Journey to the Center of the Earth
Cesta do stredu Zeme
Režie:
Henry LevinKamera:
Leo ToverHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Pat Boone, James Mason, Arlene Dahl, Diane Baker, Thayer David, Alan Napier, Robert Adler, Red West, Ben Wright, Bert Stevens, Ivan Triesault, Edith Evanson (více)Obsahy(1)
Na začátku filmu se seznamujeme s profesorem Lindenbrookem (James Mason), pracujícím na univerzitě v Edinburghu. Tomu se dostane do rukou neobvyklá hornina, pocházející z Islandu. V této hornině jsou vyryty značky, které používal vědec Arne Sacnussem. Ten se vydal na výpravu do středu Země a už se nevrátil. Profesor Lindenbrook se rozhodne vypravit v jeho stopách. Vezme s sebou i svoji dceru Jenny a jejího snoubence Aleca. Přidá se k nim i Carla Göteborgová, manželka zesnulého vědce Göteborga, který se pokusil Lindenbrookovi ukrást jeho výpravu. Byl však sám zabit hrabětem Sacnussemem, potomkem Arne Sacnussema ,jenž se rozhodl jít v jejich stopách a dobýt tak slávu a bohatství. Naše přátele rozhodně nečeká lehká cesta. Jestli se jim podaří úspěšně dokončit svoji výpravu a přežít všechna nebezpečí, to se dozvíte v tomto filmu, natočeném podle populárního románu Julese Verna. (Šimpy)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Bohužel neznám knižní předlohu, ale jistě je skvělá jako většina Verneových knih. Nemohu tedy soudit, jak se filmová adaptace drží či nedrží románu, avšak jako film je Cesta do středu Země sympatická. Je samozřejmé, že se na snímku výrazně podepsal zub času, nejvíce v oblasti triků a prostředí, ovšem stále jde o příjemnou dobrodružnou sci-fi podívanou, ve které není nouze o sympatické herce, úsměvné scény, mírné napětí a romantiku. ()
Taká romantická dobrodružná pohádka, dosť naivné a pôsobiace miestami smiešne. Ale malo to aj svetlé stránky ako zobrazenie vyhasnutej sopky a pod. V tej dobe to bol určite parádny zážitok vidieť. No hodinu sa rozhodovať že pôjdu na dobrodružnú cestu a potom druhú hodinu skoro len ísť a zostupovať dole bolo dosť nuda. (2,5*) ()
Cesta do středu Země patří k těm skvělým nestárnoucím sci-fi. Povedená adaptace slavného románu Julese Verna nabízí vše, co žánr v padesátých letech nabízel, včetně koňské dávky naivity. Děj se od originálu dost liší, což určitě není na škodu. Film je díky tomu napínavý i pro diváky znalé knižní předlohy. Herecké výkony jsou slušné, filmové triky na svou dobu výborné, a atmosféra kouzelně roztomilá a optimisticky dobrodružná. Velké plus je přidání ženské postavy. Prvek, který by v seriózněji mírněném papírovém románu vadil, přináší spoustu možností k osvěžení zápletky. ()
Poslední ze tří velkých amerických adaptací Julese Vernea 50.let - před tím 20 000 mil pod mořem a Cesta kolem světa za 80 dní. Na rozdíl od obou jmenovaných je Cesta do středu Země asi nejméně ambiciózní, ve své jednoduchosti možná až béčková. I když jistě ne rozpočtem, protože rozlehlé dekorace Atlantidy, houbového lesa a dalších prostředí jistě nebyly z nejlevnějších. Filmu dominuje fantasticky tísnivý soundtrack Bernarda Herrmanna (hlavně útoky ještěrek působí vážně démonicky). I přes svou délku Cesta do středu Země příjemně ubíhá, a občasné logické kotrmelce a naivní momenty se snadno odpustí. ()
A v základu se toho Verna nakonec docela drží, tvůrci pouze přidali pár dalších detailů pro větší dramatičnost. Oproti předloze film trochu mění tón, je mnohem veselejší a okázalejší, což ale nakonec ani tak nevadí – nehodnotíme zpracování předlohy, ale film jako takový. No, byla to pěkně humorná pytlíkovina, se spoustou zajímavých efektů, trhlých postav a jednou hezkou kachničkou (mimochodem, fór s kachničkou a jejím milencem byl geniální). ()
Galerie (43)
Zajímavosti (8)
- Natáčelo se ve Skotsku a v amerických státech Kalifornie a v Novém Mexiku v jeskynním systému Carlsbad Caverns. (Terva)
- James Mason (Sir Oliver S. Lindenbrook) a Arlene Dahl (Carla Göteborg) mali počas natáčania neustále konflikty. (dwdb)
- Dimetrodonm se kterým se hrdinové příběhu utkali, je rod vymřelého masožravého pelykosaura. Žil v období permu (mladší prvohory, asi před 280 až 265 miliony let). Jeho zvláštním znakem byla výrazná hřbetní plachta, sloužící zřejmě k termoregulaci nebo k vnitrodruhové signalizaci. Ve své době představoval nepochybně dominantního predátora, při délce 3,5 metru a hmotnosti asi 200 kg byl největším dravým tvorem svých ekosystémů. Ve filmu za skutečný exemplář zaskakovala zvětšený a domaskovaný Leguán nosorohý. (sator)
Reklama