Poslední útěk do Brooklynu

Bezútěšné, špinavé prostředí Brooklynu padesátých let a tři minipříběhy frustrovaných lidí z nejnižších sociálních příček. Nic, co by člověka nabilo pozitivní energií, ale je vidět, že i tady je alespoň naděje, že i v té největší mizérii může člověk najít trochu štěstí. Herecky pobaví Paulie z Rockyho, který tady hraje Paulieho z Rockyho a pak Jennife Jason Leigh, která byla k nakousnutí. 75% (03.11.2015)

Když dělníci začnou stávkovat a Brickman Metal Co zavře bránu, pak veškeré deviace začnou eskalovat. A všechno by skončilo totálním zánikem, kdyby se nakonec přece jen neotevřela, neboť zavřenou bránu lze už jenom otevřít. Dělníci bez práce je prázdná množina, kterou postupně plní "samý zloději, opilci, odboráři, kurvy, buzeranti a feťáci" (dobytek ****). Dělníci vstupující v závěru branou do fabriky mají veselou, žertovnou a optimistickou náladu - asi tak jako 6 000 000 nezaměstaných, když jim dal Hitler práci. Nicméně, dát se posledním exitem do Brooklynu (je zvláštní, že si český překladatel názvu filmu ani nepodíval na plakát, asi to bude jeden ze stávkujících) nedoporučuje, mohli byste se dostat do světa, který je přímým protikladem toho, co od něj čekáte. Nakonec se sice může stát, že trocha citu se přece jen projeví, ale moc bych s tím nepočítal (Hubert Selby Jr. ho tam také nemá) .... Tohle jsou jen slova, ale zvládnout tuto divokou smršť režijně.... (11.12.2018)

Netušim, jak to vypadalo v 50. letech v Brooklynu, ale jestli tam žili jen samý zloději, opilci, odboráři, kurvy, buzeranti a feťáci (případně kombinace jmenovanýho), tak teda poteš. Navíc to tam všechno vypadá jak po výbuchu atomový bomby. V tomhle šílenym prostředí se pohybujou různý podivný existence a film sleduje osudy několika z nich. Většinou je to docela depresivní, ale při sledování Burta Younga jsem měl často pocit, že se dívám na komedii. Důležitý je, že film nenudí. Mně se to líbilo a podle mě to stojí za vidění. I když od režiséra Uliho Edela bych víc doporučoval My děti ze stanice zoo. Ale to je možná daný i tim, že prostředí Západního Berlína 70. let je pro mě přecejenom o dost bližší, než prosředí Brooklynu 50. let. 70% (26.08.2012)

Živočišné drama plné syrového života. Příběhy periferních tvorů, bytostí tvořících masy, článků řetězu, které samy o sobě v kotli všehomíra zdánlivě nic neznamenají a jejich jsoucno se vytratí jako pára nad hrncem a jediné stopy, které po nich možná zůstanou, jsou vybledlé fotografie s tvářemi bez jména. Na jednu stranu depresivní procházka špínou lidského bytí, na tu druhou pocit sounáležitosti s pinožením se za svým štěstím. A někdy k němu stačí i to, že nám dítě řve celej zkurvenej den. Maj recht, pane Edel, za pět. (23.12.2016)

Pohled do života Brooklynské spodiny chladný ,neosobní a místy drsný příběh o každodenní existenci místní chátry plus jako bonus sme svědky hromadné šukačky s blond šlapkou oplývající zvláštním jménem Tralala ,které ovšem po samotném aktu do zpěvu nebylo.Prostě podřadná verbež v celé svojí kráse. (09.12.2013)