Na mamuta!

Tlustý mamut jezdí na motorce jménem Mammuth. Život je pro něj jen sací papír, který mu odsává jeho chuť žít. Stereotyp ubíjí, ale důchod ho donutil vyjet na projžďku před koncem své existence. Rutina je naše jistota. (22.05.2011)

Francouzský film Na mamuta! je očistcem života a symbolika cesty má zde hmatatelný tvar. Osobité filozofické dílo prostřednictvím cesty bilancuje a vyvolává vnitřní katarzi. Bizarnost je střídána obrazovou provokací až do dekadentních sfér temné stránky lidské duše. Souhrn podivností vysvobozuje trápící duši z krutého zajetí mysli a nabízí novou šanci na život. Hlavní postavou svérázné sondy do duše člověka je Serge Pilardosse (velmi dobrý Gérard Depardieu), muž na pokraji jakéhokoli zájmu. Těžká manuální práce je svým způsobem únikem před traumatem minulosti. Každodenní návyky a rituály jsou přerušeny odchodem do důchodu. Toto mezičasí se stává dobou hledání sebe sama. Pátrání po vlastní identitě zákonitě vede přes vlastní marast mravní i existenční. V nepřehledném vnitřním bludišti nevyrovnaného světa lze sejít z cesty bez pozorování i návaznosti. Jedna osobnost se bortí a zaniká, aby nový obrozený jedinec povstal z popela očisty. Nový neznámý pocit vysvobození dává nové možnosti počátku. Hlavní ženskou postavou je Catherine Pilardosse (velmi zajímavá Yolande Moreau), prostá žena a manželka Serge. I pro ni je mezidobí, vedoucí k zmrtvýchvstání, očistnou kůrou. Ubíjející stereotyp jen s námahou toleruje toho druhého vedle sebe. Složitě se ohlíží po jediném důvodu k setrvání a jiné světlejší vyhlídky jsou v nedohlednu. Rovina symboliky je vedena skrze přelud ztracené lásky (šarmantní Isabelle Adjani). Pouze přijetí dlouho oddalované skutečnosti dovolí uzavřít nejtěžší životní očistění a konečné vysvobození ducha. Částečnou metaforou je také Solange Pilardosse (pozoruhodná Miss Ming), svébytný sirotek a neteř Serge. Její přirozená bezelstnost udává směr pouti znovunalezeného strýce po zpustošené krajině vlastní duše. Z dalších rolí: důsledný a sebevědomý hledač pokladů s detektorem kovů (velmi zajímavý Benoît Poelvoorde), na každou situaci připravená podvodnice (zajímavá Anna Mouglalis), Catherinina kamarádka a kolegyně Danièle (Catherine Hosmalin), Sergeův zestárlý bratranec Pierre (Albert Delpy), či zaskočený personální úředník (Bouli Lanners). Přelomové katarze probíhají přes vnitřní svět, celý ho zpřevrací, žádnou hodnotu nenechá na stejném místě. Až pád na dno hlubiny osvobozuje zakletou duši. Odhoďme bigotní morální zábrany a poznejme vlastní podstatu! Proti tomuto způsobu nazírání na filmařskou práci nemohu mít mnoho námitek. (15.09.2017)

(K) (07.12.2010)

Novopečený důchodce se vydává napříč svou minulostí posbírat pár zapomenutých kousků skládačky .. aneb udělejte si pořádek v papírech, jinak se nevyhnete hořké životní reminiscenci. (04.01.2011)

Poctivá francouzská road-movie, čekal jsem od toho o malinko víc, ale ani tak jsem zklamán rozhodně nebyl, jelikož jsem na film zašel jako na drama, ne komedii, film pro něj splňuje dle mého všechny kritéria. Snímek se snaží tvářit hodně realisticky, bez výraznějšího hudebního dopovodu, pokud nepočítám tajemné vize se zakrvácenou ženou. Zabírání postav kamerou zezadu a humorné vložky jen posílily můj divácký zážitek. 80% (11.01.2011)

