Zakázané ovoce

Dechberoucí snímek, který se moc slovama ani nedá popsat. Nechtěla bych být v kůži hlavních hrdinek ... Nedokážu si představit, že by mi někdo od dětství tloukl do hlavy takové nesmysly. Děj jsem hrozně prožívala a zachovala bych se úplně stejně jako hlavní hrdinka. Trochu jsem trnula, jak to celé dopadne a nakonec to dopadlo, tak jak jsem chtěla. Bez váhání dávám plný počet. Hádám, že tenhle film budu mít v hlavě ještě dlouho. (16.08.2014)

Laskavost bez lásky činí člověka pokryteckým, spravedlnost bez lásky činí člověka tvrdým, vlastnictví bez lásky činí člověka lakomým, povinnost bez lásky činí člověka mrzutým, pravda bez lásky činí člověka kritickým, víra bez lásky činí člověka fanatickým. Základem veškerého lidského štěstí je prostě láska ve všech podobách a kdo jí nejsme schopni, stáváme se spotřební nádobou s děravým dnem a je celkem jedno, jakým extrémem jsme masírováni, nakonec si stejně musíme vybrat sami, kterému z vlivů, jež na nás útočí po celý život, podlehneme. Ani příběh Marie a Raakel nepřináší rozhřešení, jen dá za pravdu úvodním slovům - zatímco jedna prahne po zakázaném ovoci a hledá jen zážitek pro zážitek, druhá jej začne prožívat - a to je sakra rozdíl - to je ona prázdnota, co nezaplní, jen proteče a pak je jen dobře, že je kam se vrátit... Nicméně okusit dřív, než řeknu fuj a následně chuť zhodnotit, se zdá být rozumnou a zároveň i třetí možnou cestou, a to se patrně, ač dost nešikovně a nepřesvědčivě, snažil tento snímek sdělit... Jen by mě ještě zajímalo, jestli pro role duchovních byl výběr takové skvadry nechuťáků záměrem. Dávám za dvě - nejen proto, že jsem u projekce dostala obrovskou chuť na Frisco a doma jako naschvál žádné nebylo. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (16.04.2015)

V důvěrnostech, vzezření postav a výběru tématu vesměs nepřesvědčivé drama, bojácně se zdržující jakéhokoliv zhodnocení či rýpavého pohledu (a rozhodně nikoliv ve prospěch dokumentárního nadhledu, kdy je konečný verdikt ponechán na divákovi) a zuby nehty se držící v rámci motivu pochyb ve víře klasického schématu "první chce poznat svět a ten jí ublíží, druhá ani moc nechce, pozná však tu hezkou stránku, ale zase se poslušně spolu se zdeptanou kamarádkou vrátí mezi pastýřovy ovečky". Nebýt poměrně sympatických představitelek titulních rolí a zasmušilé hudby, celé to posouvající alespoň k průměru, neměl by film zhola nic. 5/10 (44. MFF KV - 11.7.08) (17.07.2009)

Filmy na tému v čo (v koho), prečo a ako intenzívne verím ma nikdy neprestanú fascinovať asi preto, že túto otázku riešim celý svoj život. Mohol by som na tomto filme hľadať chyby, ale on bol tak krásne seversky melancholický, tak dojemný a z môjho hľadiska obsahovo hlboký a úprimný, že nemám slov. Ako som už raz napísal, pre takéto filmy o zmysle života má filmový priemysel zmysel. Pár tipov na podobnú tému o hľadaní vzťahu k Bohu a svetu: 1. http://www.csfd.cz/film/246364-to-verdener/ 2. http://www.csfd.cz/film/249240-ivetka-a-hora/ (21.09.2009)

Ťažko hodnotiť film, na ktorý sa dá pozerať z dvoch rovín. Dá sa naň pozerať čisto technicky (réžia, kamera, herci, hudba, scenár...), a tiež sa naň dá pozerať ako na myšlienky, ktoré mu vôbec dali námet na vznik. Pri prvom pohľade sa pred našimi očami objavia dve krásne mladé herečky, ktorým sa dá uveriť ich hranie. Hudba, ktorá nieje síce nejak badateľná, ale krásne dopĺňa silné okamžiky filmu. No ak vidíme príbeh na krátko uviazaných psíkov odtrhnutých z reťaze, ak vidíme ako nezmyselne až totalitne zasahuje sekta (cirkev) do života jej oviec, pardon ovečiek, je mi z toho až zle. Film ma dostal aj v tom zmysle, že sa veľmi podobá na príbeh mojej veľmi dobrej kamarátky. Veľmi kvalitný snímok severskej koprodukcie, z ktorej sa naneštastie ku mne nedostáva veľa filmov. O to som viac prekvapený nad kvalitou, akou film disponuje. (21.11.2010)