I Vitelloni
Les Inutiles
Darmošľapi
I Vitelloni
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaHrají:
Franco Fabrizi, Franco Interlenghi, Alberto Sordi, Leonora Ruffo, Leopoldo Trieste, Riccardo Fellini, Jean Brochard, Lída Baarová, Achille Majeroni (více)Obsahy(1)
Epizodicky vyrozprávaný príbeh Darmošľapi nakrútil režisér Federico Fellini vo svojom ranom neorealistickom období. Podáva citlivý portrét piatich mladých mužov žijúcich v malom mestečku na jadranskom pobreží. Bezcieľne sa spolu potulujú po uliciach a snívajú o ženách a sláve veľkomesta, ich sny sú však iba vzdušnými zámkami. Nuda a nespokojnosť s ospalým životom vedie túto partiu roztomilých darmošľapov k viacerým chuligánstvam. Táto komická melodráma o mladých ľuďoch, ktorí nevedia, čo si počať so svojím životom, tiahne im na tridsať a ešte stále sa nechajú obskakovať svojimi matkami, je nesentimentálnym zobrazením ľudí bez cieľa, zmyslu existencie, ale aj ľudí bez cti a životnej energie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Stylově se Fellini drží neorealistického kánonu, ale narativními prostředky se mu přeci jen již vzdaluje, některé scény mají velmi poetický až mystický nádech, objevují se zde také subjektivní náznaky jako odjezdy kamery od spících přátel během Moraldova úniku z města. Rozhodně se již dá mluvit o typickém felliniovském filmu, jak co se týče komentovaného děje, rozrušování narativního oblouku na epizody s důrazem na bezdějovost, různorodých postaviček i rozmáchlých scén (karnevalové veselí i vichřice na soutěži královny krásy). Oproti následujícím filmům však epizody nejsou pevněji provázané a nemají rovnocenný účinek, čímž film osciluje mezi působivějšími a spíše doplňkovými momenty. Lída Baarová zde sice nedostala moc vděčnou roli, ale jediný okamžik, jímž mohla plně vyniknout uprostřed karnevalového reje je jedním slovem nezapomenutelný a Baarová ještě jednou mohla zazářit v plném hvězdném lesku. ()
Nudna story v duchu italske hysterie o tom, jaci jsou italove proutnici. Pomerne nesympaticky film a jeden z Felliniho slabsich kousku. Jen 2 veci nejsou uplne k zahozeni - usly cernobily vizual a ok hudba Nina Roty, ale ve finale je to rado za 2*. 3/10 ()
Felliniho výrazové prostriedky pri práci s hercami sú neprekonateľné. Behom jednej jedinej komickej scény (kino), si strhne pozornosť diváka totálne na svoju stranu. A to je v hlbokom neorelizme, kde sociálny podtext má pevné miesto, obdivuhodná vlastnosť. I Vitteloni nemá práve uchopiteľný dej, ale to je zámerom tvorcu. Časové prelínanie deja dospievania kamarátov, ich aktuálnych priorít a rozmanitosť životných potrieb, ktorí nepoznajú východisko z labyrintu ciest vášní a slastí prostej neuvedomelosti a sebeckosti. Krásne využitie symboliky... ()
Nuda, nuda, nuda...a touha po něčem větším, co by ale té partě darmošlapů jaksi spadlo samo do klína a oni nemuseli hnout ani prstem a jen si užívat. Jen jeden z nich má sílu svůj dosavadní život změnit, nebo se o to alespoň pokusit. Zajisté si získává divákovi sympatie a ten mu snad drží palce, aby to vyšlo. Film, který je podle mne koukatelný i pro ty, kdo Felliniho moc nemusí. Pro Felliniho fanouška velmi dobrý film. ()
Zajímavé...ale příšerně rozvleklé a místy (nekamenujte mne) - nudné. ()
ocenenia : MFF Benátky 1953 - Strieborný Lev ()
Zatím nejslabší film, jaký jsem od Felliniho viděl. To však ale neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Darmošlapové jsou perfektní po herecké a filmařské (i když v té to je trochu slabší, než v jiných Felliniho filmech) stránce a mají velmi zajímavou myšlenku. Celé to vypráví o bohatých skoro třicetiletých mladících, co se potulují po ulicích a bálech, v životě se strašně nudí, pořád žijí u rodičů a tak nějak neví, kam v tom životě dál. Naštěstí se tenhle film liší od jiných s podobným dějem a má něco jako zakončení. Takže se mi to líbilo i po té příběhové stránce, jenom mám problém se stopáží, protože i ta hodina čtyřicet mi přišla moc. Místy jsem se nudil a těch míst bohužel nebylo málo. Vlastně to je poprvé, kdy mě nějaký Fellinho film, byť jenom chvílemi, nudil. Ale jinak to rozhodně špatné není, jen to není to nejlepší od Felliniho. Slabší 4* ()