Odvážný snímek o ničem, v němž Depardieu na motorce loví potvrzení od bývalých zaměstnavatelů, aby dostal důchod. Důležitý je asi ale hledání sebe samého, vyrovnání se s minulostí. Kolem něj jeden úchyl větší než druhej, což je v jádru vtipný. Ale zas až tak velká jízda to není, i když je to docela milej film. 60% (05.03.2012)

Tentokrát horší Kervern a Delépine, chybí tomu víc toho road-movie, protože je to road-movie. Takhle to je skoro jen sled zvláštních momentů. 3/5 (24.05.2014)

Gérard Depardieu's Wrestler. (11.11.2010)

Film mi naprosto unikl. Pokud je to citlivý příběh o hledání a nalezení chuti k životu a sama sebe, tak je to brak. Pokud je to parodie na artové filmy a sarkastický snímek shazující pozérské intelektuály uctívající cokoliv neobvyklého a menšinového, tak jsem ji nepochopil. Čekal jsem evropského Wrestlera a dočkal jsem se nekonečně protahované nudy, ve které se mi zprotivil Gérard Depardieu i jindy tak krásná francouzština. (04.09.2011)

Serge Pilardosse (Gérard Depardieu) se po letech dočká zaslouženého důchodu, a těší se, jak si bude jen užívat. Ale na úřadě se dozví nemilou věc - aby vůbec dostal nějaké peníze, musí nejdříve donést potvrzení, že vůbec někde pracoval. A na popud manželky vytáhne z garáže starou zaprášenou motorku Mamuta, a vydává se po svých bývalých zaměstnáních, a za bývalými spoluzaměstnanci, sehnat potřebná potvrzení. Na cestě ho ale potkají nevšední zážitky ... Už mi to přijde skoro jako tradice, ale opět jsem z dalšího filmu tak trochu rozpačitej. Začíná hodně zajímavě, navíc je Gérad Depardieu naprosto skvělá mánička (vlasy k zadku, pupek se mu nevejde do kalhot, totální flegmouš) - a jeho putování po krásách Francie je docela zajímavé. Ale .. to všechno jen do okamžiku, kdy dorazí ke své momentálně zaostalé neteři a úchylnému strýci (či jaký vztahy mezi sebou vlastně měli), kde se film zasekne, začne se (kromě hromadné onanie a očichávání upocených těl) taktéž filozovat a vůbec, od této chvíle stojí film za prd - sice jej na malý okamžik vyvede ze sraček úžasná scéna, kdy se madam Pilardossová rozhodne zabít zlodějku, která si dovolila okrást jejího manžela - a její naprosto dokonalý plán zkazí jedna maličkost. Ale to už jen záchvěv před totálním koncem... (19.11.2012)

Z tohohle film jsem poněkud na rozpacích. Je to krásný, minimalstický a neotřelý příklad road movie, v souhrnu příjemný tragikomický příběh. Navíc Gérard Depardieu je v hlavní roli nenucený a pro mě naprosto excelentní. Jediný problém mám se všemi těmi bizardnostmi (práce s kamerou, paralelní příběh dívky, některé dějové momenty, které nechci zmiňovat konkrétně, abych vás nepřipravila a moment překvapení a prožitek z filmu). Některé jsou úsměvné, u jiných se smějete nahlas, ale pak je tu nemálo takových, u kterých prostě jen zíráte s otevřenou pusou a říkáte si: WTF?!?! Být jich pár, beru, ale z tohohle množství jsem prostě odcházela z kina s lehce smíšenými pocity. (09.12.2010)

Oproti předchozímu filmu tvůrčí dvojice Kervern / Delépine přibylo trochu nadhledu a hereckých hvězd a tak se stalo, že se snímek hned lépe sleduje a hodnotí (než LOUISE-MICHEL). Absurdní situace lehce koření nadpřirozené prostřihy (ložené jako z japonských hororů) a i když při ztvárnění zůstává u nepřívětivého a šedého digitálu (nebo tak mi ten obraz alespoň připadal), náladu mi snímek rozhodně nepokazil. 80% (15.04.2011)

