Vítejte v KLDR!

Možná bychom klidně mohli všichni dát 5 *. Kolik peněz a času jsme ušetřili a přitom během hodinky a čtvrt viděli asi vše, co je možné v současné době z KLDR vidět. A taky si potřebujeme občas připomenout ty kladné stránky našeho českokapitalismu, na který tak rádi a většinou právem nadáváme. (06.08.2009)

Lidé, kteří se smějí vojáčkům postávajícím u Pražského hradu s flintou (žel neznám přesnou značku a ráži :D) budou vyvedeni z míry, jelikož při sledování Vítejte v KLDR! zjistíte, co je vycepovanost. To hošící jsou jako armáda klonů z Lucasovy ságy o vesmírných válkách, ale jelikož tam vládne takový režim, nemůžu se tomu ani moc divit. Ale jejich sehranost je vážně geniální. Linda Jablonská ani nechce divákovi přiblížit místní kulturu, nechce líčit dopodrobna, ale vypráví zážitky z pohledu Účastníků zájezdu, kteří se snaží svoje pocity z výletu do "Nikdykde" předat nám, nezkušeným a světa neznalým lidem. Každopádně velký poznatek mám. Nejhorší zmrzlina je na hranicích mezi Severní a Jižní Koreou. Poklona... (19.07.2009)

O KLDR se toho člověk dozví více i z wikipedie, jako ukázkový obraz tiché hrůzy a zoufalství v totalitním státě poslouží dokument dostatečně. Za pozornost stojí chování a motivace většiny účastníků zájezdu, jejichž prostoduchost zaráží většinu stopáže nejvíce. Lidská blbost je hold bezbřehá, škoda že se to týká jak severokorejské garnitury, tak české delegace tvořené převážně z bývalých straníků a pionýrů. (05.05.2013)

Nevim, jeslti znáte tu pohádku, ve které se jeden robot snaží, seč může, býti člověkem.Navlíká se do různých lidmi vytvořených věcí, napodobuje chováním svého okolí a dalšími různými způsoby se pokouší všechny přesvědčit o tom, že robotem není. Nejvíc pak možná sebe.. všechny to ale bije do očí.. hrnec prostě na hlavu nepatří, kovové piliny nejsou chipsy, člověk z přítomnosti se nechová jako kapitán vesmírné lodi a navíc je dost často pod parukou z mopu vidět centrální panel na zátylku... A proto jediný, kdo jeho snu uvěří, je on sám.. Je to fraška.. za hranicemi turista spadne do králičí nory a lidskost se vytrácí.. postavme kulisy, natáhněme pružinku hodinových strojků a ukažme těm zápaďákům, jak zoufale se snažíme přesvědčit o opaku. Šedá.. to je Severní Korea. To je její barva. Země duchů, monumentálně se rozpadající a s depresivní úchylností schovávající se před realitou.. Ty kulisy stavěli moc dlouho. Těžko se jim samotným pak poznává co kulisa je a co ne. Jak malomocní, ztrácející zájem schovávat své zhnisané rány, jak feťáci s posledními náznaky studu z injekční stříkačky vykukující zpod novin. Běhá mi z té karikatury života mráz po zádech... (06.06.2009)

Film o KLDR, ale možná z ještě větší části film o české formě fenoménu zvaném turismus... A obě (nevím, jestli opravdu takhle zamýšlená) témata jsou v těch šestasedmdesáti minutách provázána opravdu obdivuhodně. Na jedné straně je orwellovský režim, který provází hrstku středoevropanů po precizně vylajnovaných cestičkách a tiše přitom začleňuje své hosty do vlastní propagandy, na druhé straně jsou turisti, kteří z velké části mají nulové (nebo minimální) povědomí o tom, kam vlastně přijeli, zásobeni jsou litry slivovice, jíž se neustále nalívají, hrdě se vyznávají z toho, jak se jim podařilo propašovat teleobjektiv, fotí pupkem o sto šest a na kameru bezostyšně vyslovují povrchní "moudra", dávajíce tak najevo svoji myšlenkovou omezenost. Při sledování tohoto dokumentu mi hlavou probíhala replika Rudolfa Hrušínského z Vesničky: "Lidi nevěděj, co s penězma. On má barák, televizor, auťák... Tak si říká: Co ještě nemám? Hrobku... " Mně prostě důvod, že "málokerej Moravák může říct, že byl v Severní Koreji," připadá hrozně stupidní... Ono se ale dnes hlavně hraje na zážitky, takže věřím tomu, že v hospodě u piva pak budou někteří z účastníků zájezdu za nepřekonatelné hvězdy. Jako dokument je to ale vlastně čistá a bezchybná práce: Kamera zabírá bizarní monumenty kimirsenovského dědictví a současně "diegetické" komentáře turistů. Autorka vlastní komentář dodávat nemusí, svůj vlastní názor si udělá divák sám. (17.10.2009)

