Amarcord
Amarcord
Amarcord
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei, Maria Antonietta Beluzzi, Nella Gambini, John Karlsen, Ted Rusoff (vypravěč) (více)Obsahy(1)
„Každý film má vztah k určitému období mého života," říkal Fellini. A film Amarcord (1973) to má přímo v názvu: „a m'arcord" v romagnském nářečí, neboli „io mi ricordo" italsky, znamená totiž „vzpomínám si". .. Malé přímořské městečko 30. let minulého století je obrazem Felliniho rodného Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se režisér v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání. Po velkorysém obrazu slavného a velkého města ve filmu Roma, který natočil o rok dříve, se v Amarcordu vrací do důvěrnějšího prostředí malého městečka zalidněného ve své jedinečnosti a bizarnosti nezapomenutelnými postavami. Hrdina filmu Titta nám představuje na pozadí čtyř ročních období svůj malý svět – svéráznou rodinu v čele s otcem a jeho odbojným přístupem k fašistickému režimu, bláznivého strýce Tea, spolužáky z gymnázia, kadeřnici Gradiscu (Štěstíčko) i převyvinutou trafikantku. Amarcord však není jen příjemně nostalgický – v Tittově / Felliniho vyprávění jsou i bolestné vzpomínky na ztrátu blízkých, neuskutečněné sny a něco, co už je nenávratně pryč. Amarcord je film o setkávání a loučení, o poznávání a ztrátě iluzí, v jedinečné poetice kombinující reálné obrazy městečka a jeho obyvatel s fantastickými obrazy. Snímek byl oceněn Oscarem pro nejlepší zahraniční film a mnoha dalšími cenami. (Česká televize)
(více)Recenze (229)
hravé, silné, zábavné, skutočné a hlavne felliniovské. viac nepotrebujem. ()
Vyzerá to na ďalšie potvrdenie tézy, že Fellini a Bergman sú dvaja najpreceňovanejší režiséri svetovej kinematografie. Veľký problém nezaspať, ešte väčší dopozerať. Žiaľ. ()
Jedna z najlepších fellinioviek. ()
Tento "skvost" je pro mě nekoukatelný. Dívat se a poslouchat tu uřvanou odpudivou pakáž bylo nad mé síly. A jenom doufám, že se nejedená o výstižnou sondu do italské společnosti. Protože Itálii mám rád ()
První srážka s Fellinim; a jistota, že žádný z jeho dalších snímků vidět nepotřebuji. Jeho poetika je mi naprosto cizí a nechápu ji (stejně jako třeba Hrabalovu/Menzelovu), stejně jako italský naturel. Nedokážu hodnotit. ()
Spousta scén, které na sebe nenavazují, žádný děj, mraky uřvaných taliánů. Felliniho dospívání mě nebavilo... ()
Na první ani na druhý pokus jsem film nedokázal dokoukat do konce, říkal jsem si, že větší blbost jsem snad neviděl. Nicméně z ničeho nic jsem dostal hroznou chuť to s Amarcordem ještě zkusit a páni, seděl jsem jak přikovaný a nenechal si utéct jedinou minutu. Pro mě neobvykle zpracovaný film, historky obyvatel městečka poskládané jak puzzle, a mnoho scén co utkví v paměti. Jsem rád, že jsem si k filmu našel cestu. ()
Amacord je životom a humorom pulzujuce filmove dielo.Mozaikovity dej sa odohrava okolo dospievajuceho Tittu,jeho rodiny a kamaratov.Vo filme vystupuju desiatky svojraznych postav ktore naplnaju serie spomienok na rôzne udalosti v meste.Film obsahuje aj niekolko nezabudnutelnych scen ako vzbura choromyselneho Tittovho stryka ktory nechce zliest zo stromu ,sledovanie obrovske zaoceanske lode,scena s mohutnou trafitankou pri ktorej TItto stracca dych alebo biely byvol ktory sa vynori z hmly.Hudba Nina Rotu je nostalgicka ,a skvele zapada do filmu.Amacord je dalšim Felliniho filmovych veldiel ktore sa oplati vidiet aj niekolkokrat a nikdy vas nepredstava fascinovat. ()
