Dokonalý smysl

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)

Snímek o postupném ztrácení smyslů mě zanechal chladným. Zajímavý námět je zpracován bez atmosféry a napětí. První dvě třetiny jsem protrpěl! Přitom herecké výkony obstojné, kamera velmi dobrá, snad jen hudba se nedostala pod kůži vůbec. Místo syrovosti, špíny, hrůzy a strachu je film prozářen sluncem a úsměvy. Dobře, poselství má zřejmě znít: nikdy to nevzdávej! Jenže mně z toho vyšel kalkul, kterému nevěřím.... Kýčovitý snímek drží nad vodou jen neúprosný konec, což je zatraceně málo. Každý holt není Lars von Trier... (04.10.2016)

Netuctové a (možná překvapivě) funkční spojení romance a postapokalyptické sci-fi. A při vší úctě k neotřelé zápletce se ztrátou smyslů, film je paradoxně mnohem silnější v romantické linii. Ewan McGregor a Eva Green jsou totiž úžasný pár a díky jejich výtečným civilním výkonům jim onu vzájemnou chemii nelze nevěřit. 80%. (28.10.2017)

,,NYNÍ JE TMA. ALE JEDEN CÍTÍ DECH TOHO DRUHÉHO. A VÍ VŠECHNO, CO POTŘEBUJÍ VĚDĚT. PROTOŽE TAK JDE ŽIVOT DÁL“..... /// Všechno začalo syndromem přerušenýho čichu. Vzpomínky spojený s vůní jsou pryč - ,,OCEÁN MINULÝCH OBRAZŮ MIZÍ“. Romantika – neromantika ve vztahu dvou lidí (neboj –kluka a holky) a jejich reakce – vlastně pokus či snaha žít dál (stejně jako všech ostatních). Po bezčichový (a bezchuťový) idylce přichází další fáze a zvyšuje se (nejen) moje znepokojení. Silnější okamžiky střídají ty slabší, ale nedá se říct, že by byly nezajímavý. Spíš zvláštní. Žádný výhružný mementa, ,,jen“ básnická idea(?) o příchodu apokalyptický temnoty....Není třeba bát se života bez chuti, bez čichu.... Vlastně to je hodně zajímavej nápad. Po všech těch virusech, zombících, slepotě..... přichází taková láska mezi kapkami apokalypsy. Další útok na naše smysly a taky netradičně vyprávěnej. Nákaza, která není plná myšlenek, jen pocitů..., že vždycky může bejt ještě hůř, ale ŽIVOT JDE opravdu DÁL.....pocitů rozporuplných... 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ráno jsem vstal a v držce vymalováno! Žádná chuť, nic necejtím a všichni kolem bulej.... 2.) Nevím, jaká je další f . 3.) Thx za titule ,,MartyG“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2012)

Eva Green a Ewan McGregor sú v hlavných úlohách vynikajúci. Ona ako trochu nevrlá, osamelá a uhrančivá kráska. On ako sukničkár a bohém, ktorý z ničoho nič prepadne láske. Spolu im to nielen ladí, ale cítite aj energiu a bezpečie, ktoré si navzájom prepožičiavajú. Nehovoriac o tom, že obaja spomínaní herci sú prvotriedni umelci, ktorých samotná prítomnosť každý film povyšuje. Mám však fakt dosť výhrad k tomuto snímku, počnúc nezaujímavou romantickou líniou, absolútnej rezignácie v hľadaní proti-lieku a končiac skutočnosťou, že už po strate tretieho zmysly by bola apokalypsa zavŕšená naplnením tej agresivity. Perfect Sense je film, ktorý niekoľko hodín nedostanete z hlavy. Zrazu sa v celej svojej kráse ukáže, že keď bude príroda chcieť, tak sa nás jednoducho zbaví. Bezbolestne, rýchlo a bez boja. (28.10.2019)