La dolce vita
La Dolce Vita
The Sweet Life
Sladký život
La Dolce Vita
La Dolce Vita
La Dolce Vita
Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Recenze (285)
Úděsná tříhodinová a rádobyumělecká nuda.Vidět to podruhé, radši mě hoďte do Fontány di Trevi. ()
Tento film som videl len prednedávnom. Je to dosť ťažký ,ale nádherný film. 80%. ()
Vážení přátelé...říkejte si co chcete, ale víc nedám. Neříkám, že je to blbý, ale říkám že je to taková ta "povinná" nudná" klasika... (ostatně jako většina Felliniho děl) A kdyby to nebyl tak slavný a opěvovaný film, věřtě,že bych v tom kině vydržel sotva do poloviny... Tomuto "velkému" režiséru jsem zkrátka na chuť nepřišel a nejspíš ani nepřijdu...jsem totiž barbar... (:o)) ()
Prepáčte maestro Fellini, ale na Vašu vlnu filmového umenia a uchopenia sa námetu som sa nenaladil. Fellini sa na hlavných protagonistov pozerá s určitým odstupom a z čudného uhlu pohľadu. Jeho svet a vízie sú síce na prvý pohľad sladké, ale pod povrchom majú chuť chinínu a zíva z nich prázdnota. ()
Jeden z nejsmutnějších filmů, který dokáže diváka naštvat i dojmout. Postava muže, který žije mezi dvěma světy a nedokáže opustit ten, co ho nejvíc láká a ničí zároveň. Zhýralý život vyšší společnosti plný pitek, večírků a nechutných skandálů. Ačkoliv si uvědomuje prázdnotu tohoto žití, ani snoubenka, ani tragický konec jeho kamaráda, ho nedokáže vrátit zpátky zem. Nejkrásnější je poslední scéna, kdy ho čistá a nezkažená dívka volá k sobě, ale on ji neslyší, nebo spíš nechce slyšet a nejde k ní, ačkoliv by mohl, a tím končí jeho šance na záchranu. ()
No, prostě takovéhle typy filmů mě moc neberou.. Ve své době to byl asi opravdu shlédnutelný film, ale dnes propracovaná nuda.. a to myslím doslova: hrozně nudný film, který je ale po kamerové stránce dobře natočený.. jenže to podle mne nestačí! ()
Bylo to sice celkem zdlouhavé ale neodolatelný svůdník Mastroianni byl fakt dobrej,jo holt stará škola.-)) ()
Snad jen Lex Barker stál za to. Hlavní hrdina Marcello se mi od poloviny filmu hnusil. Musím se přiznat, že poselství tohoto filmu jsem pochopil až po přečtení obsahu zde na csfd. Škoda, zatím za 3 *, ale Sladký život si pustím ještě jednou v blízké budoucnosti a pokusím se býti více empatický. ()
Vše plyne jako život sám, postavy působí přirozeně, přitom ani s jednou nelze soucítit, vzhledem k tomu, o jaké pyšné snoby jde a sladký život se nakonec ukáže jako vcelku hořká záležitost, poněvadž peníze a zábava nutně neznamenají štěstí. Dokonalý obraz prázdnoty a neplnohodnotnosti životů těch, které většina považuje za ikony. Až na nemilosrdnou stopáž jde o velice podařený snímek:) ()
Silvia, you are everything, everything! ()
Mně se Řím líbí. Je jako vlahá, klidná džungle. Fellini ironický pokušitel nakonec netvrdí, že život sladký není. Je, a jak. Jen na něj musíte mít žaludek. Zkrátka být prase. Tenhle večírek neskončí jen tak. Jedeme v tom všichni. Na hranici této kategorie vidíme tři hodiny balancovat bulvárního Marcellova Marcella, který nás za zvuků zhudebněného cinkání lir Nina Roty provádí po několika epizodách z života, který vás zanechá s curovkou. Ava Maria... Dejte mi cigáro. Bakchus za kamerou je přesně tak sladce kvašený jako tohle bytí: Vábí a obdivuje stejně, jako (se) hnusí a zpytuje svědomí, to všechno v flitrovém rámci makarónsky elegantního cirkusu v ne-barvách soli a pepře. V těžišti stínů římsky fešácký, úžasný Mastroianni, okolo něhož oscilují Anita Ekberg, Anouk Aimée a třeba