Wall Street: Peníze nikdy nespí

Od Stona bych čekal trochu agresivnější scénář, ale většina věcí se i tak dá docela dobře vstřebat. Méně Shii LaBeoufa by bylo záhodno, více Douglase rovněž. Milostná osa nevadí a výtečně zapadá do konceptu filmu. Dělat celý snímek pouze o imaginární bublině by nebylo zrovna dvakrát hodnotné. Výtečná kamera a vůbec pocta moderní době. Úplně jiné nežli první díl. Ale však taky dvacet let je dlouhá pomlka. (09.10.2010)

„Si smutný muž, Gordon.“ V prvom rade - nie som fanúšik Olivera Stonea. Skoro žiadny z jeho filmov nemám rád. S výnimkou Wall Streetu, to mu fakt vyšlo. V druhom rade – potešilo ma, že štúdio Fox neurobilo remake, ale risklo to s poctivým pokračovaním. Výsledok nie je taký dobrý, ako originál, Josh Brolin je príliš obyčajný zlosyn, stopáž je zbytočne dlhá, Gekko je raz dobrý a v ďalšej scéne zmrd, kto sa v tom má orientovať?. A dialógom, v ktorých postavy rozoberali peniaze, som vôbec nerozumel. Našťastie, Michael Douglas je charizmatický muž a len čo sú na scéne Wallach, Langella, LaBeouf, či mladučká Mulligan, bavilo ma to. Ale chápať som nechápal ničomu. (06.12.2010)

Na Wall Street 2 se docela dobře kouká. Audiovizuální stránku má Stone pevně v paži. Douglas si taky pořád ještě dokáže ukrást plátno pro sebe a Shia mu zdatně sekunduje. I když jsem v něm přeci jen pořád viděl kousek toho užvaněného floutka, které hraje obvykle. A ať už mluví tihle dva mezi sebou nebo s někým dalším, má většina dialogů švih. Zaujmou a dobře reflektují dnešní finanční svět, potažmo tedy svět obecně (protože peníze světem hýbou, ne že ne). A právě v tomhle tématu spatřuji nejsilnější těžiště filmu. V politicky korektním světě samozřejmě oficiálně existují daleko větší hrůzy, než je nějaká ekonomická krize, ale ruku na srdce. Co strašlivějšího se může stát typickému konzumentovy dnešních dní, než že mu propíchnete bublinu jeho kapitalistické reality přímo před očima? Stone silné téma bohužel jenom nadhodí. Jinak akorát opakuje to, co už řekl v jedničce a druhá polovina se už vyloženě topí pod nánosem scenáristických nedodělků, jako jsou předvídatelné zvraty, hysterické citové výlevy a mnohačetné konce, které jakoukoliv možnou údernost snímku akorát zbytečně rozmělňují. Dohromady jde tedy pouze o solidní řemeslo, které se nepodařilo ukočírovat k tak sevřenému a sdělnému výsledku, jakým byl díl první. (19.11.2010)

Někdy bych si přála, aby všechny mé oblíbené filmy měly podobná pokračování po x letech. Ano, je to jen výkřik do tmy, ale značí, že místní mají pravdu; takhle skutečně vypadá nejlepší film Olivera Stona od Any Given Sunday a dvojka, na které cítíte, že nebyla vynucena jen úspěchem prvního dílu. Pochybuji, že Stone podobný sequel plánoval dopředu, nicméně nutno říct, že tentokrát hrál osud v jeho prospěch. Michael Douglas díky dvacetileté pauze od prvního dílu vypadá při odchodu z vězení "přirozeně" starší, což je umění, které na 100% doposud neovládají ani ti nejlepší maskéři v Hollywoodu. A co je snad ještě důležitější, svět - či spíše USA - také v posledním desetiletí (a tedy v době, kdy hlavní hrdina vstupuje znovu do reálného světa) zasáhly pohromy jako útok na World Trade Center či finanční krize, což jsou události, na kterých se příběh z prostředí Wall Street velmi dobře staví. Nezapomeňte si k tomu připočíst hezké cameo Charlieho Sheena i Olivera Stona a máte o důvod navíc vyrazit do kina. Za sebe dokonce uvažuju, že si v příštích týdnech pustím osmdesátkové Wall Street znovu, abych pak v kině ještě jednou a pořádně mohla docenit jeho pokračování. A kdo ví. Třeba pak půjdu ještě o hvězdičku výše. (08.10.2010)