500 dní se Summer

Já vám nevím. Na komedii to nebylo příliš vtipné, na romantický film, který měl být jiný než ty ostatní, to bylo těm ostatním až podezřele moc podobné… A opravdu jsem měl co dělat, abych vydržel do konce s otevřenýma očima. Samozřejmě že to bylo milé a alespoň jednou se v ději pozná asi úplně každý, ale že by se jednalo o nějaký „něčím jiný“ počin, to si nemyslím. I to přeskakování v ději, které se zpočátku zdá být nápadité, mi připadalo jaksi zbytečné – čím vlastně příběh Toma a Summer obohatilo? Nebyly to náhodou jen obyčejné flashbacky, jen očíslované podle dní? Asi se v tom moc vrtám, já vím. Nicméně abych jenom nebrblal – ústřední dvojice byla opravdu sympatická (i na Josepha Gordona Lewitta, který mi ze začátku tím věčným usmíváním trochu lezl na nervy, jsem si zvykl), líbily se mi scénky alá Amélie z Montmartru (vtipné seznámení se s hrdiny, škoda, že se něco takového dělo jen na začátku), příjemně poslouchatelný soundtrack, jedna roztančená scéna (Han Solo!?) a postava "malé" moudré sestřičky. To je ale asi tak všechno. (21.01.2012)

Konečně film o romantickém snílkovi jako já .. a ještě se jmenuje Tom :) Pro mě obrovské překvapení nejen kvůli stále nádherné Zooey, ale i díky scénáři, zajímavému fázování filmu a příjemnému soundtracku. V podstatě čistých sto. ...... Když jsem si zpětně přečetl reakci Shadwella na tento film, tak jsem konečně pochopil, kterému z intelektuálů bylo na té výstavě určeno to hovno k hledání hlubšího smyslu. (22.01.2010)

Růže jdou rudé, fialky modré... jdi do hajzlu děvko. I po druhém a ještě intenzivnějším shlédnutí mám se Summer stále pár nedorozumění. Ať se snažím sebevíc, tak tomu nedokáži přijít na kloub. Souhrn několika věcí, co jsem si z filmu odnesl, ale absolutně netuším, jestli mám nebo nemám pravdu. Sakra. 1. Špatně jsem pochopil 500 Dní se Summer, což ale nedává smysl, když jsem si to nehorázně užil, takže to mohu rovnou zavrhnout. 2. Špatně jsem pochopil Absolventa a nebo jsem přeci jen možná nepochopil dobře počínání Summer... Proč to sem vůbec pletu? 3. Holky jsou mrchy, ale stejně je milujeme nade všechno ostatní a jsme ochotni jim odpustit cokoliv (téměř... Heleno, you bitch). Pak je tu ale taky možnost, že přeci jen do ženského světa nevidím a ve skutečnosti je to úplně jinak! 4. Ten film je jako lék a to mi asi nikdo nerozmluví. Vidět to po rozchodu, tak by to určitě pomohlo a usnadnilo průběh následujících Dnů. Bohužel, díky tomu má snímek i svou stinnou stránku, jako třeba že... 5. Po filmu si člověk může hodně uvědomit a vykašlat se na partnerku/a, protože zkrátka život je svině a on/ona to do té doby neviděl/a. Výsledek? Jsem z toho na větvi (toho stromu nalevo od počtu dní). Zmítá mnou minimálně 500 různorodých pocitů a ani jeden z nich nedokáži určit. Jistě ale vím, že na tohle fenomenální dílo jsem čekal celý život! (23.11.2009)

Film není ani příliš komedie ani romantický to především. Spíš by se o něm dalo mluvit jako o "vztahovém" filmu. Láska je tu jak pozitivní element, který nabíjí energií a dává člověku pocit, že vše je úžasné, tak negativní, který naopak může hodně bolet. Historie jednoho vztahu, kde se krásné momenty střídají na přeskáčku s depresí, je podána velmi zajímavě - nechronologicky. Jako když se člověk ohlíží zpět a znovu dokola se vrací k tomu co bylo: nejsou to souvislé vzpomínky v čase, ale momenty, které se nahodile cpou člověku zas a znovu do hlavy. Objevuje se tu spousta moc pěkných filmařských nápadů: cesta městem po první milování nebo srovnání očekávaného a skutečného patří k tomu nejlepšímu. Navíc oba hlavní představitelé skvěle hrají, především Joseph Gordon-Levitt je vyloženě vynikající. (27.11.2009)

Mně neznámý americký režisér Marc Webb natočil skutečně překrásný formálně postmoderně zpracovaný romantický film. Nechronologické rozložení děje, které dovoluje defragmentovat příběh a propojovat jeho metonymické podstaty, nelineární řetězec událostí, popkulturní odkazy (mladý Han Solo v odrazu ve skle auta, parodie na různé ty taneční scény z muzikálů na střední, scény stylizované do němé grotesky...), koncept postmoderního vševědoucího vypravěče (odkazující k tomu z Amélie z Montmartru), fragmentace záběrů (např. nádherná a významově hluboká scéna paralelního zobrazení očekávaného a skutečně probíhajícího děje v reálném čase jednoho záběru), vynikající hudební stránka založená na nostalgicky laděné indie hudbě počátku 90. let (The Smiths, Belle and Sebastian, Regina Spektor...), udivující kamera, barevné filtry, animované sekvence a mezititulky atd. atd. Nádherný film...jehož jedinou vadou na kráse je žánrově motivovaný konec... Podobné filmy: Horší to už nebude, Dedication (27.02.2010)