Jako dokument o KLDR film selhává. I v několika krátkých odstavcích v průměrné encyklopedii se dozvíte více, na druhou stranu tvůrci patrně s určitými znalostmi diváka počítali a pouze se snaží ukázat, jak to na diskutovaném místě vypadá. K tomu už moc výhrad nemám, forma komentovaného zájezdu mě doslova vcucla (a jde asi o jediný způsob, jak tam v první dekádě třetího milénia natočit nějaký ten materiál). Průpovídky zúčastněných jsou místy trefné, místy ve své upřímnosti zábavné, ale například ty o prvních krůčcích na cestě k něčemu lepšímu mi přišly bezpředmětné. Obyčejný evropan vidí až absurdní absenci života, barev a jakékoliv potěchy duše. Na každém rohu oprýskané paneláky, neexistující billboardy, prázdné silnice a spěchající, mlčky procházející obyvatelé. Odcizenost a šeď totalitního světa možná potěší antiutopistické oko, ale vědomí reality jakékoliv pozitivní pocity zatluče do země. Všudypřítomné uniformy a propagandistické plakáty děsí... KLDR zkrátka není hezkou prázdninovou destinací, není ani hezkým místem pro život a závěrečný záběr na čistou, ale nekvalitní a hlavně prázdnou dálnici působí téměř postapokalyptickým dojmem. (08.12.2009)

Neuvěřitelný svět "jinosti" a snad až kosmického absurda..! (27.01.2011)

Sice vcelku zajímavá ukázka této zřejmě nejobtížněji navštívitelné země, nicméně ti exoti, co v tom "účinkují", to je hrozná skvadra trotlů, která tomu bohužel znatelně ubližuje. Rozhodně se to dalo zmáknout líp, ale buďme rádi alespoň za tuto ukázku striktně totalitní společnosti ve 21. století. (14.12.2014)

Mám návrh. Udělejme z Koreje pro komouše galeje, ehm pardon, ráj. A ty, co to nechtějí, okusí těch galejí, ehm pardon, ráje. Proč se mi pořád plete Korea, komunismus, ráj a galeje? Že by zvyk? (06.06.2009)

,,Co vás nejvíce zaujalo na našem městě?'' ,,Je velké ... a...prázdné.'' ----- V Koljovi se ke konci praví o jednom snu, kde komunisti mají svoji rezervaci jako indiáni... Mno, myslím, že jedna taková už celkem dlouho existuje. Čas se tam zastavil někde kolem roku 1950 a v té době je tam lid tak nějak vládnoucí skupinou držen i nadále. Mnozí již zapomněli na tu dobu temna a zůstaly jen dnes už dokonce lehce humorné vzpomínky jak nešel sehnat toaleťák či jak se do fronty na pomeranče 2x aby bylo doma víc kousků... Ale tady to temno názorně vidíte v barvě. Ve tváři lidí, v jejich oblečení, v ulicích budovách, dokonce i ta upravovaná zeleň v oblastech určených pečlivě jen pro zahraniční návštěvy byla taková nějaká mdlá... Jediné co zářilo byly rudé vlajky ať už skutečné či ty betonové na střechách domů a rozsvícené symboly KLDR. Samozřejmě, že diváci resp. návštěvníci viděli jen to co bylo povoleno vidět. O to však více v kontrastu je to neviděné... Kdo si myslí, že komunismus a socialismus jsou tou správnou cestou k blahobyt, pak ať se tam odstěhuje. Možná se dostane mezi papaláše a blahobyt opravdu zažije. Běžným lidem však tato výsada povolena není. Ti tam bohužel hynou hlady v otřesných podmínkách a životním standardem srovnatelným se středověkem. Také jsem viděl ten smutek průvodkyně v očích, když vlak odvážel skupinku do ,,svobodné'' Číny. Do světa, který ona a její rodina nikdy nepozná. Dávám za tři balvany do silnice. * * * (17.11.2015)

