Sladký život

Asi první film, který vystihl přesně dnešní dobu - hon za senzací, zkaženost mediálního, osobního světa i pád osobnosti samotné. Fellinimu patří velká poklona. Přesto se musím přiznat, že tento filmový velikán jde jaksi mimo mě... Před lety jsem u Sladkého života, který dávali na dvojce, z neznámých důvodů usnul. Nyní jsem to vydržel... Je to z hlediska filmu historický milník. Ale jednou mi to asi stačilo:-) (07.01.2012)

Páčilo sa mi zjavenie madonny. Jak trhali ten strom... A nesmrteľné je vykreslenie sveta paparazzi. Ich modus operandi v 50 ročnom filme. Excelentné! (03.10.2012)

Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1984/85. (12.06.2014)

Tento snímek jsem poprvé viděl 55 let po své premiéře, proto asi plně nemohudnešní optikou vychutnat kritiku života zhýralé vyšší třídy v Itálii. Po technické stránce jsem se kochal obrazem ostrým jako břitva z original BluRay disku, takže mimo jiné scéna Anity Ekberg ve fontáně na mne přece jen nějaký pozitivní dopad měla.... :-) To je snad první film, který se neodvažuji hodnotit body, protože své celkové nižší subjektivní ohodnocení nedávám za vinu filmu, ale především sobě a stáří filmu. (24.02.2015)

Fellini, skvelé. Človek nemôže po skončení filmu len tak prestať rozmýšľať, musí ísť ďalej, hlbšie sa ponoriť do života. A ten je síce sladký no aj trpký. Krásny i nemilý... (14.05.2015)

Můj nejoblíbenější nedokoukaný film. (31.01.2018)

Jakožto velký fanoušek tvorby Paola Sorrentina jsem zvědavý, jestli jeho filmy také takto zestárnou. Co si budem... inspirace Fellinim je u Sorrentina silná. Vleklé tempo vyprávění, občasná záměrná absence příběhu a prázdnost dialogů,... i tak mě Sorrentinova tvorba dokáže vždy něčím oslovit. V případě Dolce Vita to však říct nemůžu. Každá z kapitol novinářova příběhu měla něco do sebe, ale chyběla tomu silnější spojovací linka. Když to trošku přeženu, bylo to jako sledovat tři díly 3+1 s Miroslavem Donutilem v kuse. Perdono maestro. (01.10.2020)

Tento film jsem shlédl, abych si doplnil vzdělání. Podařilo se mi to natřikrát. Asi nepřenosné v čase. Do děje se mi nepodařili vnořit, naopak jsem trpěl tou rozvleklostí a usínal jsem nudou... Jedinou radost mi způsobilo, když jsem u stolu poznal herce Lex Barkera, alias Old Shatterhanda... (26.05.2022)

18.2.2023 Tyhle 3 hodiny stojí naprosto za to!! Satirická drama-komedie italského neorealismu. Jeden z masterpieces kinematografie.Komplikovaný film, který samozřejmě zase není pro každého. No kdo by jen tak snesl 3 hodiny sledování probíhání týdne nějakého žurnalisty! Snímek se odehrává v 7 dnech, kde za 7 dní hlavní postava Marcello pozná několik nových lidí, lásek a žen. Mozaikové dění, kde je hlavní protagonista, které je propojuje a Řím jakožto rám. Nejčastěji je to tak, že pozná každý den někoho jiného s tím, že některý den se tam vyskytne znova, ale ne tak výrazně. Je to matoucí, já vím. Film by se dal rozdělit i do epizod. Všechny jeho žurnalistické příběhy a eventy, které se staly každým dnem propojuje hlavně on samotný, protože je všude přítomen. Hlavním motivem snímku jsou nádherní a moderní lidé neboli život smetánky, což je společnost lidí, kteří chodí na večírky, mají peníze a užívají si života. Jsou moderní. Vyobrazuje situace obyvatel Říma a život bohatých občanů. Marcello během filmu podléhá ženám, které jsou silnější, než je on samotný. Lze vidět, že ale za tím vším bohatstvím či slávou je pěkná vrstva neštěstí a depresí jako třeba při Steiner tragédii. Samotný obraz je též kouzelným sám o sobě. Pohyblivá kamera a monochrom, toho není nikdy dost. A obsazení bylo asi nejlepší, které v tu dobu mohl Fellini sehnat! Úžasný Mastroianni spolu s Ekberg a Aimée tomu dodali vše co mohli. Bohužel samozřejmě musím dodat, že v tomto snímku Fellini mě celkem nenadchnul jeho homofobií, rasismem či sexismem, které tam jsou viditelné. Bohužel neukazuje moderní ženy jako npř. Antonioni, celkově je tam shazuje a rasové menšiny či homosexuály považuje za tu již zmíněnou nižší vrstvu, což je bohužel dosti smutné. (09.08.2023)

Myslím si, že Italové mají mnoho lepších filmů než tento, který je z nich asi nejslavnější. Některé scény sami o sobě naprosto skvělé, ale jiné mě ničím nezaujaly a šíleně mě nudily. Celkový dojem? Těžko říct. Já bych to sestříhal tak na třetinu. Vznikl by asi úplně jiný film, ale mě by se líbil mnohem víc. (19.04.2009)

Dechvyrážející téměř tříhodinová podívaná, syrové vykreslení vyprázdněnosti životů davy obdivovaných celebrit, novinářského hyenizmu, obraz bezostyšné stylizace reality do sladkobolného mediálního kýče, perfektní kamera, perfektní kompozice, skvělé herecké výkony. Film, který vyvolává i s odstupem půl století řadu otázek a provokuje svým až naturalistickým laděním. I přes možná trošku únavnou délku rozhodně stojí za zhlédnutí. (05.12.2009)

