I girasoli
Les Fleurs du soleil
Подсолнухи
Slnečnica
Sunflower
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Henry ManciniHrají:
Sophia Loren, Marcello Mastroianni, Ljudmila Saveljeva, Anna Carena, Germano Longo, Glauco Onorato, Silvano Tranquilli, Marisa Traversi, Oleg Fjodorov (více)Obsahy(3)
Pozdní snímek Vittoria De Sicy je melodramatem, které upomíná na nesmyslnost a ničivou sílu války. Píše se čtyřiačtyřicátý rok. Ztřeštěná mladičká Neapolitánka Giovanna (Sophia Lorenová) si začne s vojákem Antoniem (Marcello Mastroianni), který má zakrátko vyplout do Afriky. Mladý pár zjistí, že na sňatek by Antonio dostal dvanáct dní dovolené, a bez otálení zamíří k oltáři. Dvanáct dní však novomanželům uteče jako voda a Antonio ve snaze ještě oddálit odjezd nafinguje duševní poruchu. Je odhalen a za trest poslán na ruskou frontu, kde beze stopy mizí... Je po válce. Giovanna už má pár šedivých vlasů, přesto se nevzdává naděje, že se Antonio jednou vrátí. Jednoho dne potká muže, který jí o Antoniově osudu podá alespoň kusé zprávy. Giovanna se okamžitě vydává s manželovou fotografií v kapse do Sovětského svazu, aby se pokusila o nemožné – Antonia najít nebo se konečně dopátrat jeho osudu. Ve skrytu duše doufá, že si ještě vybojuje vše, co nemohla mít – milovaného muže, dítě… Její pátrání není bez výsledku. To, co zjistí, jí však zlomí srdce... Film stojí na brilantních výkonech obou protagonistů podpořených tklivým hudebním motivem z pera Henryho Manciniho. Ačkoli se jedná o italsko-francouzskou koprodukci, film byl natáčen převážně v SSSR a divák si tak může vychutnat kontrast mezi sovětskou a italskou poválečnou realitou. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Film som si pozrel po Mad Maxovi a bol to balzam na dušu. Možno aj kvôli sympaťákovi Masttroiannimu som povýšil na 4.. ()
Italské válečné drama, v němž účinkuje hvězdná dvojce S. Loren a M. Mastroianni, hrající manželský pár. Toto krátké manželství je přerušeno odvedením Antonia na ruskou frontu. Jelikož se Antonio po skončení války nevrátil a Giovanna, jeho žena, věří, že zůstal naživu, vydává se ho hledat do nehostinné krajiny. Toto zoufalé hledání jejího nezvěstného muže na ukrajinském venkově hodnotím jako nejvýraznější část filmu a její bolest po jeho nalezení jako ohromující. Filmu skutečně dominují herecké výkony obou hlavních představitelů a vše je podtrženo výtečnou dechberoucí hudbou. Záchranu vojáka ze sněhové pasti bych si dovolil označit jako méně realistickou, avšak jinak je celý příběh velmi povedený a děj strhující. S. Loren + M. Mastroianni + V. de Sica = záruka nejvyšší kvality. ()
"Podle mýho jsou škorpioni lepší než manželství..." Působivé a emotivní poválečné drama, ač zprvu mělo komediální nádech. ()
Toto spojení italské a ruské poetiky se povedlo. Jen ten druhý Antonio se tam v závěru objevit nemusel, ve scénáři to pak hapruje; i bez něj by to fungovalo, z mého pohledu snad ještě líp. ()
Taliansky filmový neorealizmus vo svojej najkrajšej a najväčšej šírke. Geniálne majstrovstvo Sicu, skvelá dvojica Loren-Mastroianni a talianske vyrovnávanie sa s minulosťou - vojna poznačí všetkých a každého, rozvráti vzťahy, núti ľudí rozhodovať sa inak, než by sami chceli. Záverečná scená hovorí o tom všetkom na krátkom úseku. ()
Zvláště silná italsko-ruská romance, která sleduje několikaleté období okolo druhé světové války, kdy byl rozdělen pár Loren - Mastroianni. Zajímavé zejména z hlediska ruské části filmu, mapující rané poválečné období. ()
Nepochopila som preco si zalozil novu rodinu a nevratil sa k nej. Ale aspon to skoncilo realisticky. Ale tahalo sa to. ()
Vittorio De Sica měl zřejmě Sophiu Loren a Marcella Mastroianniho hodně rád. Rozhodně to není jediný film na kterém společně spolupracovali. Slunečnice je zajímavá především tím, že se natáčel v Sovětském svazu, což se mnoha filmařům zcela jistě nepovedlo. Antonio navíc v SSSR chce zůstat, ačkoli zde má ženu a dítě, což se soudruhům muselo líbit. Je to ale film, který popisuje, že zničený život nemusí být jen ve ztrátě blízkého na životě. Válka lidem ničila životy i sociálně a vztahově. U takového filmu se vynikající herecké výkony předpokládají, což oba představitelé zvládají bravurně. A společně s tklivou hudbou je to náročný film na emoce. ()