Co to tam proboha jelo za debily? Jako kdyby to byl dokument o Chorvatsku tak bych se nedivil, že někdo z účastníků zájezdu co se tam jede co nejlevnějc válet k moři, netuší o zemi samotné ani hovno, ale dostat se do KLDR asi neni žádná prdel, tak bych čekal, že tam nepojede nějakem kokot, co když uvidí, že jejich oficiální průvodkyně má na sobě čisté šaty a netrpí hladomorem, tak ze sebe do kamery vysere monolog na téma "V tý KLDR se vlastně žije docela v pohodě, protože je přece blbost, aby se tahle měla dobře a jiní trpěli hladomorem." Debil. Nebo když se ti mentálci odmítnou poklonit před kamenným kimčongilem, protože jsou prostě děsně zásadoví, ale hlavně že se tam teda serou. aby měl chudák průvodce z toho průser. Ale dobře, ne všichni tam byli úplně vypatlaní. Jinak jim ale kurevsky závidím, moc rád bych to tam viděl (aspoň tu trošku co neni "zakázaná") na vlastní oči. (08.01.2012)

Tak jsem si naivně myslela, že se dozvím něco o KLDR. Vážně jsem nečekala odvážné záběry na totalitní realitu, ale zasvěcený komentář k prezentovaným "památkám". Místo toho se mi jen potvrdilo, že s národem českým je to opravdu hodně zlé. Nablblé komentáře účastníků zájezdu mě rozesmutněly více než pravá tvář Severní Koreje skrytá za Potěmkinovými vesnicemi. Zaplať to pánbůh, že se dostali do svobodné Číny! Škoda nevyužité příležitosti natočit přínosný dokument a škoda peněz z fondu. Autorka by to měla pouštět leda tak známým v obýváku jako video z dovolené. (31.08.2010)

Burani z ČR dobývají KLDR aneb sonda do hlubin turistovy duše (má-li vůbec něco takového). Dlouho mi nebylo tak trapně, jako při sledování tohoto pochybného dokumentu, který jsem si navíc přitáhla domů v naději, že se o Severní Koreji třeba něco nového dozvím...ach, jaká naivita. (15.11.2010)

Dokument ani ne tak o KLDR, jako spíš o českých turistech, kteří na hranicích s Čínou jásají "Konečně svobodná země." a pronášejí krutá moudra. :o) (23.03.2010)

