Tatarak
Svätá tráva
Sweet Rush
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Andrzej WajdaKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Pawel MykietynHrají:
Krystyna Janda, Paweł Szajda, Jan Englert, Roma Gąsiorowska, Krzysztof Skonieczny, Jadwiga Jankowska-Cieślak, Julia Pietrucha, Mateusz Kościukiewicz (více)Obsahy(1)
Legendární režisér Andrzej Wajda se ve svém nejnovějším filmu Puškvorec již po čtvrté vrací k próze klasika polské literatury Jarosława Iwaszkiewicze. Příběh Marty, osamělé manželky maloměstského lékaře, která se v poválečné době vyrovnává se ztrátou obou synů a postupně se sbližuje s prostým mladíkem Boguśem, tvoří kostru nevšedního snímku. Do hlavní role obsadil Wajda jednu z nejuznávanějších polských hereček současnosti Krystynu Jandovou. Ta vnesla do filmu osobní, silně emocionální téma, když se rozhodla podělit o svůj zármutek ze ztráty milovaného člověka. V další dějové rovině tak statická kamera herečku sleduje, jak ve zšeřelém hotelovém pokoji klidným hlasem vzpomíná na poslední dny strávené se svým umírajícím manželem, kameramanem Edwardem Kłosińským. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Silné, existenciální, jdoucí až na dřeň... Líbilo se mi, jak se prolíná fiktivní příběh o smrti a loučení s jakoby dokumentárními záběry ze života herečky, které shodou okolností také umíral manžel. Když se na konci filmu oba příběhy potkaly, přemýšlela jsem, jestli jsem ve filmu někdy viděla působivější kombinaci. ()
Konečně nějaký film od Wajdy, co mi přijde hravý, ikdyž téma tomu moc nenahrává. Ač jsou tři různé roviny snímku pospojovány podivně, má to vnitřní logiku i formu, která se však rozumově těžko vysvětluje. I přes předlouhé záběry při monolozích Krystyny má film atmosféru. Na tom má velkou zásluhu krásně stylizovaná kamera, která je navíc velmi umně rozpohybována. Režijně zajímavé. Puškvorec, ač možná působí příliš primitivně, je v jádru hluboký a má duši. *** Ve zkratce: Bahnitá vůně smrti. ()
Wajda tímto snímkem dělá malinkatý krůček zpátky ke svým starším filmům (což je jen dobře, protože už delší dobu se mu nic tak pěkného natočit nepovedlo). Snímek je pojat jako film ve filmu a jeho děj je tak protkáván vstupy titulní herečky Krystyny Jandy, která vzpomíná na svého muže, polského kameramana Edwarda Klosinského, který zemřel v průběhu natáčení na rakovinu. Myslím, že tyto vstupy jsou jednou z nejsilnějších zbraní celého snímku a opravdu při nich mrazí v zádech...možná také díky ponurosti pokoje a statické kameře, která dodává punc dokumentárnosti. Tyto scény, ačkoliv si zde mnozí myslí opak, nejsou naprosto vůbec rušivé, ba naopak. Velmi dobře podporují další filmovou linii, která by bez nich byla jen slabší sentimentální povídko o starší ženě a mladším milenci. Zcizovací efekt filmu ve filmu navíc také dobře podporuje celý snímek a vytrhne vás přesně ve chvílích, kdy si přestáváte uvědomovat, že jde v podstatě jen o natáčení. Za zmínku stojí ještě herecký výkon titulní herečky Kristyny Jandy, která hlavně ve scénách z hotelového pokoje nebo při úprku z natáčení pouze v plavkách způsobuje ono pověstné a velmi příjemné mrazení. ()
Je to jeden z tých artových počinov, ktorý je vyskladaný zo skvostných zložiek (všimli ste si tú geniálnu hudbu?), ale napriek tomu vo mne nezanecháva hlbšiu stopu. ()
I toto je cesta, jak natočit film o ztrátě bližních. Schválně jsem o filmu před projekcí nic moc nečetl, takže prolínání opravdové reality s hraným filmem jsem sice vytušil, ale potvrdil až v doprovodném komentáři v letáku. Dobrý, originálně neotřelý film s rozumnou stopáží. 70%. Viděno v kině v rámci Projektu 100 / 2011. ()
Uchvatný výkon K. Jandy. Tento snímek je velice jemný a citlivý. Vrcholem jsou sceny v pokoji, kdy K. Janda popisuje ztratu jejiho manzela. Velice silny a prociteny film. ()
Jemný a citlivý film. Ale na druhou stranu - u žádného jiného filmu se mi ještě nechtělo tolik spát ()
