Casshern Sins

Subjektiv by z toho rád udělal nejbombastičtější anime všech dob, ale má to dvě ale: 1) Zabil jsem Lunu. Zabil jsi Lunu. a pořád dokola a dokola a dokola... 2) Epizodní epizody. Skoro nikam se to neposunuje, jenom se chodí z jednoho zdevastovaného místa na druhé a potkávají nové postavy, a pak od nich odcházejí. Animace nádherná. - 70 % (04.02.2011)

Subjektiv mě pěkně naladil. A nějakých 12 episod to vydrželo. Pak bohužel přišlo ale. Jak už tu naznačil smeidler. Zabil jsem Lunu. Zabil jsi Lunu. A stále dokolečka. Zabít Cassherna! Pozřít Cassherna! *bitka, kdy pokaždé, když je záběr na nového robota, tak vysloví "Casshern!!!" a další záběr na jiného a ten "Casshern!!!"*. Začínám od toho, co se mi na tom opravdu nelíbilo. 1) Neunavující opakování vět / jmen... Ringo! Ringo! Ringo! Ringo! Ringo! stále a stále.. Nejopakovanější jméno bylo Casshern! a Luna. Stále se opakující věty zabil jsem Lunu a Casshern!! (což sloužilo i jako jméno / věta / oznámení / oslovení... upřímně, postavy tohoto anime by se bohatě domluvili jen tím, že budou říkat svá jména... :-D) 2) Občasná nelogičnost jejich počínání. Zničeho nic někdo řekne větu, která tam vůbec nepatří. Udělá něco, co křičí otázkou proč???... zcela jistě jsou to aspekty, které tvoří toto anime, ale dle mého se trochu vymkly... Z negativ je to nejspíš vše. Možná bych ještě zmínil lehkou absenci širšího repertoáru skladeb. od 15. dílu jsem si začal všímat, že se stále dokola opakují 4 skladby. z toho jedna -opravdu dokola stále a pořád. Největší slabina tohoto anime je stálé opakování věcí... Pozitivní věci:. Dá se říci, že vše ostatní :-) určitě si přečtěte Subjektivův komentář, protože vystihuje mnohé, co jsem též cítil a co se mi tam opravdu velmi líbilo. Vyzdvihl bych postavu Braiking Bosse - připadal mi jedinej opravdu inteligentně přemýšlející, ani záporák, ani klaďas. Dále Animaci, která je úžasná. Parádně vystihla podstatu anime. Psychologii, která, dívaje se na ní střízlivě, je opravdu velmi jednoduchá a přitom komplikovaná a jedinečná. Málokdy vidíte anime, které skončí takhle. Líbily se mi tam i další věci, ale jak říkám, Subjektiv to celkově pojal tak, jak to chápu i já. Casshern Sins bych přirovnal ještě k jednomu anime, které zde nepadlo, a to Ergo Proxy. Divím se, že ho zde nikdo nezmínil. :-) Ergo~Casshern. Silní / slzy v očích / zhřešili. Vysoká bojová schopnost. Lyuze~Re-L Mayer doprovádí zhřešence, zprvu ho chtějí zabít, pak se do něj však zamilují. Střední bojová schopnost. Ringo~Pino takový "mazlíček" na pouti, aby to nebylo tak vážné. Nulová bojová schopnost :-) Ergo proxy s propletením na Kino no Tabi. Aspoň prvních 16 dílů, kdy v každé ep objevují nové lidi. Celkově tedy slabé 4* (To opakování opravdu nepřetrpím...), tedy: 70% (04.02.2011)