Federico Fellini vzpomíná na mládí, na školu, blbnutí s partou, první protosexuální zážitky i na zjitřenou atmosféru největší slávy fašistického režimu. Z druhé fáze Felliniho filmografie jde dost možná o divácky nejpřístupnější film, v němž Fellinimu kompoziční exhibování trochu zastínil resentiment, přesto jde o unikátní záležitost a prvotřídní film, který patří ve výčtu díla velkého Itala k těm nejlepším kusům. ()
Tutto Fellini!!! ()
Umná skládačka příhod mnoha lidí v italském přímořském městě, které se stanou během jednoho roku. Oku lahodící kupa historek úsměvných i směšných (naprosto dokonalé jsou např. školní scény), ale úsměv na tváři diváka trochu tuhne, protože ví (na rozdíl od filmových postav bezstarostně uctívajících Mussoliniho), kam to všechno povede a dospěje...Malá poznámka k distribuci filmu u nás: vypadá to, že existují 2 verze filmu. Já jsem viděla bohužel tu kratší, zcenzurovanou ještě minulým režimem. Pouze z doslechu znám slavnou větu, která zazní ve vystřižené scéně, kdy je vytahován z odpadu šperk patřící šlechtické dcerce (nebudu reprodukovat, stejně nevím přesné znění, ale docela ráda bych ji slyšela na plátně). ()
Od Amarcordu jsem asi díky jeho slávě a stínu mistra Felliniho v pozadí čekal až příliš. Ano, bylo to humorné, odlehčené, výstižné, nostalgické, nezbedné, hravé i smutné. Ale já jsem se spíše nudil. Nějak mě to nezasáhlo. Možná protože je film opravdu lehoučký jako poprašek sněhu a já mám hroší kůži, vypěstovanou z jiných filmů. ()
Nechte se unášet s otevřenou pusou. ()
Tenhle geniální film se vzpírá verbálnímu hodnocení. ()
Jeden z Felliniho nejdůležitějších filmů mi definitivně ukázal,že tento klasik italské kinematografie jde zcela jistě mimo mě.Amarcord je poetický,zachycuje nostalgii po dětství velmi hmatatelně,ale zároveň svou vypravěcí strukturou nedokáže udržet pozornost a oblíbit si alespoň některou ze všech těch podivných figurek,které se ve zdejším maloměstském panoptiku pohybují.Plus za krásnou hudbu Nina Roty. ()
Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mi k srdci nepřirost. Dobrá, možná úplný konec se sněhem a pohřbem má určitou zajímavou atmosféru, jinak jde ale o směsici scének nedávajících vždy smysl, film plný uřvaných Italů a žen vypadajících tak o 20 let starší než mají asi být..Asi je tenhle snímek pravdivý a proto není tolik akční, ale mě to prostě nebavilo... ()
Oscar 1 : Cizojazyčný film (1975) + 2 nominace (1976) ZA CO? Niektore filmy zreju ako vino na Sicilii, vekom su stale chutnejsie a chutnejsie. Rozvod po Italsku mozem viac krat, ale to ukricane 2 hodinove *umelecke* dielo, urcite nie. Mozno v 73 v case sex revolty to mohla byt bomba, najma v Eastern EU, ale dnes. hmmm.... ()
Jméno titulu, který se stal italským jazykovým novotvarem pro nostalgické odvolání, či vzpomínání. Fellini vyobrazuje své rodné město v Itálii během svého mládí v období fašistických 30. let minulého století. Hořkosladkým stylistickým filmovým uměním se tomuto období vysmívá a láskyplným stylem se nechává ovlivnit specifickým světem jeho vzpomínek, myšlenek, osob, a legračním nadhledem opakovaně nachází svůj poetismus pro budování kouzelného filmového světa, který volně zhmotňuje jeho sny a vzpomínky, které může divák velmi snadno ztotožnit se svými. Hranice mezi mytickou realitou a objektivním pohledem Fellini obratným způsobem boří a velmi osobitým způsobem vytváří pocit poetického, uvěřitelného a kouzelného filmového prostředí. ()
Související novinky
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
