Režie:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hrají:
Jiřina Bohdalová, Josef Kemr, Stella Zázvorková, Václav Voska, Zdeněk Kryzánek, Lubomír Lipský st., Slávka Budínová, Vladimír Menšík, Bedřich Prokoš (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Může láska k dětem překročit meze zákona? JUDr. František Kroupa (Josef Kemr) převezme funkci předsedy civilního soudu po kolegovi, jenž odchází do důchodu. Jeho pracovní náplní je ponejvíce soudit manželské páry, které se rozvádějí a dohadují se kvůli výživnému, přičemž úplně nejméně se starají o blaho svých dětí. S novým místem „zdědí“ Kroupa i pohlednou sekretářku Zdenku Míkovou (Jiřina Bohdalová). Pohledná, avšak svérázná mladá žena se Kroupovi zalíbí. Jeho pokusy o dvoření jsou však čas od času nahlodávány podivnými událostmi. Jednou na náměstí potká Kroupa Zdenku, přestrojenou za šedivou babičku o holi, jindy ji spatří v samoobsluze krást konzervy. Dívka jej na vysvětlenou zavede do vesnice za Prahou, kde bydlí spolu s otcem, smečkou psů a čtyřmi malými dětmi, které nemůže z běžného platu uživit. To pravé zděšení však Kroupu čeká, když zjistí, že Zdenka v přestrojení tyto děti unesla právě z rozvrácených rodin a s pomocí padělaných dokladů je adoptovala… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
"Ty seš takovej hodnej blbec viď?" Film o upřímné lásce přicházející rovnou od srdce, aneb život se dá zasvětit různým věcem. Přehnaná lhostejnost, lehký humor i drama na závěr. Herecké mistrovství Jiřiny Bohdalové a Josefa Kemra velmi rád ocením. Pro mě výborný námět a skvělé plynutí děje. Méně známý československý filmeček z řádu dojemně roztomilých, otevírá nelehké téma (ne)lásky k dětem. ()
Nedoceňované, zčásti nezaslouženě zapomenuté dílo by mělo burcovat diváckou pozornost a soudnost už složením svého tvůrčího štábu. Jména František Filip, Vratislav Blažek či Otto Zelenka nejsou tuctová stejně tak jako STARCI NA CHMELU či SŇATKY z ROZUMU nebo F. L. VĚK. Totéž platí i o hereckém obsazení. Neméně závažný je také námět, citlivě reagující na fakta, podaná ve stejné době syrovou dokumentární trilogií Jindřicha Fairaizla INZERÁT, MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI (název třetího dokumentu si nejsem s to vybavit ani ho dohledat), značně bourající obraz "zlatých" šedesátých let a naopak uvádějící nepříjemná fakta, jejichž plná tíže se naplno měla projevit až v dalších desetiletích minulého a tohoto století. Zdánlivá komediální nadsázka - byť humor je ve SLEČNĚ skutečný - postupně přerůstá v protirežimní moralitu typu amerického filmu HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI či KRAMEROVÁ VERSUS KRAMER. Ze setkávání zaměnitelného předsedy senátu obvodního soudu a navenek ještě o odstín šedší slečny Míkové vyrůstá drama, které ve filmu začíná ve vyděšených očích zapomenuté holčičky v lavicích soudní síně na Karlově náměstí. Nezávaznost a idyličnost děje definitivně padá ve skvěle vystavěném závěru s vynikající řečí obhájce ženy, jejíž krádeže a únosy jsou úctyhodné a tvoří působivý kontrast vůči tehdejší oficiální společnosti. Pražské jaro, stojící v základech námětu, scénáře i režie a děje, je tu cítit v každém záběru. Obsáhlé citace z bible, výraz občanská společnost, užitý jednou z postav SLEČNY, nevšední angažmá vlastně všech, kteří se ve své lidské většině projevují jako lidé svrchovaně mravní a chápající srdcem