Reziser Federico Fellini /La Dolce Vitta, La Strada, Amarcord/ natocil slusny film o 5 kamaratoch v malom talianskom mestecku . Nemaju pracu a tym padom ich kazda zenska posle do hajzlu, teda slusne napisane do prdele a taxa len bezcielne flakaju. Filmu chyba dejova linia, je to len komplex udalosti, ktore spolu volne suvisia. take veci ako strhujuce tempo, brutalne prestrelky tu fakt akciechtivy diviak nenajde. Herci ako Franco Fabrizzi /Agrese 1975, Ginger a Fred, Smrt v Benatkach/, dalej Franco Interlenghi /Plysovy Medvidek, Otcove a synove 1957/ a Alberto Sordi /Lakomec 1990, Rim 1972/ to vsak dobre zvladaju a daju sa najst aj herecke vykony. Plus objavila sa tu aj Lida Baarova. Za seba teda pisem, ze mne film vyhovoval a slusne som sa bavil. Lebo som obcas dementalny pozersky artovy picus, ktory je schopny opisat kazde hovno zo zumpy najmenej 35 -izmami a teda mna zase oslovila bezdejovost, casove prelinanie deja, rozdielnost zivotnych potrieb a cielov 5 kamaratov. Ma to vsak aj tieniste stranky : pocit bezprizornosti a mizive sance na lepsie a krajsie zajtrajsky /povedane marxisticko -leninskou termitologiou/. 89 % ()
Jak jsem poprvé potkal Felliniho.....veskrze příjemný film o partičce flákačů z patrně severní části Itálie. Ta "romantická" část filmu je v podstatě z dnešního pohledu triviální, ale nijak neurazí. Víc mě však zaujaly pasáže, kde byla banda Darmošlapů pohromadě a trochu mě mrzelo, že na jejich postoj ke společnosti se snímek nezaměřil víc, mohlo by to tak získat ještě o dost zajímavější rozměry....ale to bych asi chtěl na rok 1953 moc:-) Jinak co se týče Lidy Baarové, vzhledem k propagaci nejen na obalu DVD z Levných knih jsem jí čekal v dost větší roli, v podstatě jí tu vidíme jen pár minut. ()
Pekne vykreslený život flákačov, ktorí nič nerobia, len sa zabávajú a priživujú na iných. Všetci majú veľké plány, ale nakoniec z nich nič nie je, lebo všetci sú obyčajní lenivci. Celkom svižné, miestami dosť zábavné. Film, ktorý nestratil nič zo svojho pôvodného lesku. ()
Potkávám je na FF MU dost často. Někteří filosofují o Bohu, někteří po nocích děvkaří, ale všichni jsou živeni maminkami, které v nich vidí budoucí badatele a držitele Nobelovy ceny a nevnímají, že jedné v čem jsou ti jejich potomkové výjmeční, je spotřeba piva a tvrdého alkoholu na den. Proto mám Darmošlapy jako film rád. I když ho sráží melodramatická zápletka o napraveném novomanželovi. Ale to je základní problém celého italského neorealismu. ()
V jádru asi dobře myšlený film, problémem je, že mne postavy ve filmu absolutně nezaujaly a ani nezajímaly. Koukal jsem se zcela nezúčastněně a zpozorněl jen při výskytu Lídy Baarové, jelikož jsem chtěl vědět, jak v té době vypadala. Není to zkrátka film pro mne. 60% ()
Musím říct, že jsem od tohoto snímku příliš nečekal a nakonec mě přikoval ke křeslu na celých 103 minut. Darmošlapové totiž nejsou ani na okamžik nudní, pravda, příběh není příliš složitý, ale velice se mi líbilo vykreslení filmových postav a zaujmula mě taková ta "typicky italská" atmosféra snímku. ()
Čistý Fellini - s hrdiny tohoto snímku jsem se dokázal ztotožnit až podezřele rychle... ()
V přehršli americké tvorby se občas u nás objevují i filmové skvosty jiných proveniencí. Líbí se mi Felliniho filmy. Ukazují realitu italského života, kritizují a ironizují různé situace, které přináší život sám. Film Darmošlapové vyprávející o životě pěti nezaměstnaných přátel a ukazující život v jendom přímořském italském městečku patří ke skvostům italské tvorby. ()
Dlouho jen taková fraška, točící se až příliš kolem jednoho z pěti kamarádů a jeho manželsko-milostných trablů, takže na nějakou velkou charakterovou drobnokresbu ostatních jakoby nezbývá čas, člověk si už už říká, za co sem ty čtyři hvězdičky vlastně tenkrát nasázel, když tu to do sebe všecko zaklapne, z drobných epizod, postranních poznámek a pouličních, kavárenských, karnevalových a plážových záběrů se plasticky vyloupnou celá ta poválečná léta na italském maloměstě a živoucí postavy v nich, no a člověk je zase chycenej. ()
