Annie Hallová

There's an old joke. Uh, two elderly women are at a Catskills mountain resort, and one of 'em says: "Boy, the food at this place is really terrible." The other one says, "Yeah, I know, and such ... small portions." Well, that's essentially how I feel about life. Full of loneliness and misery and suffering and unhappiness, and it's all over much too quickly. The-the other important joke for me is one that's, uh, usually attributed to Groucho Marx, but I think it appears originally in Freud's wit and its relation to the unconscious. And it goes like this-I'm paraphrasing: Uh ... "I would never wanna belong to any club that would have someone like me for a member." That's the key joke of my adult life in terms of my relationships with women. Tsch, you know, lately the strangest things have been going through my mind, 'cause I turned forty, tsch, and I guess I'm going through a life crisis or something, I don't know. I, uh ... and I'm not worried about aging. I'm not one o' those characters, you know. Although I'm balding slightly on top, that's about the worst you can say about me. I, uh, I think I'm gonna get better as I get older, you know? I think I'm gonna be the- the balding virile type, you know, as opposed to say the, uh, distinguished gray, for instance, you know? 'Less I'm neither o' those two. Unless I'm one o' those guys with saliva dribbling out of his mouth who wanders into a cafeteria with a shopping bag screaming about socialism. (Sighing) Annie and I broke up and I-I still can't get my mind around that. You know, I-I keep sifting the pieces of the relationship through my mind and-and examining my life and tryin' to figure out where did the screw-up come, you know, and a year ago we were... tsch, in love. You know, and-and-and ... And it's funny, I'm not-I'm not a morose type. I'm not a depressive character. I-I-I, uh, (Laughing) you know, I was a reasonably happy kid, I guess. I was brought up in Brooklyn during World War II.... (27.07.2007)

Woody Allen, smradlavý New York a film co se zároveň tváří jako vysvětlující dokument (BTW: kdybych točil filmy, tato forma by byla mojí nejoblíbenější - má však i své zápory, které Woody bravurně eliminuje tím, že je zároveň i herec, komik, ironik a sarkasta). Člověk by jen těžko hledal autora s dialogy na tak vysoké intelektuální a zároveň zábavné úrovni. Jistě, že všem nemusí sedět Allenovo opakující se neurotické herectví, ale pro mě vše vynahrazuje svým humorem. Jinak překládat Allenovy narážky (vtip v každé druhé větě - někdy slovu) do češtiny a přiblížit se originálu je prakticky nesplnitelný úkol. (13.01.2010)

Celkem příjemná allenovka. I když jsem jemu a jeho filmům pořád nepřišla moc na chuť. (08.02.2013)

Skvely a osobity film, ktery me nejenom pobavil Allenovskym humorem ale i dojal... (12.03.2013)

Oboustranná kouzla, trable a trapnosti svádění pod newyorskými mosty v hravé mozaice forem, obohacené woodyovskou transformací zkušeností vlastních i umělecky zprostředkovaných. Allen, který při osobní výpovědi nezapomíná na souznějícího diváka. Rodina, Freud, Mozart, stand-up a takový ty blbosti, co nejsou pro každýho. 4-5* (12.01.2014)

Milá (sebe)ironie chronického neurotika, který baží po pošahané Annie. Tak úplně nechápu, co jiné ženy na Allenovi vidí (to bych spíš snesla v posteli živého kapra), ale jeho filmy a humor se mi líbí. Ostatně ani já bych „nikdy nechtěla patřit do spolku, kde by byl členem někdo jako já“. :) (20.01.2014)

Woodyho vý(l)uka vztahů. Vztahy jako rozvité květy, vonné silice emocí, jichž se nikdy nemůžeme zcela nasytit. Jsme jimi lapeni, omámeni, nemáme je pod kontrolou, nedokážeme se od nich oprostit, nebavit se o nich. Woody Allen připraven s toulcem šípů intelektuálské výřečnosti, která nikdy nemine svůj cíl. Mužský a ženský svět propasírovává sítem společných záchvatů, přetahuje se o pomíjivou sebekázeň snesitelné lehkosti nebytí. Soustředěn na každodenní odraz v zrcadlech, odraz nás všech, ve kterých je člověk stálým denním hostem, opěvovaným hlavním představitelem či pouhým bezejmenným komparzem. (02.12.2015)

...Manhattan a tohle... Asi raději tohle a až pak Manhattan... Nikdy jsem si nemyslel, že film Woodyho Allena by mohl být adeptem na Oscara, ale tenhle si ho zaslouží... (15.09.2008)