Jedním slovem smutný film. Dvěma slovy silný smutný film. Lorenku jsem snad nikdy neviděl hrát tak skvěle. A z některých scén mě i jako chlapa hodně mrazilo. Umírající Marcello na ruské pláni, zoufalé rodiny hledající podle fotek navrátilce z fronty, Sophiina bolest... No, jak píšu. Silné. Smutné. A rozhodně skvělé! ()
Možná je to zvláštní, ale mívám občas sympatie s postavami, s nimiž to autoři prvoplánově nezamýšleli... ať už jde o Pašu a Táňu u Pasternaka nebo o postavu Ljudmily Saveljevy. Možná není zahrána nejlíp z celého filmu, ale její příběh mi přišel v mnohém osudovější... a tak mi ten konec vlastně připadal pozitivní... Nicméně film je důkazem, že v jistých věcech se člověk šťourat nemá, jinak zjistí možná spíš to, oč nestojí. ()
De Sica nezklamal. Příběh italský, prostředí ruské a konec nikoliv o 2.světové, ale obecně o traumatu z následků našich přelétavých citů. ()
Mozna trochu prvoplánové,trochu kýčovité,po dlouhých letech od prvniho sledování i ne az tak dobré,jenže.....Hudba Henryho Manciniho byla po dlouha léta mezi mými top soundtracky. A i kvůli ní a kapesníkové zaverecné scéně rozhodne čtyři z pěti. ()
Na téma války jsem byl hodně zvědav a nemůžu říct,že jsem dostal až tak velké veledílo,než jsem malinko očekával.Samozřejmě mně bylo jasný,že ústřední dvojice je herecký koncert.Jakmile jsou Sophia spolu s Marcellem na plátně,je to radost.Bohužel v půlce nabral film jiný směr a trochu jsem se přistihnul,že se i nudím.Ta "pátrací" část nebyla nic moc,což je velká škoda.Díra ve scénáři,kdy ani Antonio nechce vidět svojí matku či se vůbec na ní nezeptá je docela silný přešlap,který zůstal nedotčen,přitom jeho matka tam má tak tři scény.Tíha odloučení z války je dobrá a konec značně emotivní,ale opět jen ústřední duo zaujme víc,než obsah.70% ()
Ja vlastne Loren ani Mastroianniho neznam z zadnyho filmu, resp. nic si nevybavuju. O to vetsi prekvapeni po tomhle filmu. To je nadhera! A film jako takovy, ac 50 let stary, funguje jako celek skvele. Hudba se uz takhle moc nepouziva, ale vadi to, kdyz to funguje? Vubec. Pribeh, velka laska, emotivni dlouhe sceny, kde hlavni postavy to cele drzi, smutek, bezvychodnost, setkani po dlouhe dobe. To se musi videt. Parada, skvost. ()
První část filmu, dokud nejsou manželé přistiženi v návštěvní místnosti blázince, je výborná. Na obou hercích je znát, s jakou chutí - a mistrovstvím - hrají. Jenže pak se z filmu stane sladkobolná romance a komunistická agitka k tomu. Některé události v něm jsou naprosto nesmyslné. Fašistického invazního vojáka by na konci války v SSSR čekala kulka nebo v lepším případě gulag. Mastroianni musel být nejméně celozávodním předsedou komunistické strany a se svou minulostí i spolupracovníkem NKVD, aby mu přidělili takový byt. Až komické je, že o jeho výjezdu do Itálie rozhodovala jakási laskavá paní, která ho nakonec zařadila "do seznamu". A korunováno to je na konci, když Antonio žadoní, aby se s ním Giovanna vrátila. Kam? Jak? Možná je ten film třeba vidět v kontextu doby. V době jeho vzniku začínala tzv. Ostpolitik, která se snažila s SSSR navázat korektní vztahy. A taky v kontextu tendence některých západních intelektuálů vidět v Rusku jen to dobré - vzpomeňme jen na André Gida. Souhlas s recenzí Lapacky z 13. 9. 2014. ()
Tak priatelia, tak som sa už dávno nevyplakal. Neviem čo to spôsobilo, ale zrejme spomienky na niečo a Manciniho hudba k tomu prispeli poriadnou dávkou. Nádherne smutná feéria dvoch ľudí, ktorí si nemohli, nechceli a nevedeli ublížiť, ale vzdialili sa životmi na tisíce svetelných rokov. Bravo pán Sica.Neskutočné BRAVÓ..... ()
Zlaté časy kinematografie. ()
Takhle už se dnes netočí...velký film, ne úplně zvládnutý, ale dabing ČST to zvedá. Slabší povahz budou brečet. ()
Hezký, i když v podstatě naivní a ne příleš reálný příběh manželství, které zabila válka, s výborným Marcellem Mastroiannim, naprosto skvělou Sophií Loren a rovněž obdivuhodnou Ljudmilou Saveljevovou, která se mezi těmito hereckými legendami neztratila. Kromě jedinečných hereckých projevů a silných a nezapomenutelných pasáží je třeba vyzdvihnout také hudbu Henryho Manciniho, která to celé krásně doplňovala. 75 %. ()