I compagni
Les Camarades
The Organiser
Stalo sa v Turíne
Režie:
Mario MonicelliKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Marcello Mastroianni, Renato Salvatori, Bernard Blier, François Périer, Annie Girardot, Folco Lulli, Piero Lulli, Giampiero Albertini, Vittorio Sanipoli (více)Obsahy(3)
Filmové drama natočené v roce 1963 v koprodukci Itálie, Francie a Jugoslávie. Skvěle obsazený film (Mastroianni, Salvatori, Blier, Girardotová) natočil slavný režisér Mario Monicelli a získal za něj nominaci na Oskara. (oficiální text distributora)
Recenze (50)
Dlho som si zvykal na zarasteneho Mastroianniho /Velka Zranice, Zmylena neplati, La Notte/ - tu nemal kladnu, ale jednoznacne zapornu ulohu profesora Sinigagliu. Kazdopadne sa treba obrnit trpezlivostou, kym sa film rozjede, napokon ma 126 minut. potom uz asi v polke film chyti dych, ide tu o strajk zamestnancov versus majitelia. Znamych xichtov je tu ale pozehnane, konkretne napriklad Renato Salvatori /Ostrov V Ohni, Korist 1971, Cikan a Povidka o Policajtovi s istym Delonom/, dalej tu hraje Bernard Blier /Velky Blondyn s cernou botou, Miei Amici 1975, Jo /, Francois Perier /Policejni kolt vzor 357, Ve statnim zajmu/, a skvela Annie Girardot /Jeden Hot a druhý Cehy, Prozit si sve peklo/. Monicelli ako reziser sa ukazal, film bol platny a zaoberal sa velmi realnymi udalostami roku 1963, ale kludne by fungoval aj roku 2019 - s modernymi kulisami pochopitelne. Amarcord ma pravdu, co vsetko sa stihne vtesnat do dvoch hodin filmu, to sa vidi len zriedka : 89 % ()
Já proti ryze levicovým filmům nic nemám, naopak mi jsou většinou sympatické a třeba takový Zázrak v Miláně mám hodně rád, ale co mi vadí je to, když se to zvrtne do vážně podané agitky. Ono to sice je skvělé natočené a zahrané, ale ty dvě hodiny se nedaří dostatečně naplnit a vzejde z nich jen něco, z čeho by soudruzi za Československa měli radost. Není to aspoň směšné a do jisté míry se s tím dá plně souhlasit, ale zároveň jsem si v tom nedokázal najít nic, co by mě dokázalo hlouběji oslovit. Ani jako komedie mi to moc nepřišlo, váżné pojetí totiž přijde docela rychle a pak je to prostě jednostranný revolucionářský film. Ale Mastroianni tu konečně vypadá jinak, než ve všech ostatních filmech a je to docela příjemná změna. Silné 3* ()
Vynikající hořkosladký příběh o prvních dělnických stávkách v Itálii. Ale nejde jen o dělníky, jde o určité povstání chudých proti bohatým, tvrdý a nekompromisní střet, kdy je na jedné straně požadováno lidské zacházení, na druhé straně se sčítají pouze zisky, od kterých se odečítají pouze nejnutnější výdaje. Stávkující nejsou jednotní, zrazuje je strach o živobytí jejich vlastních rodin, a nachávají se nalákat ozdobným pozlátkem. Je zajímavé sledovat vývoj postav, jejich uraženost, jejich prodejnost, jejich poddajnost. Je to sisyfofská práce, neboť základem je změna myšlení. A tu podmiňuje změna systému, který nebude založen na konzumu. Čímž se zpátky dostáváme do začarovaného kruhu a tím je patrné, že násilný odpor chudiny proti mocným je většinou vyloučený, a to především rezervou a prostředky pro déle trvající boj. I když by šlo pouze o boj ideový. Navíc je dav tak lehce využitelně ovladatelný. Profesor Sinigaglia (dobrý Marcello Mastroianni) je ideovým vůdcem a patronem dělnických bouří, většinou i pronásledovaný policií. Je jediným optimistou v pokračování stávky, i když se mu většinou i od stávkujících dostává nevole a nadávek. Martinetti (dobrý Bernard Blier) je jakýmsi vůdcem dělníků, nerozhodný, bojácný a poslušný, i když se vzdorem. Pautasso (Folco Lulli), věčný křikloun a unáhlenec, který jako první přichází nešťastnou náhodou o život. Raoul (Renato Salvatori) je ozvěnou svědomí, mladý, nebojácný, ale vidící vše z různých úhlů, který nemá žádné nerealistické představy o možnostech. Prostitutka Niobe (Annie Girardot), která ke své profesi utekla před danou nuzotou jejího stavu, jako jediná neváhá Sinigagliovi podat pomocnou ruku a skrýt ho před policií. Vzniká vztah, krátký, ale přesto alespoň na chvilku nádherný pro oba dva zúčastněné. Optimistické i přes jasný nezdar, kvalitní balada o těžkém životě textilních dělníků v Turíně. Navíc s jemným nadhledem. ()
