La dolce vita
La Dolce Vita
The Sweet Life
Sladký život
La Dolce Vita
La Dolce Vita
La Dolce Vita
Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Recenze (285)
podle mě se tento snímek nedá popisovat o čem je stejně jako u většiny Felliniho filmů které mají skryté smysly. Vynikající snímek sice byl ještě náročnější než 8 1/2 ale Fellini je pro mě jednička. ()
Neuvěřitelný. ()
Z Felliniho filmů, které jsem viděl, je tohle zatím nejkoukatelnější. Je to velmi dlouhé a vzhledem k tomu, že to nemá klasickou dějovou zápletku, tak docela náročné na pozornost. Volně navazující série scén a epizod velmi dobře a místy až brutálně odhaluje rozklad vyšších společenských vrstev, hyenismus bulvárních médií, ale i to jak snadné je kouzlu večera podlehnout. Místy příjemně bláznivé, a tak nějak romanticko - dekadentní, místy naturalistické a znepokojující. Celkově to určitě stojí za vidění, je to klasika se spoustou legendárních scén a navíc jsem tady opravdu celkem jasně pochopil smysl, což v mém případě není u filmů tohoto typu úplně samozřejmé. ()
Je to natočené takovým způsobem, že tomu nemohu dát méně. Navíc, ti herci a herečky, jeho stálice a oblíbenci, jsou prostě skvělí. Myslím, že tento film ukazuje zbytečné životy. Ano je lepší se na ně dívat, než je sami žít. Tento film je tak krásně zbytečný, jako postavy, které v něm vystupují. Ne, krása přeci není zbytečností. Nebo ano? Rozhodně je toto dílo plné výborných scén, které diváka vždy dokáží připoutat k plátnu a posunout jeho myšlenky někam jinam. ()
Milovníci Felliniho mě nejspíš nebudou mít rádi, ale od Sladkého života jsem prostě čekala více nebo respektive méně. Alespoň tedy méně minut. Film je nabitý famózními povídkovými náměty, ale proč je jich tam proboha tolik?! Každý z jednotlivých příběhů, které Mastroiannimu křižují život, jsou zajímavé, demonstrující povrchnost italských vyšších vrstev a chudobu těch nižších. Ovšem klidně by mohly být rozděleny do dvou filmů a možná bych při tom příště neusnula. Když pominu délku filmu, tak jsem se ale nádherně pokochala pompézností a uměleckostí scén. Koupající se Anita Ekberg ve Fontáně di Trevi je dokonalou pastvou snad pro všechny oči. ()
Co s tím, když ve všech hodnotitelných kategoriích filmu cítíte vyšší jakost (herci, message, vizuál, jemný humor, kompozice), ale jako celek vám nic neříká? Sladkému životu jsem musel neustále nadbíhat a kvalitu jednotlivých scén si vyargumentovávat ("ano, toto bylo dobré, protože.."), což by se u opravdu dobrého filmu nemělo dít. Na vině je samozřejmě megalomanská stopáž (víc jak dvě hodiny dvacet snesu jen u výjimečných děl). Fellini jistě chtěl docílit stotožnění se s Marcellem tím, že s ním strávíme i dlouhé momenty nicnedělání, ale přehnal míru a v závěrečném střihu nechal nadbytečné množství scén, u kterých se prostě jen nudím. A poslední dovětek - postsynchrony jsou tu opravdu mimořádně špatné (hlas se neshoduje s výrazem hercovy tváře a pohybem úst), minimálně od poloviny filmu to opravdu ruší. ()
Ostrá satira na nevázaný život italské smetánky s legendární scénou když si hvězda Anita Ekberg dala noční koupel, a to přímo ve Fontáně di Trevi - slavné, pro Římany až posvátné kašně. Kdo tu někdy byl tak určitě ví. Navíc se zde herečka s bujným poprsim ukázala v těsně prilehavych mokrých šatech bez raminek... Sladký život je rozhodne nejslavnější Felliniho film a poprask kolem něj mu ještě zvýšil popularitu. Protestoval římský senát i Vatikán, Felliny byl kvůli němu i vyzván na souboj. Sam režisér charakterizoval film jako volání tonouciho o pomoc ve světě povrchnosti... ()
Auta, paneláky, Američani, cigarety, staré paláce, zadní projekce, nikdo tlustý. ()