A mne sa ten film páčil z veľmi jednoduchého dôvodu - on sám je totiž veľmi jednoduchý - v kompozícií a forme. Monológy sa striedajú s dialógmi, interiéri s exteriérmi. Hrali tam jednu skladbu, na ktorú ľudia tancovali, potom ju síce vystriedala iná, no iba nachvíľu. Avšak na druhej strane , v opozícií k tejto jednoduchej forme, z ktorej sa film skladal, riešili v ňom postavy veľmi ťažké psychické stavy. O tom, kam smeruje každý život. A ako sa všetko môže zrazu zmeniť - človek si pre niekoho a pre niečo žije a zrazu jeho, alebo niekoho iného zasiahne nečakaná choroba. V tomto filme vidíme Martu, ktorá nám v monológoch prerozpráva celý príbeh jej boja s manželovou smrteľnou chorobou a vidíme ju aj ako herečku, ktorá hrá vo filme postavu vyrovnávajúcu sa so smrťou synov a ešte s niečím, čo sa týka len jej samej. Divák vidí, ako sa natáča film s názvom Tatarak, ako padne prvá klapka a ako to Marta hrá a zároveň nehrá. A aj to, čo mala hrať, vlastne ani nemusela hrať, lebo sa cítila presne ako jej filmová postava a do reality sa presúvala len zložením parochne. Všade sa stretáva so smrťou a ako je tento príbeh jednoducho poňatý, tak je zložitý vo svojom vnútri, v ktorom postavy psychicky a emocionálne kruto trpia. Uf, ťaživé, ale dobré. A krásne, ako tam bola zakomponovaná aj literatúra a láska - to boli pre mňa najzaujímavejšie scény. ()
Váhám mezi čtyřmi a třemi hvězdičkami. V porovnání se skvosty jako Popel a démant nebo Březový háj je Puškvorec jen slabý odvar. Ale zase ve srovnání s běžnou filmovou produkcí posledních let je jasně nadprůměrný. Určitě bych vynechal pasáže "film o filmu" a snad také vyprávění herečky o smrti jejího muže. A přidal bych více děje v té povídce. Taky si myslím, že by hlavní ženská postava měla být mladší, protože jinak působí milostné vzplanutí mladíka jen málo uvěřitelně. ()
Stárnoucí Vajda jako řada jiných gerontů (Menzel filmem Obsluhoval jsem anglického krále, Chytilová filmem Hezké chvilky bez záruky a Jakubisko filmem Bathory) natočil film, na nějž jsme se těšili a jenž představuje zklamání a sešup na úroveň, na jakou jsme u jmenovaných nebyli zvyklí. Wajda nám chtěl asi říct mnoho, ale předvedl nám jen něco v tom smyslu, že s herečkou, které nedávno zemřel životní druh, se nedá natočit celovečerní film. To, že někdo zemřel, ještě nepředstavuje záruku, že se o tom dá natočit film. Velmi mě to zklamalo... ()
Tento film z dílny legendárního polského režiséra Andrzeje Wajdy mě opravdu velmi oslovil. Zaujme především excelující Krystyna Janda v roli hlavní hrdinky, která je vážně nemocná a zbývá jí již málo dní života, protože má rozsáhlý plicní nádor. Smrt je přítomná takřka v celém domě, neboť její dva synové zahynuli ve Varšavském povstání. Stárnoucí a unavená hrdinka rovněž podlehne fascinaci mládím, kdy se setká s dvacetiletým mladíkem Bogušem, s nímž se i sblíží. Snímek však končí tragicky, smrtí tohoto mladého muže. Režisér Wajda vytvořil snímek na základě tří textů a sice na motivy povídky Puškvorec klasika polské moderní literatury Jarosława Iwaszkiewicze, povídky Nečekaná výzva neméně známého Maďara Sándora Máraie a autentické osobní zápisky herečky Krystyny Jandové. ()
Musím se přiznat, že mi prolínání dějových rovin dělalo problémy. Žena Janda, herečka Janda, Janda jako Marta. Tak jestli Wajda diváky nepřecenil?! Poskládat takové puzzle? Co tím chtěl básník řící? Příliš pesimistické vyznění bez katarze. Film stojí a padá s Krystynou , skvělý výkon, ale to ten film nezachrání 3* ()
nic nedělejte na sílu, a může, (jakby se zdálo) z katastrofy, vziknout něco nesmírně krásného a originálního...je vidět jak režisér využil vyskytnutou situaci... utrhnutý příběh hlavního děje vůbec nevadí, monology Krystyny Jandy jednoznačně přebíjí vše... film o tom, že herci jsou taky jenom lidé, a mají své problémy... film o tom jak se pereme se životem... ()
Postarší polská panímáma pošilhává po klukovi, co se koupe v rybníce. To je vlastně asi všechno, co tenhle Tatarák nabízí. Ano, velmi poetické. A také k uzoufání nudné a naprosto zbytečné. ()
Neokázalý, ale silný film postavený na silných tématech - lásce a smrti. Přitom zpracování se vyhýbá patosu, sentimentalitě nebo přehrávání. Činí tak mj. zcizovacím efektem, kdy jednotlivé přecházení mezi Iwaszkiewiczovým (a Máraiovým) příběhem, fiktivním filmem o filmu a monology herečky Krystyny Jandy o smrti jejího manžela, kameramana Edwarda Kłosińského nepůsobí násilně, ale organicky. Právě vzpomínky na zemřelého manžela tematiku smrti aktualizují, zpřítomňují a zkonkrétňují. Autentická výpoveď K. Jandy svým klidem a sílou může přispět k divákově katarzi, stejně jako koncepce a vedení Andrzeje Wajdy. _____ Zajímalo mě, čím film skončí, konec je trochu "useknutý", lapidární - zbývá jen zoufalství a nářek. Přesto je v něm ve zkratce hlavní téma - (láska) a hlavně smrt, takže jak (a proč) jej "dopovědět"? ()
Film o prelínaní života a smrti. O tenučkej hranici medzi bytím a nebytím. O láske i stereotype. Keď pomyslíme, koľko rokov má pán Wajda, tak natočil svieži, moderný film. Nie každému budú po chuti monológy hlavnej predstaviteľky, no kto má citlivé vnímanie, bude ho až mraziť. Skvelý film, odporúčam. ()