Generál MacArthur

Viděl jsem prozatím jen půlku, avšak musím říct že by spíše tento film obstál jako dokument, než hraný film. Potenciál film rozhodně má, ale nemuselo se to točit pořád kolem Douglase. Chyběla mi tu nějaká zapamatováníhodná scéna. Aspoň že jsem mohl vidět zfilmované vylodění na Leyte, byť hodně krátké. Prozatím dvě, pokud budu mít sílu to dokoukat, hodnocení upravím. (27.09.2010)

V krátké době je Generál MacArthur už druhým generálem v mém filmovém životě. Když srovnám dva slavné americké generály (Patton vs. MacArthur) je mezi nimi zásadní rozdíl. Mimochodem, hlavní postava tohoto filmu se o Pattonovi zmínila. Od počátku je hlavní rozdíl v tom, že Patton působil místy až jako psychopat. Zfackoval vojáka, neměl slitování a neměl pochopení pro slzy či lítost svých podřízených. U tohoto velitele většinu podobných vlastností naopak nacházíme. Dokonce sledujeme scény, kdy jednoho vojáka obejme, při dalších příležitostech nemá daleko k slzám. Vždy nacházel soucit s vojáky a přemýšlel jako člověk i voják dohromady. MacArthur byl výborný co se taktiky týče, ale jeho hlavní vada byla neschopnost ústupu. Boj za každou cenu, ať je předem vyhraný nebo prohraný. A v jednom to měli s Pattonem podobné - život pro ně byla hlavně válka, boj a armáda. A to přesto, že po uzavření kapitulace Japonska mluvil generál barvitě o míru. Takže klasický zelený mozek - armáda především. Moc se nedivím, že z něj prezident rostl a že MacArthur neuspěl ve volbách. Američané měli válek plné zuby, ale USA jsou prostě válku milující národ - tedy politici zcela jistě. Tento film se liší i způsobem výroby. Zatímco Patton je sáhodlouhá freska obrazů ze života slavného generála, MacArthur střídá obrazy rychle za sebou ve svižném tempu a to dokonce tak, že mi občas dělalo problém pochopit, že už uplynulo pár měsíců a jsme v jiném období. Gregory Peck zahrál předobraz výborně, ale dojem mi kazil Bartoška, jehož hlas se k této postavě opravdu nehodil. (07.04.2022)

Ve srovnání s o sedm let starším Pattonem působí MacArthur mnohem méně jako válečný film, protože je zcela podřízen osobě samotného generála. Po exhibici George C. Scotta se to zdálo skoro nemožné, ale Gregory Peck opravdu upozadil úplně všechny a všechno. Měl štěstí, že scénář mu nekriticky fandil a režisér respektoval historický úzus, takže ho kamera sleduje maximálně uctivě a v tom nejlíbivějším úhlu. Příběh opomíjí nejrůznější kontroverze, případně některé překroutil po svém. Je to spíš oslavná óda, než přímo životopisný film, což ovšem není na škodu. (15.08.2022)

Stylově trochu jako film Generál Patton, tzn. životopisný film o slavném generálovi z druhé světové, vyobrazující jeho chování a názory. Generál Patton byl ale o něco lépe natočen, měl více akce a nebyl tak zkratkovitý. Tady ty scény jsou spíš kratší a moc bitev tu není, je ale pravda, že film zase pokrývá delší časové období - kromě Druhé světové války také MacArthurova poválečná jednání a pak Válku v Koreji. (25.06.2024)

Gregory Peck kadí patos, scénář Arnold J. Rimmer. Biografie slavného pětihvězdičkového generála, který vůbec první Purpurové srdce skromně udělil sám sobě, se stěží vyškrábe na ty dvě, protože je celá natočená stejným způsobem, jakým si vyžadoval fotografování své osoby sám Doug s dýmkou z kukuřičného klasu. Z podhledu.. Na konci chyběl už jen desátník Max Klinger jako Socha svobody. Nebo citát Harry S. Trumana „I fired MacArthur because he wouldnˈt respect the authority of the president. I didnˈt fire him because he was a dumb son of a bitch, although he was..“ (04.04.2022)