Film, kterým se Fellini stal legendou. Myslím, že to je dostatečně výmluvné.... ()
Ďalšia z Fellinioviek, ktoré potrebujú priložiť návod na pozeranie, bez ktorého by väčšina divákov nevydržala ani prvú polhodinu. Načo sú filmy, ktoré potrebujú perepúť recenzentov vysvetľujúcich o filme to, čo sa Fellinimu nepodarilo povedať? Já prostě Felliniho nikdy neměl rád. ()
V tomto kultovním snímku získává sousloví La dolce vita nečekaně hořkou příchuť. Kdo jste neviděl, co nejdřív to napravte, jde spolu se Silnicí o nejlepší Felliniho film. Nicméně uživatel Marigold to shrnul naprosto přesně, takže jen dodávám- Anita Ekberg je naprosto nádherná žena! 5. ze 1001 ()
Čekal jsem větší blbost, je to celkem koukatelné, režijně výborně zvládnuté, celkem nenásilně řekl, co říct chtěl. Bohužel délka je přehnaná, takže více oceňuji až s dvoudenním odstupem. Některé scény jsou výborné (např. kalba s tatíkem nebo dekadentní zábava boháčů na zámečku), jiné bych klidně oželel (třeba nechutně dlouhá historka o dětech, které si vymyslely zjevení). ()
Keď mozog nemôže zostať nekonečný, tak aspoň myšlienky Federica Felliniho zostanú. Majstrovské dielo, ktoré má právoplatnú nálepku klasika. /100%/ ()
Vypadá to, že Sladký život nakonec tak sladký není. Sladký život je film o bulvárním novinářovi, který se snaží postupně dostat mezi smetánku a snaží se vést podobně zhýralý život jako oni, čímž se pravděpodobně snaží vyplnit svoji vnitřní prázdnotu. Řekl bych, že Marcello není zlý nebo tak, ale zkrátka se nedokáže ubránit svodům života této společnosti, navíc mi u něj chyběla osobnost - byl takový prázdný a nezajímavý. Film je řemeslně zvládnut na jedničku, nicméně, je docela těžké se do něj dostat, příliš neodsýpá, hodně částí je zbytečně natáhnutých a stopáž je podle mě celkem dost přepálená - rozhodně by mu tomuhle filmu neuškodilo trochu ho prostříhat. Občas jsem se i dost nudil - nebyl to pro mě zkrátka jeden z těch dlouhých filmů, který by mě bavil od začátku do konce. Fanoušci Felliniho ovšem asi zklamaní nebudou. Nicméně, já jsem se prostě nudil a trochu jsem se musel i nutit do toho, to vůbec dokoukat. ()
Bála jsem se tak dlouhatánského filmu od Felliniho když mě zklamali Darmošlapové kteří byli mnohem kratší. Ale Sladký život mě pro jedenkrát vlastně i nadchnul. Byla jsem uchvácena z těch dialogů co se tam vedly, pak z překrásné modelky a z jejich gest a vystupování a nakonec mě zaujal i napjatý vztah mezi manžely. A těch pár bizarních scén co tam byly, tak ty mě daly úsměv na tváři. Mě se ten film prostě líbil a nemůžu dodat nic jiného než říct: Hurá!! 🥳Protože mě naši přesvědčovali že mě to bavit nebude. A ještě se mi hlavou honí ten konec. To šumění moře a ta komunikace na dálku dvou lidí ve mě vzbudili velmi positivní náladu. ()
70% ()
Hrozne tezce se mi hodnoti tenhle film. Protoze, i na zaklade ostatnich ohlasu a i na zaklade vlastniho zhlednuti, tusim, ze je to vyborny kousek, ale proste a jednoduse me se zase az tolik nelibi. Je mozne urcite nepochopeni, ale i presto nebo mozna prave proto, mi prijde takovy nemastny neslany. ()
Vubec nepopiram mistrovstvi, s jakym je tento film natocen. Exceluje nejenom reziser, ale i herci. Nezapomenutelne sceny, vytribene dialogy a dramaturgie. Pri sve delce temer tri hodin ale film postrada propracovany dej, jelikoz je spise sledem vyjevu ze zhyrale spolecnosti rimske smetanky. To by se dalo snest na polovicni metrazi, ale takhle jsem se docela nudil. Dokonce zafungoval i efekt telenovely = na pul hodiny jsem odesel a pri navratu jsem zjistil, ze jsem neprisel o zadnou dejovou zapletku. ()