Nechápu proč to má tak nízké hodnocení. První Felliniho skvělý film má podobné rysy jako pozdější Amarcord. Děj se opět odehrává na maloměstě a je možné že jeden z darmošlapů je sám režisér. Příběh je opět zalidněn zábavnými postavičkami. Ústřední téma sleduje osudy (nebo spíše flákání se) skupiny mladíků, jejich sny, touhy atd. Film zdánlivě vede odnikud nikam, ale to je prostě Fellini. Závěr je moc pěkný. Ačkoliv Fellini není úplně můj šálek čaje, dávam 4. ()
I Vitelloni z taliančiny doslova teľatá, čo vo filme žijú na úkor svojich rodín. Fellini je pri rozvíjaní ich charakterov skôr humoristický ako sarkastický a ako človek im odpúšťa. ()
Sporadicky vyhledávané arťárny mi dal další úder na solar... ()
Přepsáno v srpnu 2019. Darmošlapové jsou vyrobeni z lehoučkých hedvábných vláken ironie, niterných rozporů, měkkého odstínu řeči, snění, trudnomyslnosti a jízlivosti. Federico Fellini si vzpomněl na svůj mladický život v rodném Rimini a na mládež bez schopnosti a snahy o uchopení života podle vlastních představ. Podobné stavy si připomněli také spoluautoři scénáře Ennio Flaiano a Tullio Pinelli a všichni společně vdechli život satiře s poetickým výrazem i niterností. Natáčení se podřídilo kabaretnímu programu Alberta Sordiho, a tak téměř každá scéna je z jiného města. Živelnost se střídá s intimitou, temperament naráží na limity odhodlání a hořekuje nad nespravedlností životního řádu. Obraz si vychutnává změny rytmu, plynulosti i nálad vnitřních světů, nenuceně otevírá autentické prožitky a zasněně bloumá v prázdných městských uličkách a u pobřežní promenády. Život svírá, pokouší a zběsile tančí v chtíči po radovánkách a extázi, do prachu u cesty padá na kolena a marně se pokouší najít uspokojující životní hodnoty. Poezie se shlédla ve vášní, expresi a kritickém výsměchu. Hlavním cílem sarkastické jízlivosti je Fausto Moretti (dobrý Franco Fabrizi s hlasem Nina Manfrediho), povrchní sukničkář a nezodpovědný lenoch. Jeho sebevědomí si ctižádostivě nárokuje nové sexuální trofeje, zodpovědnosti není pro sladce spokojený život zapotřebí. A osud si s ním pohrává. Hlavním objektem poetických křivek je Moraldo Rubini (velmi příjemný Franco Interlenghi), důvěřivý mladík, nespokojený s nicotností vlastního života. Ovšem k odhodlání je zapotřebí dosáhnout vystřízlivění z mámivých obrazů. Výrazným cílem uštěpačnosti je Alberto (velmi dobrý Alberto Sordi), mladík s přirozeným odporem k práci. Ctnost si lze vykládat na různé způsoby, a rozervanost se nedokáže vypořádat se sebou samou. Hlavní ženskou postavou je Sandra Rubini (příjemná Leonora Ruffo s hlasem Riny Morelli), Moraldova mladší sestra a místní nová královna krásy, zamilovaná do Fausta. Je si vědoma rozporů, přesto nepřestává věřit ve zvolenou cestu. Výraznou postavou je Leopoldo Vannucci (zajímavý Leopoldo Trieste s hlasem Adolfa Geriho), kamarád mladíků a místní intelektuál. Touží po prosazení se psaným slovem, ale osud má pro něj ironické překvapení. K výraznějším postavám filmu patří také Michele Curti (příjemný Carlo Romano), vlídný obchodník křesťanských starožitností a spořádaný manžel. Zaměstnanec Fausto mu přináší bolest svým pokryteckým způsobem chování. Z dalších rolí: pátý člen povalečských kamarádů a zpěvák Riccardo (Federicův bratr Riccardo Fellini), Faustův poctivý a synem - darmošlapem velmi nespokojený otec Francesco (Jean Brochard s hlasem Enrica Ostermanna), Albertova pracující a nesprávně zamilovaná sestra Olga (Claude Farell s hlasem Gabrielly Genty), ze zetě více a více roztrpčený Sandřin otec (Enrico Viarisio), jeho starostlivá manželka (Paola Borboni s hlasem Giusi Raspani Dandoly), Michelova spořádaná manželka Giulia Curti (Lída Baarová), Faustovo eroticky dráždivé pokušení v kině (Arlette Sauvage), smyslná subreta Caterina (Maja Niles s hlasem Joly Fierro), herecká ikona s homosexuálními sklony Sergio Natali (Achille Majeroni), prostoduchý prosťáček Giudizio (Silvio Bagolini), pracovitý klučina a Moraldův upřímný malý přítel Guido (Guido Martufi), či nešťastná Albertova matka (Gigetta Morano). Darmošlapové mají poeticky ladný pohyb obrazu, nešetří sarkasmem, živelností, karnevalovou oslavou života. Jedinečný to kritický pohled na marnotratnou mládež, která vzývá velikost života, ale není schopna účelných kroků a utápí veškerou svou energii v pózách a lačnosti po opojných prožitcích. Krásný rozpor mezi chtěním a snahou poetického rozjímání! () (méně) (více)