Felliniho drsná, ale zároveň elegantní sonda do života vyšší společnosti. Bez okrasy nabízí pohled na život novináře Marcella, jeho morální rozklad, v němž reflektuje stav celého okolí. V jednotlivých epizodách lze najít řadu dalších motivů a náražek, z nichž pramení závěrečná skepse a pocit, že cesta zpátky už neexistuje. Obdivuhodné je s jakou nadčasovostí bylo toto svědectví vyřčeno a kterak nezastarává ani po 50 letech. Z toho lze usoudit, že se naše společnost nezměnila, nebo že je Fellini génius. Obě tvrzení jsou pravdivá. (02.08.2011)

protože chceme být takoví... (15.01.2012)

ach, taková nuda!a slavná scéna ve fontáně?hm. (09.02.2012)

Felliniho film byl v šedesátých letech určitě bomba - jak svým obsahem, tak provedením, a není se co divit, že se o něm píše jako o jedom z nejvýznamějších děl světové produkce. Dnes se svět nějak zrychlil, a možná i zcyničtěl, takže příběh jednoho chlápka, který se jen tak poflakuje životem, a lepí se na slavné lidi, kteří se taky jen tak poflakují, a nevědí co by, se dost vleče, a až na drastickou epizodu, kdy jeho přítel zabije sebe a své dvě malé děti, (což ale také s nikým výrazně nezamává) - se dvě a půl hodiny vlastně skoro nic podstatného neděje. Ale přesto - nějak mi ten film pořád nejde z hlavy - jednotlivé epizody se mi vracejí a musím na ně myslet - hádka s přítelkyní v autě, setkání s otcem, závěrečná scéna na pláži - i když tak okatě symbolická - je pravda, že "něco na tom Fellinim je" :-) i teď po 50 letech... (03.06.2012)

Kdo potřebuje děj, když má Fellinho? (06.12.2015)

Naprosto úchvatná freska. Vizuálně orgiastické, v jádru existenciální geniální filmové dílo. Šoubyznys, bulvár, upadlá religiosita, upadlá aristokracie, nihilismus v moderním světě... Tvorba vyžaduje disciplínu - občas možno proložit nějakou tou orgií, ale k tvořivosti patří i jistá askeze a síla vůle, jejíž absenci Fellini chirurgicky přesně dokumentuje na postavě hl. hrdiny. Asi nejšťastnější období evropského, ba světového filmu vůbec (v roce 63 točí Bergman tematicky blízké, leč komorní Mlčení - neuvěřitelná doba). Velkolepá symbolika: unášený Kristus, stoupající voda, hluk znemožňující Marcellovi "slyšet" zejm. závěr s děvčetem, volajícím na něj na pláži a jejím závěrečným pohledem do kamery - to jsou cinefilské orgie nejvyšší myslitelné úrovně (srv. závěr Silnice se Zampanem na pláži - moře jako symbol věčnosti a aboslutna, v konfrontaci s ním hrdina seznává své existenciální selhání). Karneval marnosti ve světě ledového osamění a nemožnosti komunikace a blízkosti. Ženská typika: nedosažitelná femme fatale Sylvie, dosažitelná, ale dotěrná, otravná, majetnická Emma, děvka Maddalena, umbirjský anděl Paola... Jemná filmová řeč, člověk musí poměrně dost namáhat mozek, což pro diváka vyrostlého na současné pokleslé produkci, v níž je mu vše doneseno až pod nos, může být problém. Občas trochu zdlouhavé (scéna se zjevením Madony), ale i tak zcela nedostižné. (30.12.2015)

La Dolce Vita je dlouhatánským filmem, který se jednoznačně nebude líbit těm, kdo má rád rychle se měnící barevné obrázky hollywoodských dílů. Sladký život popisuje atmosféru snobské Itálie po dvou světových válkách: jak je možné být opravdu seriózní, pokud nevíš, zda nepřijde za chvilku další tragédie? Absurd. Hra těch nejlepších herců, mladý Adriano Celentano, nádherná hudba od Nino Rota. Je to umění kvůli umění: na začátku nechápeš, co se to děje a vadí to, pak si toho začínáš užívat a najednou film končí a nechává pocit jako při loučení s kamarády. (03.12.2019)

Nechápu ty ódy - příběh žádný, sled epizod prázdného života (téměř záznam) , panoptikum figurek, často jednajících nepochopitelně a nevysvětlitelně (sebevražda Steinera a vražda jeho milovaných dětí bez jakéhokoliv náznaku motivu - zdá se, že jediným účelem bylo šokovat diváka), Přehled lidí znuděných, kteří nevědí, co chtějí, případně čekají na zázrak, do toho jedna hysterická ženská, bezohlední paparazziové (ty jsme viděli v reálu kolem smrti Diany - takže nic nového ani objevného), jedině osvěžující Anita, rozkošná ve své dětinské zahleděnosti do sebe - alespoň je živá. Jestli to bylo ve své době míněno jako odsuzující kritika (podívejte se, jak jsou ti boháči zkažení!), tak budiž, ale nevidím důvod proč se na to dívat dnes. Jedna * za kameru, jedna * za herecké výkony, víc nemůžu dát. (16.01.2020)

Takmer tri hodiny totálnej nudy, tento úžasný film nie je vhodný pre normálneho diváka, na niečom tak super kvalitnom bežný divák nenájde nič, čo by stálo za tri hodiny strávené pred blikajúcou plazmou. A to mám Fella ako jedného z obľúbených režisérov! Dajme mu ešte druhú šancu! (19.08.2020)