Některé epizodky jsou ucházející, ovšem celkový dojem je hodně rozpačitý - jakoby se to trošku vymklo Fellinimu z rukou a chvílemi ne úplně přesně věděl co chce. Tři hvězdy za přípravu Lexe Barkera na roli oldy ( ta scénka kdy nafackuje dotěrkovi Mastroiannimu) a taky za Anitu :] ()
Související novinky
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Zvláštní film, plný symboliky, rozmazlených a hýřivých členů římské smetánky, mezi nimiž vyniká mladý vobšoust, novinář a spisovatel jménem Marcello. V prologu vidíme helikoptéru, která přepravuje sochu Krista přes starověký římský akvadukt, a druhá zpravodajská helikoptéra s Marcellem Rubinim ji sleduje. Zpravodajskou helikoptéru rozhodí opalující se ženštiny na střeše výškové budovy, které se Marcello snaží marně sbalit. Pak následují epizody, které mají denní sekvence, noční sekvence a sekvence za úsvitu. V první epizodě se Marcelo setkává s Maddalenou v exkluzivním nočním klubu. Je to bohatá dědička, unavená z Říma a Marcellovi to vyhovuje. Venku se nechají svézt starou prostitutkou k ní domů, kde si zapíchají. Za úsvitu se Marcello vrací do svého bytu, kde najde svou předávkovanou snoubenku Emmu. Pak jí cestou do nemocnice vyznává lásku a znovu to dělá na pohotovosti. Zatímco čeká na její uzdravení, tak se pokouší volat Maddaleně. Druhý den vítá Marcello na letišti švědsko-americkou herečku a totálně mrdatelnou sexbombu Sylvii. Sylvie má pak tiskovku a během ní volá Marcello domů, aby se ujistil, že si Emma vzala léky a také tvrdí, že není se Sylvií sám. Na tiskovku pak dorazí Sylviin ožralý snoubenec Robert. Marcello doporučuje Sylvii a producentovi, aby ji vzal na prohlídku baziliky Sv. Petra. Sylvia pak energicky vyšlape schody na věž a Marcello ji ochotně následuje. V noci pak Marcello tančí se Sylvií v lázních Caracalla. Je z ní totálně unesený (kdo by nebyl), Sylvie je smyslná a večírek je bujarý, zatímco Robert znuděně kreslí karikatury a čte noviny. Sylvie pak opustí po jeho poznámce večírek a Marcello ji následuje, společně projíždějí noční Řím a ukončí to broděním v Fontáně Di Trevi. Ve fontáně pomaže Sylvia Marcellovi hlavu a přichází úsvit. Marcello zaveze Sylvii zpátky do hotelu, kde čeká rozzuřený Robert, který začne rozdávat facky a rány. Během třetího epizody se Marcello setkává v kostele se Steinerem, svým intelektuálním přítelem. Steiner předvádí svou knihu sanskrtské gramatiky, následně se oba odeberou k varhanám a zahrají Bacha. Třetí den pak Marcello, fotograf Paparazzo a Emma odjíždějí na okraj Říma, kde mají dokumentovat údajné spatření Madony dvěma dětmi. Katolická církev je k tomu dost skeptická, ale na místě se shromažďuje spousta lidí. V noci událost vysílá italský rozhlas a televize, Emma se modlí k Panně Marii a dav slepě následuje dvě děti v lijáku a roztrhá malý stromek, který měl údajně skrývat Madonu. Za úsvitu však končí veškerá sranda, protože jedno dítě, které mělo být Madonou uzdraveno, bylo ušlapáno davem k smrti. V epizodě 3b následuje čtvrtá noc, kdy se Marcello a Emma účastní shromáždění ve Steinerově luxusním domě, kde se seznámí se skupinou intelektuálů. Je zde britská básnířka Iris Tree, jejíž poezii má Marcello rád, doporučuje, aby se Marcello vyhnul vězení jménem závazky. „Zůstaňte svobodní, k dispozici jako já. Nikdy se neožeňte. Nikdy si nevybírejte. I v lásce je lepší být vybrán". Emma je okouzlena Steinerovým domem a dětmi a říká Marcellovi, že by chtěla mít jednou také takový domov, ale Marcello se odvrací. Venku na terase Marcello obdivuje Steinerův život, ale ten se přiznává, že je poněkud rozpolcen mezi materiálním a jistým životem a duchovním a nejistým životem. Steiner filozofuje o potřebě lásky ve světě a obává se budoucnosti svých dětí. Následuje intermezzo v pátém dni, kdy Marcello stráví odpoledne prací na svém románu v přímořské