Tento film beru jako takovou sondu do života v jednom italském maloměstě jménem Borgo San Giuliano a ve třicátých letech, tedy v období fašismu a všeobecného vzpomínání na velkolepou Římskou říši a uctívání duceho. Celý se točí kolem jedné obyčejné rodiny, která sestává z hlavního hrdiny Titta, což je typický puberťák se svými touhami, jeho přísného a odbojného otce, podivínského strýce Tea a další postavy z města - krásnou kadeřnici Štěstíčko a také tlustou a vyvinutou trafikantku, jejíž kozi Titto na vlastní ústa ochutná. Na začátku vidíme vítání jara v podobě pálení "staré zimní čarodějnice" na náměstí, výsměch městskému právníkovi, který se snaží tu lůzu trochu vzdělat o historii regionu, vzájemné naschvály, odpalování rachejtlí a skotačení s rozdováděnými ženskými včetně vydávání chlípných zvuků. Motá se zde také místní blondýnka a prostitutka, která měla snad každého. Ve škole učitelé suše přednášejí fakta. Titto a jeho spolužáci dělají v hodině blbosti, chodí za školu a občas jsou zkoušeni u tabule s nevalnými výsledky. Titto je rodiči donucen jít ke zpovědi, a povede se mu zde vyhnout tomu, aby mluvil o svém masturbování a chlípných myšlenkách na různé ženské z města, a také se zde při knězově nepozornosti pokusí sbalit okouzlující Štěstíčko. Fašističtí funkcionáři navštíví školu a tak se musí žáci ukázat v plné fyzické síle a předvádět atletické sestavy, a to před obřím Mussoliniho ksichtem. Při tom sní Tittův kámoš Ciccio o tom, že se ožení s Aldinou, na kterou má zálusk, a to před tím Mussoliniho ksichtem a před všemy spolužáky. Z věže městského kostela zní zakázaná Internacionála, která hraje z gramofonu, a tak ji musí fašisté sestřelit, aby ten rudý hnus vypnuli. Tittův otec Aurelio si užije výslech u policie, kde říká, že je politicky neutrální, přesto si však musí připít na fašismus ricinovým olejem. Jednoho letního odpoledne rodina navštíví v blázinci strýce Tea, kterého poté odvezou na venkov. Strýc vyleze na strom a začne řvát, že chce ženskou a na každého, kdo za ním chce vylézt, hází kameny. A tak jej musí dolů sundat trpasličí jeptiška a Teo se vrací do blázince. Dalším obdobím je podzim. Obyvatelé města se vydávají na lodičky, aby se na moři setkali s projíždějícím parníkem SS Rex, který představuje technologickou chloubu režimu. Ten je probudí svým troubením a pár člunů dokonce svrhne. Tittův děda se ztratí v mlze, která je tak hustá, že dusí domy a krajinu okolo. Titto a jeho kamarádi se vydávají ke Grand Hotelu a zjistí, že je zavřený. A tak začnou tančit na jeho terase s imaginárními partnerkami, skrytými v mlze. Vše je to spojeno s návštěvou šejka a jeho harému. Ano, pro Felliniho jsou typické tyto sny a představy, vzdálené od reality. Poté se koná každoroční automobilový závod, a Titto sní o tom, že vyhraje hlavní cenu. Jednoho večera navštíví po zavírací době trafiku a dá se do řeči s trafikantkou. Tu nejprve zvedne holýma rukama, a ta mu za to dá ocucat své kozi, ale jeho horlivost jí znechutí, a tak jej s cigaretou pošle pryč. A přichází smutná zima, během které Titto onemocní a jeho mamka se o něj stará, aby pak sama onemocněla a zemřela. Aby toho nebylo málo, tak se Štěstíčko ožení s fašistickým důstojníkem. Štěstíčko pomalu odjíždí se svým Carabiniérem, zatímco Titto také někam zmizí. Jako nebylo to špatné, sice mě ty různé sny a vzpomínky ve filmech docela třístí pozornost, ale zato to byla pěkná výprava do starých časů fašistické Itálie se vším, co to tehdy obnášelo, a také ukázka lidových zvyků, které jsou dneska z velké části zapomenuty. () (méně) (více)