unikátnost akce slečny Míkové, povyšují toto dílo na jeden z nejzdařilejších počinů té doby a české kinematografie vůbec. Jiřina Bohdalová v titulní roli již tehdy přesvědčuje o skutečné kvalitě svého talentu, mistr české divadelní noblesy Václav Voska strhuje svou obhájcovskou řečí, vysoký nadprůměr v roli chápavého policisty Sboru národní bezpečnosti odvádí Jaroslav Moučka, své pověsti plně dostávají Stella Zázvorková i Vladimír Menšík a podcenit v žádném případě nelze civilní výkon v roli velmi civilníhp předsedy soudu v strhujícím podání Josefa Kemra. Úvahy o souladu práva a morálky, skutečné váze zákona i způsobu, jak zacházet s právem, aby nebylo zaměňováno s morálkou, jsou nejen nadčasové, ale také - bohužel - naprosto současné. Stejně současné jako rozzářené dětské oči představitelů početné komunity této fáze lidského života ve zdech starého mlýna pod malebnou hradní zříceninou. Oči rozzářené i do našich dnů. Jako sen, jako ideál. ()
Neskutečně naivní a absolutně nerealistický film, zvlášť co se týče jeho nadmíru zidealizovaného závěru. Ale i tak to nebylo nejhorší, Bohdalová, Kemr i Zázvorková jako již tradičně výborní. Střídal se tu humor se sociálním dramatem. Výraz "lehkovážná kurvička" mě docela šokoval, nikdy bych si nepomyslel, že něco takového zaslechnu ve filmu z 60. let. Slabý průměr 50%. ()
Že "rozsudek a spravedlnost není to samý" se myslím učí již studenti prvního ročníku na právech. Co jsem se po zhlédnutí obou verzí (filmové i té televizní) příběhu o šlechetné soudní zapisovatelce Zdeně uvědomil já, je fakt, že dělají-li dva (či dvě) to samé nemusí to být vždy to samé. A že velkorysejší filmové zpracování nemusí být vždy kvalitnější než to úspěšnější televizní. Neříkám, že se mi Jiřina Bohdalová v roli Zdeny vysloveně nelíbila. Jen mi to její ztvárnění (včetně jejího převleku za babičku se šátkem a brejličkami) přišlo takové moc "lidové" na to, o jak závažné téma se zde jedná. A ač asi i chápu, proč se František Filip rozhodl onu zásadní scénu, kdy JUDr. Kroupa nabízí Zdeně sňatek, zasadit do romantických kulis hradní zříceniny, silněji/dramatičtěji to na mě působilo v tom komornějším prostředí Zdenina pokojíku. Celý film pak místy působí tak trochu jako nastavovaná kaše a to třeba když JUDr. Kroupa obchází skutečné rodiče unesených dětí. Neříkám, že třeba scéna, kdy soudce hovoří s manžely dvojčat (Budíková/Lipský), při němž se dotyční nestydí cynicky přiznat, že nebýt únosu, nemohli by si pořídit nové auto, nemá ve filmu určité opodstatní. Ale aby díky všem těmto a podobným scénám došlo na samotné soudní přelíčení až po hodině trvání filmu, to mi přišlo trošku přehnané. Trošku se tímto myslím rozmělnil divácký zážitek z onoho soudného řízení, v němž asi nejpozoruhodnější je pasáž, když obhájce cituje z Bible příběh o spravedlivém rozsudku krále Šalamouna. Ale i plamenná řeč prokurátora o tom, že "neexistuje dobro tam, kde byl porušen zákon," a že "nepomáhá společnosti, jestliže by ve jménu čehokoliv, tedy ani dobré vůle, byla ochota zákon pošlapat," nemá chybu. ()
Malý skvost mezi zapomenutými komediemi. Především první část je plná krásných scén, kde se ukazuje, jak si krásně pozdější chalupáři Kemr s Bohdalkou rozuměli. Všichni ostatní herci jen hezky doplňují tento ústřední a neodolatelný pár. A je zde také geniální scéna pana Vosky, kdy čte pasáž z Bible. Vskutku radost pohledět. ()
Reklama