Katka

Tak toto bola sila. Tragický ľudský príbeh. To bolo fakt silné kafé. Bola to poriadna nálož. Fakt som to musel rozdýchať. Tvrdé drogy! Heroin! Sebedeštrukcia. Tá nešťastná deva ("Katka") je rovnako stará ako ja. Je to moja rovesníčka. Až ma mrazilo, keď som sledoval ako sa z mladej celkom pohľadnej baby stáva totálna feťácka troska. Je strašné, čo dokážu s človekom urobiť drogy. Pani režisérka Helena Třeštíková natočila velice pôsobivý a zároveň odstrašujúci časozberný dokumentárny film o jednom premárnenom živote. ***** (26.01.2016)

Nechtělo se mi dívat se na Katku, jak se pomalu propadá, protože od začátku bylo jasné, jak to dopadne. Škoda, že není nějaký vhodný zákon, který by umožnit zavřít mladistvé na detox i proti jjich vůli a vrátit je ven opravdu čisté. Možná by to nepomohlo, určitě ne všem, ale třeba nějakému 1 % by to umožnilo lepší start do života. Mám ve zvyku vrátit se po závěrečných titulcích zpět na začátek a podívat se na něj znovu. V případě Katky je to hodně výmluvné. (27.01.2016)

Je opravdu působivé, že autorce se podařilo sledovat fetující Katku po dlouhé roky. Všímáme si drastických proměn vzhledu, které navíc nejsou úměrné fyzickému věku a pozorujeme také chování, které se naopak ani po více než deseti letech nedokáže změnit. Na tomto působivém dlouhodobém zmapování života feťačky mi paradoxně vadí jen ta "působivost", přesněji to, že dokumentu se jaksi nepodařilo vysvětlit "proč". Namísto toho se oddává prostému servírování deprese. Chápu, že autorka chtěla zůstat nezaujatá a udržet si distanc, ale tak nějak cítím, že informovat publikum šlo i více. 7/10 (22.02.2015)

Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor). (15.12.2011)

Nejdepresivnější česká věc pod sluncem. Zde není místo pro lítost, výčitky nebo pochopení - každý zdravý člověk během 90ti minut jen nechápavě kroutí (musí!) hlavou nad bezmyšlenkovitostí a psychickou nevyspělostí ztroskotaných individuí. Jenomže tohle se neděje jen v ČR, tohle je, prosím pěkně, celoplanetární. A neříkejte mi, že si ty lidi za to sami nemůžou... Hnus, velebnosti (prosím o začlenění do osnov občanské nauky druhého stupně základních škol)! (30.06.2011)