Nezapomeň na mě

Na herecké obsazení nemohu říct ani půl slova. To se mi totiž líbilo ze všeho nejvíce. Robert Pattinson se odpoutal od Twilight, Emilie de Ravin hrála lépe než ve Ztracených a Pierce Brosnan mi vůbec nepřipomínal Jamese Bonda. Trošku zklamaná jsem ale ze scénáře, od kterého jsem čekala mnoho. Za necelé dvě hodiny se vlastně nic velkého nestalo. Ano, konec byl velký, ale předešlých 100 minut nezachránil. Proto hodnotím jako mírně nadprůměrné drama (3,5*) a věřím, že příště si střihne Pattinson něco lepšího. (30.06.2011)

Dostal jsem bolestně věrohodné drama, jehož postavy jsou malé a velké zároveň, prožívají si své životní průsery a bojují se vším, v čem cítí křivdu. Pattinson se profiluje jako herec, od nějž slušný výkon lze čekat, stejně jako obstojné charisma; snad se nálepky vyběleného upíra rychle zbaví. Film v podstatě žádnou titulní linku nemá, jde jen o prosté protnutí několika osudů v příjemně civilním zpracování. Nečekaný konec mě slušně zaskočil i po mnohých varováních. Život je prostě občas svině ke každému, a je úplně jedno, co zrovna děláte, jak to děláte a nakolik máte u druhých pozitivní pověst. Tenhle film je docela dobrej, to vám pro tentokrát stačí. "...jako když vám někdo vstoupí do života a jedna vaše část říká "Ještě nejsem připravený" a ta druhá "Ať zůstane navždy". 7/10 (27.06.2010)

Film má pro mě jednu základní vadu. Ať už kvůli tomu, že mám tak nakoukáno, nebo protože autoři do filmu vložili příliš zřejmé indicie, jsem hned z počátku odhadl celkem spolehlivě veškerý hlavní děj včetně konce. A tím samozřejmě musím nutně naštvat i všechny, kteří se se mnou dívají, protože, pochopte, takové věci si nemůžu nechat pro sebe. Snímek je ale i přesto dost poutavý. Všechny charaktery jsou velmi zábavné a castingově odvážné. Nejen to, že je tu Patizon, u kterého, na rozdíl od jeho nejslavnější role, ve které ho nejspíš nikdy neuvidím, i chápu, co na něm ty holky mají, ale i obsazení o 4 roky starší Emilie de Ravin, kterou tak dobře známe z Lostu a má být ve filmu o deset let mladší než ve skutečnosti a ta iluze se jí daří. Sourozenecké i otcovské vztahy rovněž tenhle snímek táhnou. Jako drama by to bylo na tři. V rámci romantického žánru je to ale rozhodně výrazný nadprůměr, proto zvedám výš. (16.09.2020)

Byla jsem zvědava, jak se Robert Pattinson popere s rolí, která má mnohem blíže k herectví, než ta, jíž se zhostil ve Stmívání. Mnohem více jsem však byla na pochybách, jak bude jeho výkon vypadat a jestli náhodou nezapomene odhodit ten svůj Edwardovsky "plochý ksicht", který nosil po celou Twilight ságu. Ze začátku jsem si tak nějak musela zvykat a odprostit se od myšlenky, že už to není Edward. Poté jsem se dokázala přehoupnout do jiné roviny a zjistila, že Robert je opravdu dobrý. Možná to bylo díky jeho roli opravdového rebela, vždy s cigárkem po ruce. Připomínal mi z nějakého důvodu Jamese Deana. Těšila jsem se rovněž na Chrise Coopera, opět ve vedlejší roli, tentokrát coby starostlivý tatík a polda, kde opět nezklamal. Nezapomeň na mě rozhodně neobsahuje nijak originální milostný příběh, vlastně se jedná o možná ten nejohranější. Oba dva prožili v minulosti rodinnou tragédii, která je v mnohém poznamenala. Jejich osudy se jednoho dne spojí a oni spolu naváží na klasický vztah. Občas něco zaskřípe, něco se provalí, někdo bude lhát, někdo se naštve a někdo vylítne z kůže. Nejdříve musí oba projít mnohými útrapami, aby poté mohli být šťastni. Jenže to ještě divák netuší, co za šokující konec na něj čeká. Do té doby jsem byla zcela spokojena se skvělým obsazením, scénářem a krásnou hudbou. Nyní k závěru snímku. Z poslední doby si nepamatuji film, jehož konec by mě tak odrovnal. Všechno začíná zdánlivě nevinně, kdy Tylerova sestřička sedí ve škole a poté je záběr na tabuli, na níž je napsáno datum. A poté, mi to všechno docvaklo. A ta scéna, kde se Tyler dívá z okna v pracovně, kde je na návštěvě svého otce a ještě neví, že... Poslední zhruba dvě minuty mě mrazilo po těle a měla jsem slzy v očích. Jeden z nejsilnějších a nejpřekvapivějších konců v žánru drama za poslední dobu. (09.01.2013)

60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby. (03.10.2010)