájemné podpoře? Ryuji charakterizovaný obličejem vrahouna, ale s velmi starostlivou a laskavou duší. A droboulinká Taiga, která si svoji výšku a fakt, že ji odmítla vlastní rodina, kompenzuje násilným chováním. Co ji taky jiného zbývá? Když tě nechtějí ani tvoji nejbližší a jsi tak malá, že tě každý přehlídne, je pár kopanců a drsnost jednou z možných záplat na duši. A taky, aby si tě pořádně všimli. _____ Zatímco první díly slibovaly víc akce a legrace, už záhy se seriál překlopil do romance a japonská střední se proměnila ve školu zlomených srdcí. _____ Finále je předvídatelné, ale je hezké, jak k němu seriál spěje. Výtržnice Taiga jenom skrývá svoji křehkost a Ryuji je prostě zvyklý se starat. Co mě štvalo, byla naspeedovaná zrzka, alias nejlepší kamarádka a líto mi bylo namachrované modelky, která svůj cit téměř ani nenaznačila, takže na ni nezbyla ani role zhrzené milenky. _____ Když se divák smíří s dětinskou kresbou, zjistí, že Japonci ji umí a dokážou dokonce i do těch širokých panenkovských očí dostat emoce. _____ Emoce byly vůbec zajímavé – buď sebezapření a skrývání, nebo hysterie, když už potlačovaný cit nejde udržet uvnitř. Japonští středoškoláci projevují velkou míru zodpovědnosti, cílevědomosti, schopnosti obětovat se pro kamarády a dodržování pravidel. _____ UPOZORNĚNÍ: Po titulcích posledního dílu následuje ještě několik scén. SHRNUTÍ: Skoro bych se vsadila, že seriál inspiroval můj jiný oblíbený – The End of the F***ing World (08.03.2019)

Vzhlížím k Toradoře jako jedné z těch známějších školních romantických komedií (Nemůžu si neodmyslet to nenazývat Toreadora. Kde to vůbec vzniklo?), a tak jsem považoval za obecnou otaku vědomost mít toto jako povinnost v kolonce shlédnutých. Upřímně, čekal jsem mnohem vetší dávku originality a vtipu v příběhu. Hádám, že to bude už jakousi "zajetostí" v kolejích tohoto žánru, že se neustále opakují prvky festivalů, otázka budoucího povolání, výlet k moři, valentýny a podobně. Respektuju to, co jiného bychom ve škole asi tak mohli dělat? Stále si nepřijdu nikterak přísný, když požaduji aspoň minimální dávku inovace, jiný tok osudu, hrstku nepředvídatelnosti..přičemž nic z toho se nedostavilo. Nespoutaný úvod byl zábavný, ale poté to už přesedlalo 100% na romantickou notu, frekvence vtipu opadla na úroveň deště na poušti a jen jsme byli v galerii Klišé & klišé. Záchraný kruh tomu obrazně řečeno háže ústřední dvojička, volatilní Taiga s kliďasem Ryuujim, kteří mají továrnu na šarm a charakter s intelektem jim není neznámý. I když každý ví, jak to nakonec dopadne a sem tam mě Taigino mlácení sympatické zdaleka nebylo, tak hlavně u Ryuujiho si nemůžu vzpomenout na jediný absurdní nebo neomalený prvek (narozdíl od Kushiedy nebo Kitamury). V tom je Toradora! jednoznačně nejúspěšnější, protože onen pocit, kdy to hlavnímu páru přejete, je Vám vykreslením onoho páru snadno vsugerováno, čímž jsou mnohé skřípance umně zamazány. Konec je taky jeden z těch lepších a u mě budou mít vždy povedené závěry velkou váhu. I přes mou osobní nevraživost vůči J.C. Staff studiu a s příhlédnutím, že grafická stránka má nějaký věk, tomu dám slabší 4*, jelikož mé časté nenadšení z bežných rabukome se nedostavilo. (09.04.2019)