Mamas & Papas

Alice Nellis je výborná scénáristka, která dovede napsat živoucí postavy, dát jim do úst uvěřitelné dialogy a z banalit vytěžit emocionálně silnou výpověď, jež svou finální smířlivostí neirituje, jelikož nejde o člověčinky a humanistické kýče. Její nejnovější film ale neměl scénář v tradičním slova smyslu, protože o osudech svých postav vždy věděli pouze herci, a tak jsou reakce na určitá zjištění - v rámci mezí - autentická. Na zvoleném přístupu není nic špatného, protože přesně takto natáčí třeba Mike Leigh, jenže Alice Nellis není příliš dobrá režisérka, poněvadž se vzmůže maximálně na uměníčko pro měšťáky. Ústřední postavou se ukazuje být měšťácká doktorka, která je typově obsazena naprosto nepřesvědčivou Zuzanou Bydžovskou, jíž je věnována většina času střihově naprosto nezvládnutého počinu, u kterého není jasné, jak se to má s osobní a pracovní rovinou, když si mohou postavy trávit na lavičkách v parku a pod vodou několik dlouhých měsíců. Zbytek je modelový a příliš účelový, a tak nechybí cizinka - představitelka nižší střední tříky, mladý pár očekávající dítě či pár dlouhodobě se snažící o dítě, ale přitom ani v jednom případě nejde o pozitivní obrazy rodičovství a jsou zde pouze k vydolování emocí z diváků, jejich lacinému dojímání (umírající pes) či pobavení (soulož mezi zvířaty). Nejhorší ze všeho je ale konec, který chce vyvolat zdání (začíná a končí u toho zdání), že se nejenom jedna z postav, ale i divák s ní střetnul s něčím, co ho dalece přesahuje a co nemůže rozumem pojmout, ale přitom jsou mu dané obrazy vysvětleny přítomným komentářem. Z tohohle hezkého filmu o nehezkých věcech pro (ne)zajištěné diváky, kteří chtějí vidět hezké obrázky v pochopitelném provedení, je mi blivno. Být žena, na protest proti obdobným chcípáčským potratům si strčím tampón tak hluboko, až prasknu. (21.09.2010)

Hlavní postavy pořád brečí. Brečí štěstím, brečí zoufalstvím, brečí smutkem. Filip pro jistotu pracuje na veterině, protože i tam se dá brečet. Brečet kvůli trápícím se zvířatům. A to je prakticky celá psychologie Alice Nellis. --- Jo, přiznávám, že ty příběhy mohly i díky nepřipravenosti herců vypadat reálně, uvěřitelně. Ale stále to jsou extrémy, které "psychologické drama" udělají vlastně samy. Víte, přijde mi zbytečně jednoduché vzít manžele marně se pokoušející o dítě a demonstrovat na nich nějakou tragiku, hrát si na hrozného psychologa. Navíc ty průhledné charaktery viz Ukrajinka. Ta "skvělá" režisérka se teda moc nepředvedla. (27.04.2011)

Namet spatny neni, tema materstvi ma urcite pravo na vlastni film. Zpracovani Alice Nellis me v tomto pripade ale vubec nezaujalo. Dej je zbytecne roztrhany a jen tezko clovek hleda spojitost, pokud si odmyslime adopci, kterou kazdy tusi od poloviny snimku. Herecke vykony nevyrazne, Bydzovske jsem jeji roli vubec neveril a dovolenou v Egypte s pouzitymi zabery potapeni jsem take moc nepochopil. Nejvice me zaujaly ty dve urednice na socialce, tady se to asi realite blizilo dost. (21.05.2011)

Zkrátit o dvacet minut a zaměřit se pouze na příběh manželů Čapkových (tedy pardon, ve filmu samozřejmě Dolanských), bylo by to možná i na 5 hvězd. Ani jeden z dalších tří příběhů pro mě neměl takovou hloubku, nezasáhl mě ani tolik chválený výkon Zuzany Bydžovské. Mám tedy výhrady, talentu Alice Nellis si ale vážím čím dál víc. Skoro 4*. (14.01.2021)

Moje chuť shlídnout a mapovat kvalitu veškerý hraný český kinematografie dostavá dost zabrat.Tohle je další příšerná nuda,a po včerejší promítačce skvělýho Habermannova mlýna,to vypadalo,že se pobliju.A.Nellis má nějakej hlubší problém,a pořád nám ty sračky cpe do našich hlav.A asi udělim stajně jako některejm zahraničním rejžům i Alici značku zákaz promítání a sledování,protože si ani nechci domejšlet,jaký hovno ještě může od ní přistát na mojí hlavě.Zatim metá pěkně.20% (17.04.2011)