restauraci, kde se setkává s mladou servírkou Paolou, která hraje na jukeboxu píseň "Patricia" a pobrukuje si její melodii. Marcello se ptá, zda má přítele a pak ji popisuje jako anděla na obrazech Umbrie. Přichází pátá epizoda a pátá noční sekvence. Marcello se setkává se svým otcem na návštěvě Říma na Via Veneto. S Paparazzem jdou do klubu "Cha Cha", kde Marcello představí svého otce krásné tanečnici Fanny, jedné z jeho bývalých přítelkyň. Fanny si jeho otce oblíbí a Marcello říká Paparazzovi, že svého otce jako dítě moc nevídal, protože byl neustále mimo domov. Fanny pozve Marcellova otce do svého bytu a další dvě tanečnice zvou dva mladší muže, aby šli s nimi. Fanny pak vychází ze svého bytu naštvaná, že Marcellův otec onemocněl. Za úsvitu se dozvídáme, že Marcellův otec měl mírný infarkt a chce odjet domů. Nasedá do taxíku, aby stihnul první vlak do Ceseny. V šesté epizodě v noci se Marcello, Nico a další přátelé setkávají na Via Venneto a dostanou se na hrad vlastněný aristokraty v Bassano di Sutri u Říma. Na večírku jsou všichni opilí a Marcello se náhodou opět setkává s Maddalenou. Společně prozkoumají ruiny u hradu a zavřou se do místnosti s ozvěnou. Zde Maddalena zpoza stěny žádá Marcella, aby si jí vzal, ale on se vyhýbá odpovědi, a mezitím za Maddalenou přijde jiný muž a ta o Marcela ztratí zájem. Nakonec stráví Marcello večírek s britskou umělkyní a dědičkou Jane. Za úsvitu se unavená skupinka vrací do hlavní části hradu, kde se setkají s matriarchou hradu, která jde v průvodu s davem ke mši a doprovází je kněz. V epizodě 6c je nejprve sedmá noční sekvence, ve které jsou Marcello a Emma sami na silnici ve sportovním voze. Začnou se spolu hádat, Emma vystoupí, pak nastoupí zpátky a řekne, že Marcello nikdy nenajde ženu, která by jej milovala jako ona. On ji zase řekne, že nemůže snášet její dusivou mateřskou lásku a vyhání jí z auta. Nechává ji samotnou v noci na opuštěné silnici, ale nakonec se pro ni vrátí. V sedmé sekvenci úsvitu spí Marcello a Emma v posteli a Marcello přijímá telefonát. Dozvídá se, že Steiner zabil sebe a své děti. V osmém dni čeká na policii, do domu se vrací Steinerova žena a okolo se rojí paparazzi. V sedmé epizodě v osmé noční sekvenci je starší Marcello se skupinkou návštěvníků v domě na pláží Fregene, kam se vloupali. Dům vlastní Marcellův přítel Riccardo. Je zde spousta homosexuálů a lidé si dělají z Marcella srandu, že se vykašlal na novinařinu a spisovatelskou dráhu, aby se stal reklamním agentem. Všichni se nudí a tak se Marcello ujme zábavy a začne dávat hostům otázky na tělo a má sexuální narážky. Vyzývá ženské, aby předvedly striptýz. Nadia se toho ujme a předvede striptýz do rytmu cha-cha písničky jménem Patricie. Riccardo se objeví v domě a začne návštěvníky vyhánět, zatímco opilý Marcello vybízí ostatní k orgiím. Všichni jsou opilí, je to celkem chaos a Marcello skončí v ložnici s mladou ženou, která trhá polštáře a rozhazuje po místnosti peří. No a nakonec nesmí chybět epilog. Za úsvitu skupina pokračuje na pláž, kde najdou rybu chycenou v síti, jedná se o mantu, a Marcello komentuje to, že jeho oči zírají i po smrti. Pak nastává den a na Marcella volá přes řeku na pláži mladá krásná blondýnka a pěkně se na něj usmívá, ale on nic neslyší. Zřejmě mu asi vyznávala lásku, ale on pak stejně odešel s jinou. No a to bylo vše. Bylo to dlouhé, místy nudné, plné složité symboliky. V podstatě šlo o úryvky ze života rozmazlené, příliš bohaté a zparchantělé římské smetánky, která už roupama nevěděla, co dělat s volným časem a penězi. Mezi nimi se proplétá neúspěšná nula a vobšoust Marcello, která má kolem sebe jen složité vztahy jak s přáteli, tak s ženskými. () (méně) (více)