Vyborny film o pravech delniku v turinske textilce. Film je plny energie a touhy po lepsim zivote. Skvela kamera a hutna atmosfera v hromade scen. Davam plny pocet, jen me trochu mrzi volnejsi tempo ve zhruba 2/3 filmu ( od zeleznicni nehody po prichod kriminalni policie ). Herecke vykony take velmi dobre. V kinematografii povalecne Evropy nemeli Italove konkurenci. ()
Tyhle filmy mám moc ráda a Maria Monicelliho ještě víc, takže hodnotím velmi pozitivně. Sociální drama s komickými prvky, z nichž jedním je pro mě takový ten vyjukaný a zdánlivě slabošský výraz M. Mastroianniho, to umí jenom on. No a pozdější věčný (kriminální) šéf, ministr, ředitel a továrník Bernard Blier v montérkách, to byl taky dobrý zážitek. Ale vážně: typicky italské zpracování jedné velmi smutné události se zobrazením celé neutěšené doby v tom nejlepším slova smyslu: velmi životné postavy, žádní zocelení hrdinové s ostře řezanými rysy, ale normální zoufalí chlápci, kteří už prostě nemůžou dál takhle žít, ani ten profesor není vylíčený čistě jako klaďas. Dále dokonale "zmáknuté" prostředí, smutek i humor, nejednostrannost, což je přesně to, co propagandistické filmy z dělnického prostředí made in socialismus postrádaly, a tím je i náhled z druhé strany barikády. Sice v pár krátkých scénkách, nicméně velmi pregnantních. I ten despotický továrník zde má svou pravdu a profesor-vůdce svou iluzi. ()
Boj za sociální jistoty probíhal po celé Evropě stejně (Siréna od Majerové, Germinal od Zoly) a díky němu si dnes žijeme tak dobře. Jenže už nám pomalu zvoní umířáček, protože v dnešním globalizovaném světě jsou ti stávkokazi Čína, Indie či Brazílie - studnice to levné pracovní síly. U nich neplatí ochrana zaměstnance (pracovní doba, bezpečnost, výpovědní lhůta, odstupné, dovolená) a tak nás ekonomicky válcují. A bohužel se naplňuje Orwellovo proroctví: v prolétech ta hledaná spása není. A tak film připomíná minulost a ukazuje na budoucnost. ()
hmm... ()
No teda. Dělnické hnutí bez stranického předsedy, jak jsem ho musel sledovat v TV do svých 28 let. Logické, dobře udělané, strhující. Dělníci byli prostě vykořisťováni. Tento film vysvětluje, co ten výraz znamená. Snad jedna výtka. Už tady zaznívá: "Továrna je vaše, vy v ní pracujete". No a vedeni touto lží jsme ztratili svoje mládí a možná že i víc. Jinak ale skvělý film se skvělou rolí Marcella Mastroianniho. ()
Monicelli zaválel prakticky každým svým počinem a nejinak je tomu i u tohoto snímku. Pan profesor v podání Mastroianniho je neskutečně sympatická a zároveň odporná postava intelektuála příživníka, který umí perfektně manipulovat lidmi a třídní boj je pro něj prostě jen běžnou rutinní činností určenou k obživě. 84% hvězdiček ()
Já nechci chodit do školy. Chci chodit do fabriky jako ty! / Než abys dělal to co já, radši tě zabiju. Monicelliho titulem zbaběle lokalizovaní Soudruzi zvou na ponuře industriální sever Itálie, do časů raného kapitalismu, kdy se makalo dvacet hodin v kuse, ve fabrice stroje nejen v přeneseném slova smyslu, nýbrž doslova sešrotovaly alespoň jednoho dělňase denně a za mzdu se nedalo dost dobře ani žrát. I Compagni jsou nejsilnější v momentech, kdy tyto skutečnosti v duchu nejlepší tradice neorealismu ilustrují: Scény z výrobního pekla, pokusy vzdělávat masu a nepříjemné výjevy dětí živořících v nejodpornější bídě by snad šlo označit za vyděračské a nevkusné, jen kdyby nebylo zřejmé, že ani o víc než padesát let po uvedení filmu nejde o fikci. Monicelliho skon ředit drama komedií může v tomto kontextu působit kontraproduktivně, ale navozuje též dojem přirozenosti. Neutralizuje též patos, jehož absencí se film podstatně liší od budovatelský produkcí tuzemské provenience blahé paměti. I když je patrné, na které straně třídního boje jsou sympatie tvůrců, dovolují si podávat problematiku vzácně vyrovnaně: Co si má chudák majitel výrobních prostředků v prostředí konkurence počít, než dřít bližního z kůže jako všichni ostatní?! Povinně volitelné pro čtenáře Martina Urzy. ()