Neobyčajný anime reboot, ktorý vás bude prenasledovať ešte dlho potom ako ho dopozeráte. Doslova vynikajúco spracovaná animácia, rovnako i s víziou zruinovaného sveta, ktorý je dokonalé uveriteľný. Spoznávame i jedného z najnezvyčajnejších hlavných charakterov vôbec - Casshern - hrdina s dokonalým menom, ktorý vyniká nesmiernou silou, obratnosťou a najmä odolnosťou. Taktiež zaujmú vedľajšie postavy ako Ringo, Luna či Lyuuze. Problémom je však, že epickosť ktorou seriál disponuje vydrží tak prvých šesť - sedem epizód, potom už na ňu natrafíte už len zriedkakedy. To, čo spôsobuje viditeľný deficit je akási repetitívnosť Casshernových súbojov, kde okrem svojich ostrých pästí a kopancov nepoužíva prakticky nič iné, okrem jedného razu kedy použil pripevnené trysky na páse (rešpektujem však možnosť, že Casshern nikdy nenadobudol svoju predošlú pamäť a preto tak ako poznamenal Dio, nebol schopný využívať svoj plný potenciál) a taktiež ma rušila nezmyselnosť niektorých dialógov, ktoré sa buď snažili navodiť ešte väčšiu epickosť a nevyšlo im to, alebo jednoducho chceli zaplátať trhliny medzi hlavno-líniovými debatami. Casshern napokon sám občas pôsobí, ako keby bol nesvojprávny s tým jeho Boku wa... chápem ale, že spočiatku bol zmätený, no opakovať to 23 epizód sa mi zdá trochu priveľa. Nakoniec sa ale úroveň predsa len vráti na nastavenú latku a dôstojne seriál zakončí, veľmi nepredvídateľným spôsobom. Aj napriek spomenutým nedostatkom som tento seriál zbožňoval a nehanbím sa priznať, že som ho prešiel za pár dní. BTW. Najlepší anime opening song aký kedy bol! EDIT: Dlhší čas dal definitívne uznať pocitom, ktoré vo mne daný seriál ponechal. Všetky prekážajúce chyby už zdá sa odniesol prúd rieky času a ostal len pocit, akého geniálne príbehu som to bol vlastne svedkom. Takto premýšľať nad smrťou ma hádam neprinútil ešte žiadny jestvujúci seriál. Keď počúvam soundtrack, začínam sa nazdávať, že aj ten bol niečím výnimočným a zrejme taktiež prispel na zážitku. Svoju mýlku ohľadom takto nedoceného anime teda mienim okamžite napraviť. (24.06.2014)

Motivem prostupujícím celým seriálem je hledání smyslu a hodnoty života vzhledem k jeho konečnosti, resp. otázka, nakolik smysluplnou je s ohledem na lidský způsob prožívání touha po nesmrtelnosti. Jeho svět je plně prostoupen neustávajícím zánikem a každý díl různým způsobem ilustruje řečené dilema na více či méně pohnutém údělu dalšího z jeho obyvatelů. Vyprávění jsou velmi osobní a před hloubkou upřednostňují líbivý a dojímavý účinek. Prostředí není příliš propracované, avšak má přesvědčivou základní mytologii a v žánru anime patří pravděpodobně mezi nejlepší. Svými kulisami, náladou, ale i častým epizodickým putováním mi připomíná prostřední část Wolf's Rain. Kamenem úrazu je z mého pohledu skutečnost, že ke svému sdělení seriál využívá těch nejexplicitnějších výrazových prostředků (i opotřebení životem je překvapivě zobrazeno prostřednictvím odpadávání kusů těl robotů): k čemu by vnímavému dílu postačoval jemný náznak, je zde vyjádřeno s bombastickou dramatičností, patetickými (a polopatickými) promluvami, zoufale doslovnou a v zájmu působivosti nemístně přehnanou symbolikou a prvoplánovou snahou o dojetí (do pohnuté dětské tváře divák kouká každou chvíli). Zpracováním naprosto nerealistické souboje jen dosvědčují, že se v jádru křehké téma stalo součástí atrakce, jež má diváku zprostředkovat adrenalin i dojetí a přitom zanechat pocit hlubokého zážitku. Četl jsem v téže době Hölderinova Hyperiona, knihu obdobného vyznění, rovněž oděnou v šat krásy, a toto srovnání nevyznívá pro Cassherna vůbec dobře. Na rozhraní ** a ***. (21.09.2014)