Dokument, který by mohl natočil v podstatě kdokoli, kdo by dokázal zorganizovat podobný zájezd. Cestovat do KLDR není, jak je vidět, nic složitého, tudíž toto home video, jak napsala Snorlax, nemůže přinést nic víc, než jen soukromé záběry turistů. Vyzbrojeni fotoaparáty a kamerami, kolem huby umělý, předražený med kapitalismu a v hlavě vzpomínky na podobnost předlistopadového režimu. Toto srovnání ovšem mohlo pociťovat jen pár turistů, kteří zažili 50. léta. V těchto letech se totiž KLDR zasekla, a zůstává v nich do dnes. Následný socialismus v ČSSR neměl nic společného s tím, co zde viděli. Pojetí komunismu KLDR je zfanatizované, monstrózní a směšné. Dá se to chápat. Odvěká císařská nadvláda ve všech asijských zemích vypěstovala v lidech zde žijících až robotickou poslušnost a naprosto neoddiskutovatelné vědomí toho, co je jejich povinnost. Home video naštěstí dokázalo zachytit Severokorejce i jako obyčejné, mávající, studující a vyptávající se lidi. Zajímající se o to, jak na Čechy působí jejich izolovaná země, která je prakticky přes 50 let ve válečném stavu. Silná mezinárodní embarga, i při katastrofálních záplavách, žádná humanitární pomoc, jen informace o velkém hladomoru, který pochopitelně způsobila vláda KLDR. Ano jsou to vymletí blázni, kteří jsou naštvaní na celý svět. Ovšem i USA potřebuje strašáka pro lidi, pro svoje lidi. Účelové zesměšnění a zároveň upozorňování na hrozbu fanatiků z Koree, má za oceánem svou jasnou pozici. Válka v Korei se prakticky nikdy neukončila ani pro jednu stranu. Do KLDR ovšem jezdí i Američané, průvodkyně mluví bez problémů anglicky. Veškeré turistické výpravy jsou předem připravené a kontrolované. Korejci předvedou dokonale přesné vystoupení, zazpívají si s Tebou, popijou, když nejsou zrovna ve službě, a pak Tě zase honem honem pustí do té Tvé svobody. Připravené a kontrolované. Pro změnu zase korporacemi ovládající globální tržní systém a schovávající se za cynická povzbuzující hesla. (15.08.2013)

O KLDR jsem se z tohoto průměrného home videa nedozvěla téměř nic. V hlavním městě jezdí málo aut a na ulicích je celkově málo lidí. Účastníci zájezdu s laskavostí sobě vlastní obohacovali své okolí o své názory, co by mohlo být, jak to asi je, jak to asi bylo. Zkrátka strašně poučné, ale na kydání domněnek mohli ti dobří lidé zůstat doma. Za vše mluví oduševnělá připomínka pronesená lámanou češtinou, kdy její autor byl překvapen, že zemědělci neprospí celé dopoledne. Sečteno a podtrženo, z Jablonské asi dokumentaristka nebude. A přitom měla v rukou tak zajímavé téma. (12.03.2012)

Tenhle dokument klame tělem. Stejně jako Shyamalanova Vesnice nebyla tak úplně o monstrech v lesích, tak i Vítejte v KLDR! není o KLDR samotném. Ani o jeho obyvatelích. Ani o těžkostech, které tamní režim přináší. Kdepak, tento dokument je především o nás – o Češích. Banda čecháčků-turistů se vydává na poznávací zájezd do míst, která nejsou ani z poloviny tak příjemná jako chorvatské pláže a v některých (pro ně) vypjatých situacích naplno odhalují svou náturu, názorovou nevyrovnanost a přehnanou touhu obnažovat vlastní „intelekt“. Vítejte v KLDR! je tak především mrazivou (pokud je divák také Čech) a úsměvnou (cizinec se jistě zasměje podstatně více…) výpovědí o národní povaze. Jako exkurse do cizí země je tento dokument informačně značně podvyživený, za což bezpochyby mohou i značná omezení, pokud ale k němu budete přistupovat jinak než jako k jednomu z dílů Cestománie, tedy tak, jak jsem uvedl výše, neměl by vás film zklamat. Vítejte v Čechách! (11.08.2010)