Annie Hall je skoro povinné mít za nejlepší allenovku a já si ji vždycky hodně užívám, baví mě, jak si Woody najednou filmové médium zcela po svém a jednou provždy totálně podmanil, anatomie vztahu a rozcházení mě oslovuje a dojímá, ale přes to přese všecko nemám k Annie tak důvěrný vztah jako třeba k pozdějšímu Manhattanu, abychom zůstali u „mistrova vrcholného období“. Holt je ve mně asi pořád ještě víc sentimentálního puberťáka než filmového aficionada. (20.03.2013)

chytrá konverzačka s několika opravdu vtipnými glosami a postřehy z úst hlavního hrdiny, která si ale díru skrze mou hlavu do srdce neprokecala. za vidění ovšem každopádně stojí a já jsem aspon rád, že jsem jenom neštastný.. (30.09.2014)

Nejlepší Allenův kousek. K dokonalosti dovedené dialogy o lidských vztazích a vůbec věcech vezdejších. Pro mě je to ale bohužel zatím pořád "jen Allen". Možná až budu trochu starší... (02.11.2005)

"Existuje jeden starý vtip. Dvě postarší ženy se baví na horské chatě. Jedna povídá: "Tady vaří ale opravdu hrozně". A druhá na to: "Jo jo a navíc takové malé porce". Přesně takový dojem já mám ze života: Plný samoty, bídy, utrpení a neštěstí... a je po všem hrozně rychle. Další zásadní vtip pro mne je obvykle připisován Groucho Marxovi, ale poprvé se objevuje ve Freudově knize Vtip a jeho vztah k nevědomí. Je to nějak takhle, parafrázuji: Nikdy nechci patřit do klubu, který by chtěl někoho jako jsem já za člena." Woody Allen to prostě umí. Mezilidské vztahy v tomto filmu dokázal popsat skvěle, vtípně zasahuje do příběhu a vede skvělé dialogy. Tleskám. (24.12.2007)

Nezapomenutelné, šílené, pravdivé, vtipné, allenovské... Chybí mi tu hvězdičky, potřebuju víc, víc... (04.11.2008)

Výborná směs životních pravd nejen o vztazích, ale o životě vůbec, a typicky inteligentního humoru narážejícího na vše možné od krize středního věku až po politiku či kulturu. Allenova komunikace s diváky během děje film skvěle osvěžuje a vy máte díky tomu pocit, že jste jeho součástí. Zkrátka Woody Allen, jak ho máme rádi. (26.07.2009)

Není to nijak dokonalé, ale zkrátka Woody Allen vytvořil dílo, které je zvláštní, poutavé a svým způsobem inovativní. (85%) (21.03.2010)

Buď Allena máte rádi nebo nemáte. Humor je ve všech jeho filmech stejný, vtipy podobné, ale také stále podobně pichlavé a pravdivé. Annie Hall není žádným vrcholem Allenovy tvorby, dá se říci, že je to jeho tuctový konverzační film, ale i díky výkonu Diane Keaton se na něho stále dobře dívá. (20.07.2011)

Vajíčka potřebujeme, to je svatá pravda. Právě tato závěrečná teorie vyzdvihla můj pocit z filmu o úroveň výš - do té doby jsem byl z jeho sledování trochu rozpačitý. Přes zajisté skvěle napsané dialogy a občasné ukázky Allenovi režijní originality jsem se místy lehce nudil, a to i přes to, že hlavní postava mi byla charakterově velice sympatická. Když ale tento fakt pominu, s přihlédnutím k tomu že za to mohla moci přílišná natěšenost na údajně nejlepší režisérův film, jsou celkové dojmy vesměs pozitivní. (13.11.2011)

Tohle ne, tohle asi není můj šálek kávy, asi určitě. Absurdní, o ničem. Co k tomu dodat. Woody Allena mám jako režiséra ráda, ale bohužel, tohle mně nenadchlo. (02.11.2013)

Allen to umí. Umí točit filmy o vztazích, umí pobavit i rozplakat. Je to král všech neurotiků a pan režisér, potažmo herec. I když tady si myslím, že ani moc hrát nemusel :-) (11.11.2015)

Vybalalansované dialógy posielajú dopič* aj najnáročnejšieho rektálneho fajnšmekra a uvádzajú do roz(kro)pakov mravne zásadové kuchtičky, ktoré dlhodobo bojujú za zrovnoprávnenie pokriku "Vraz mi ho tam!" s mužským pokrikom "Ty kur*a, kde je večera!?". Tieto špecifické perorálne ťahanice si vzal na paškál vtedy ešte poriadne nevytrt*aný a razantne nadržaný harcovník Woody. S potešením a predpokladom skorého strt*avenia sa blískalo na lepšie časy. Oskara na to! S Oskarom na poličke to maže lepšie. (08.02.2009)