autenticky vyšeptaný Lex Barker - ten, který hrával Tarzana (a brzy bude hrát Old Shatterhanda a nahrávat v DDR německy zpívané populární písně). Je pro vás neorealusmus živý či mrtvý? ... Řekněte živý. Film drží nad hladinou pouhého užaslého koukání a poslouchání existenciální podtext o sladojedu komfortu, zábavy a bezstarostnosti, kořeněný bezmála mystickými ozvěnami mořem překřičeného umbrijského andílka a komplikovaný dobrovolným odchodem ze světa Marcelova vysokého vzoru, intelektuála Steinera, ale ruku na srdce, tohle vše by bylo mnohem zajímavější, kdyby se okolo nerozprostíral tak úžasný film. Jestli chceš mluvit vážně, nechci to slyšet. ()
Možná to je jeden z nejoceňovanějších Felliniho filmů, ale já jsem se u něj příšerně nudil. Nádech skandálu, kterým byl ocejchován při uvedení, dnes vyčpěl. Po filmařské stránce jde prakticky o bezchybné dílo, ale obsahově mě prostě neoslovil. V každém případě to je jeden z "must see" filmů, na který narazíte ve spoustě odkazů v jiných filmech a literatuře. ()
Marcello a jeho život jako jedna velká pařba. Líbily se mi ty přechody, kdy se jakoby nic nedělo a pak najednou propukl tvůrčí Felliniho pelmel. Sladký život jako velké pozlátko něčeho, co vlastně vůbec není. Existenciální odcizení a pohrdání nejhlubšími city. Jednou to bylo filozofování, pak Marcellova krutost vůči té, která ho měla ráda. Chovala se však spíše jako matka. On jako bezvýznamný pisálek, co plánuje velký literární počin. Sešly se zde hvězdy i hvězdičky, všichni byli velmi zvláštní. A ti paparazzi byli trefní. Stejně jako celková atmosféra. ()
Dokoukala jsem jednu půlku, a na druhou už dneska nemám nervy. Jako film to vůbec není špatné, ale ta délka je na zabití. Proč proboha všichni dřív točili tak dlouhý filmy! Takové tempo mě do května zabije. ()
Tento film jsem dlouho odkládal. Po hodině sledování jsem si říkal, jaká to byla chyba. Zdál se mi až uhrančivý. Další asi hodinu přicházelo vystřízlivění a poetika se postupně vytrácela. A poslední třetinu filmu mi čím dál víc docházelo, že mi něco nedochází. Na konci jsem zřetelně cítil, že mi něco uniklo. Něco podstatného. I přesto na mě Sladký život poměrně silně zapůsobil a moc se těším, až do něj zkusím napodruhé lépe proniknout. To ale nebude dřív než získám s Felliniho tvorbou víc zkušeností. ()
spíš o půl hvězdičky méně, bohužel jsem u této legendy málem usnul - pár opravdu silných scén - zázrak, úvod a závěr, ale jinak film - aspoň pro mě - nesnese srovnání se Silnicí nebo Cabiriinými nocemi o Amarcordu nemluvě. ()
Muj patrne nejoblibenejsi Felliniho snimek. Neni sice tak zabavnej jako napr. Amarcord a mozna ma i trosicku pretazenou stopaz, ale presto me z Felliniho filmu oslovil nejvice. ()
U filmu jsem se nudila, ale na druhou stranu musím říct, že na něj nemůžu přestat myslet..je to zvláštní, spíš jakoby prezentace krásných obrazů než jako jeden filmový celek ()
Snad nejzábavnější film o životní nudě, jaký kdy vznikl. ()
Po dlouhé době jsem se taky odhodlal do nějaké té klasiky. K Dolce vita mě přivedl snímek Velká nádhera. V mnoha věcech jsou si oba filmy hodně podobné a ikdyž Sorrentino jakákoliv podobenství Dolce vita popírá. Není pochyb že byl Fellinim do určité míry ovlivněn. Nicméně Felliniho Sladký život má i po téměř 55 letech co nabídnout a sdělit. Jediné co já mohu vytknout je stopáž 167min. Jednoduše je to místy zdlouhavé a člověk těžko udrží pozornost. ()
Související novinky
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)