Mám takové dosti rozporuplné pocity. Ve své podstatě se mi to líbilo a nenudil jsem se ani delší chviličku, ale nemohu se zbavit pocitu, že se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Dokument těží pouze z toho, že pojednává o KLDR, o které se toho až tolik neví a je zakryta dekou mnoha tajemstvích. Docela mi vadil nemastná, neslaná a až se mi chce skoro použít slovo "hloupá", česká expedice, které bylo ukázáno pouze to, co ukázané býti mohlo. Jistě, ono to na dostatečný obrázek o zemi stačí a v podstatě je to i vševypovídající, ale člověk by přeci jen rád nakoukl kamerou za roh, který střeží obvykle pár vojáků a mrknul se, jak vypadá Pchjongjang opravdu. Jsem samozřejmě totalitním režimem nepolíbený. Znám ho pouze z vyprávění, obrázků a dobových záběrů, či filmů a myslím si, že je nám, kteří nebyli jeho účastníky podáván v maximálně odporné formě, abychom ho z celého srdce nenáviděli a za žádnou cenu se nechtěli vrátit zpět. I když naše vláda také stojí za hovno, tak člověk přeci jenom určitá práva má. Přiznám se, že ze záběrů městečka mi běhal mráz po zádech, a to z toho důvodu, že na podobná města zvyklý nejsem. Monstrózní nedostavěné stavby, obrovské sochy, mraky vojáků a především naprosto prázdné ulice a velké ticho - to je pohled vskutku depresivní. Jako by se tam zastavil čas. Režim tamějším obyvatelům dokonale gumuje mozky a tiše si buduje obří armádu. Je to cítit s každého kroku. Písně nejslavnější severokorejské skupiny jsou zpívány především o velkém, tehdy ještě, Čong-ilovi. Bavit se dá s lidmi pouze tajně a jedině o počasí. Nejzlatější hřeb se mi zdálo zvrhlé dětské vystoupení v závěru, které se většině Čechů hrozně líbilo. Nad tím mi zůstává rozum stát. Vždyť to byla ta nejryzejší ukázka toho, jak je tamější režim ve své činnosti hrozně úspěšný a náznak toho, že se rozhodně je čeho bát. No jo, nastrčí tančit dokonale secvičenou skupinku dětí, která pro svoji dokonalost připomíná spíše roboty a lidi to omámí a obměkčí. Úplně mě dorazilo, že po tom všem s velkým odporem sklonili hlavu před sochou velkého vůdce. Vždyť to už ve srovnání s tím vším bylo zcela bezvýznamné gesto. Kdyby nebyl autobus naplněn převážně slepými blbci, jejichž pohled na svět je dokonalou kopií toho, jaký pohled na svět je vhodné mít, ale lidmi, kteří alespoň trošku přemýšlí, tak to celé mohlo být mnohem poutavější a zajímavější. Tohle se mi zdálo jako výlet několika buranů, kteří se rádi při pivu chlubí kamarádům, kde už všude byli. Hlubší význam cesty bych v tom u většiny zúčastněných nehledal. Nicméně, z toho mála je k vidění poměrně dost. Člověk si rozhodně rozšíří svůj pohled a představy o KLDR a dozví se spoustu zajímavostí, o nichž neměl ani tušení. Po téhle stránce byla moje očekávání naplněna. Jen je prostě někdy lepší mlčet...Očekával jsem život v zemi kladiva, srpu a !štětce! mnohem klidnější. Docela síla. Lepší 3 *. (03.09.2014)

Poměrně zajímavý pohled tam, kam se málokdo podívá. Ano, viděli jsme sice pouze to, co chtěli, abychom viděli a jistě se tento dokument dal lépe pojmout, i přesto však přináší dostatek zajímavých informací na to, abychom si udělali představu o tom, jak to v té šílené zemi funguje... 70% (31.01.2011)

Před tímto dokumentem jsem si myslel, že do KLDR se vydal pouze štáb okolo režisérky Jablonské, a tudíž že bude zaměřen především na zemi samotnou - a to s jistou potřebou šokovat. Těžko říct, zda je obsazení zbytku zájezdu 'obyčejnými' lidmi lepším krokem či nikoliv, ale to se bohužel (tedy, pravděpodobně) nedozvíme. V celém dokumentu je o vládě Kim Čong-ila či "vládě" Kim Il-sunga jen povinné minimum, a z KLDR uvidíte jen to, co by vám bylo dovoleno viděti, kdybyste si tento hezký školní výlet do KLDR zaplatili. Zajímavější je pak sledovat reakce a chování spoluúčastníků zájezdu. Někteří se chovají naprosto přirozeně - jiní se však před kamerami předvádějí, snaží se na sebe strhávat pozornost (myslíce si, že jsou součástí jakéhosi úžasného milníku) a plytce debatují nad demokracií světa dnešního. Toto je kritika - ale ne dokumentu. Tato složka z něj totiž dělá poměrně zábavné dílko, kde pozorovat reakce zúčastněných je rozhodně legrace. (24.03.2009)