Má mě rád, nemá mě rád

Smekám, vymyslet na poli romance něco originalnějšího a poutavějšího není prdel, protože to vypadá, že všechno už tu bylo minimálně stopadesátkrátčtyřikrát, ale ono prdlajs, tohle, Má mě má rád, nemá mě rád, je mimořádně hravej film, umí myslet, má sílu pobavit a ještě zvládá hladit na duši. Juli byla užasná holčina, takový holky jsou, jak nad zlato, tak nad sůl. (13.03.2012)

Nevím, čím si mě Flipped získalo, protože od první chvíle je jasných několik věcí, které mohou být jednoznačně brány jako negativa. 1) je evidentní, že film není původní formát vyprávění tohohle příběhu. 2) nízký rozpočet je bohužel až příliš vidět, jakmile má kamera zabrat něco většího než průčelí domu, a ty barvy krajiny jsou opravdu děsivě kýčovité. 3) příběhů o tom, jak se on a ona hledali a během toho se několikrát minuli, už tu byla hromada.... Naštěstí Rob Reiner, ostřílený veterán působivých vyprávění někdy o lásce (někdy až za hrob, muhehe), někdy o přátelství, se vložil vedle režie i do scénáře, a dal ve spolupráci s prověřenými dospělými a výborně vybranými (a hrajícími) "dětskými" herci vzniknout dalšímu zdobnému zářezu na pažbě své fotopušky. Nevěřte tomu, že jste "tohle" už mnohokrát viděli, v případě Flipped to není pravda. Tedy trochu ano, ale víc se s tím už asi opravdu udělat nedalo. Škoda, že nebyla dotažená ještě linie s Bryceovým otcem, ale s tím se dá docela bez problémů žít. Flipped není dětské ani dětinské, na pár místech mne dojalo, a každopádně mi zlepšilo náladu. Navíc i bez potoků slz a šestákového blábolení z červené knihovny. A takových filmů není nikdy dost. 80% (15.07.2015)

Super. Každý, úplně každý z nás si něco podobného sám zažil. Sledování tohoto filmu musí zákonitě evokovat ohromnou myriádu nejrůznějších pocitů, díky kterým je pak samotný divácký zážitek úchvatným dobrodružstvím. Romantických příběhů tu je kopa, ale ne tolik jich vypráví o malé holce a klukovi... Takže alou pozapínat televizory, vyladit stereo a nechat se dobrovolně unést všedně výjimečným příběhem pro každého. Jistě, že je to dost prvoplánovité (spoustě lidí prostě "umělé" slzy vadí), ale tenhle snímek je prostě tak nádherný, že je pomalu euforií samotnou. Nejkrásnější závěrečná scéna za velmi dlouhou dobu. (16.01.2011)

Už som viackrát napísal, že romantické filmy alebo filmy predstierajúce, že sú romantické, to majú u mňa ťažké. Stačí náznak strojenosti, neúprimnosti, účelovosti a moje hodnotenie padá strmo dolu. Je mi formálne ľúto, že sa nemôžem stotožniť s mienkou a vkusom vyše 12 tisíc užívateľov ČSFD. Myslím si, že tento film nemal byť vôbec nakrútený, pretože som ho vnímal ako falošný, gýčovitý, povrchný a príliš americký v pejoratívnom slova zmysle. Skladby, ktoré zneli v pozadí a mali navodiť atmosféru 60. rokov síce patria k mojim obľúbeným, ale kvôli tomu, aby som si ich vypočul, nie som ochotný opätovne vidieť tento film. (11.08.2015)

Vyrozprávané je to netradične. Dokonca som si spomenul na Christophera Nolana a jeho Memento. Áno, áno. Ja viem. Trocha preháňam. Ťažko tie dva úplne odlišné filmy zrovnávať. Napriek tomu je spôsob, akým Reiner príbeh divákovi podáva, netradičný. Je totiž rozprávaný na preskačku. Dajme tomu 10 minút ho sledujeme z pohľadu chlapca (vrátane jeho vnútorného hlasu), následne sa dej reštartuje, vráti sa dozadu a vidíme rovnakú scénu z pohľadu dievčaťa (vrátane jej monológu). Je to super, je to osviežujúce a je to šikovné. Film je plný nápadov a hoci sa občas scéna začne ako klišé, uprostred zatne do živého (strýko). Nemôžem sa však ubrániť dojmu, že Reiner do nemalej miery vykráda vlastné Pri mne stoj!, predovšetkým čo sa týka retro poetiky, výrazne docielenej pesničkovým soundtrackom a nostalgickou výpravou časov, ktoré sa už nikdy nevrátia. Na strane druhej... no a čo. Pripadá mi to tak, ako keby som si sťažoval, že je na svete zbytočne veľa atmosféricky poetických retro snímok z „dávnej“ Ameriky, kedy ešte nie každá rodina mala pevnú linku. Každopádne, nemôžem dať vyššie hodnotenie, pretože tomu "niečo" chýbalo. Niečo, čo by ma odrovnalo. Takto je to "len" ľahký a milý nadpriemer. (16.02.2017)