Překvapivě jsem se velmi dobře bavil, ačkoliv si nejsem jist, jakou měrou se na tom podílí český dabing, který v některých momentech vykouzlil hned několik epických hlášek. V druhé půlce se to sice už trošku táhne, ale přesto je to velmi povedený filmek. ()
skvěle natočené sociální (ne kriminální !) drama... ()
Sociální realismus a stávka ve filmu ze života dělníků, nic víc, nic míň. Bylo velkým problémem dodívat se do konce. ()
„Všichni dobří rodáci“ naopak... a hlavně lépe. ()
Vyborny film o jedne stavce v textilce v Turine, v nemz se objevi plno francouzkych a italskych hercu (Girardot ma jen 3 sceny). Ustredni pisnicka je velmi chytlava. ()
Zajímavé sociální drama, určitý schematismus a předvídatelnost děje vyvažují kvalitní herecké výkony a nesporné napětí, které ve filmu je. Film z epochy, kdy neexistoval sociální stát a každý, kdo chtěl přežít, musel pracovat. Kdy skutečně existovala bída a hlad. A to v Evropě. Tím je film zajímavý. Dnes se tak žije snad v některých východoasijských zemích - kde je současně průmysl a současně hladové a početné obyvatelstvo. Film také vysvětluje, jak to bylo s komunismem. Toulavý profesor poštvává dělníky proti podnikatelům a aspoň někteří místní italští dělníci nakonec vidí v jeho filosofii svoji oporu a východisko, neboť jinak by se s podnikateli byli domluvili po dobré a ničeho podstatného by nedosáhli. O ději bych řekl, že se jedná o příběh s lety natolik "typizovaný", že by se celý tenhle film dal zkoncentrovat do jedné epizody seriálu Simpsons a výsledek by byl obdobný. Je to historická zkratka, jak to jen umí médium zvané film a záleží, nakolik divák jí divák chce věřit nebo co při ní chce sám prožít, co při jejím sledování má sám v sobě ve vztahu k podobným situacím a dějům. ()
Skvělá filmová tragikomedie o jedné stávce za kratší pracovní dobu, při které musí dělníkům držet palce i přelakotný velkoburžoust. Zvláště, když herci, kteří je představují, jsou tak skvěle vybraní a lidsky uvěřitelní. Profesor majstra MM v nás po celou dobu vyvolává ambivaletní pocity a otázku, zda to myslí opravdu lidsky upřímně či zda je zatím nějaký ten zištnější zájem nebo zda netvoří revoluci pouze pro revoluci. ()
Film je přesně takový, jaký člověk čeká. S lehkostí a mírnou komikou natočený schématický příběh o boji soudržných a dobrosrdečných dělníků proti prohnilým kapitalistům. Jako, ne, že bych zlehčoval nelidskou situaci v továrnách koncem devatenáctého století, jen naivní černobílé vidění podrývá vztah k realitě a činí film nepodnětným. Jeho agitovanost, jakkoliv cílená a přiznaná, je prostě pořád otravná (zejména s vědomím, kam to levice ve dvacátém století dotáhla). Řemeslně je to natočeno dobře a svižně, ale imho ne tak dobře, aby to stačilo i bez dojímání se nad ideologickou důležitostí filmu. ()
Lepší sociální drama jsem zatím neviděl! Ať si kdo chce, co chce říká! Tento film je prostě nadčasový... ! Jen s tím rozdílem, že my tady v "naší" republice totálně pohřbíváme to, za co bojovali naši předkové! Kamarád mi po shlédnutí tohoto filmu řekl, že až zarazilo, jak může být film na takové vážné téma být natočen s takovou komediální lehkostí. Nemůže! Mohl! A všichni, kdo nemají klapky na očích ví, co tím myslím! ()
Hezká satira o tom, kterak se rodil socialismus a všemu šéfuje jeden profesor (Mastroianni), který má propálený kabát a roztrhané rukavice a chce vést stávku dělníků. Hezká je scéna kradení, kdy nikdo nic nevidí, celé to tak trochu asi připomíná socialismus u nás. "Co je to za město?" "To je město na hovno!" ()