...něco tak příšerně křečovitého a nevkusného už jsem dlouho neviděla. Jediný důvod, proč dávám dva body je ta motorka. (11.01.2011)

Skromný snímek s fenomenálním Gerardem Depardieuem, který podává výborný výkon. Příběh vypráví o útrapách starého člověka, který musel dřít, aby neměl čas myslet na všechnu hrůzu, co ho v životě potkala. Bohužel tato Road Movie pro důchodce mě nějak moc neoslovila. Bylo tam pár vtipných momentů, pár opravdu povedených hlášek, ale pokud stojíte o komedii, tak tady nepochodíte, jde o zajímavé drama, které mnozí nepochopí. Celý film jsem koukal na hodinky, protože se šíleně táhnul. Pár scén jako třebá výpomoc mezi bratranci se mě dokonce až hnusila. Od filmu jsem čekal rozhodně něco jiného, ale Gerard nesklamal, přesto že v tomto filmu hrál prý zadarmo. Příběh se mě bohužel nedotknul a spíše mě nudil, proto hodnotím pouze 50% a to díky skvělému výkonu Gerárda Depardieuho. (23.04.2011)

Jedna z nejnechutnějších scén co jsem za poslední dobu viděl. (06.07.2011)

O trochu méně vtipný / o trochu více osudový "Kentán z Montarži"..a aspoň na další půlrok oprášená francouzština..;-) 75% (18.12.2010)

Putování Mamuta, který na stará kolena musí podnikat absurdní cestu na rozšvenkané motorce. Nápad dobrej, občas zajímavé ale i dost nůďo. Podtrženo sečteno je to takový sterilní pseudodokument o lidských problémech : Nebaví mě. (16.01.2011)

Někdy před týdnem jsem velmi příjemně eskapoval s Ozonovou „Profesionální manželkou”. Snad že v tom hrál Depardieu stejně jako v „Mamutovi”, čekal jsem podobně nadýchanou komedii, okořeněnou sociálním poselstvím, ale vcelku nekonfliktní, smířlivou a hodící se ke konzumaci brambůrků. Již první záběry ořezávaných čpárků mne vyvedly z omylu. Zatímco u „Tajemného okna”, které nedělnímu dvojprogramu předcházelo, jsem se jen smál, tady mi šel mráz po zádech až do závěrečných titulků. Výjevy ze života čerstvého důchodce Mamuta jsou strašidelné jako žádná myslitelná schizofrenie, počínaje počítáním vozů jedoucích pod oknem dokonale nechutného domku, pokračujíce bezradností tváří v tvář nemilosrdnému pokroku, konče výmluvami minulých zaměstnavatelů, proč neplatili sociálce (s nejhnusnějším výrokem „neplatili jsme Ti pojištění, protože jsi blb”). Díky doslova hmatatelné hrůze penzisty bez budoucnosti vyniknou momenty pozdní radosti ze života na sklonku, katarze a to, že nikdy není pozdě - třeba na maturitu z filosofie. Možná nerozumím herectví, ale Depardieu mě nikdy neuchvátil. Jeho projev je možná přirozený, ale rozhodně jednorozměrný, a to je pak pro mě prostě bohužel. Zde sice ještě přitvrdil, ale je to na stejné stupnici jako ztvárnění Obelixe. Jestli ale někam padne Depardieuho pěstěné buranství jako hrnec na prdel, je to role Mamuta. Pakliže mi něco dělalo radost celou promítací dobu filmu, byla to mile nezávislácká, hrubozrnná kamera - bůh-ví, na jakej matroš to natáčeli či jakými filtry proháněli, že z toho vypadla taková sentimentální nádhera. Přestože to mělo nejspíš odkazovat k úplně něčemu jinému, mně se vybavovaly hlavně zážitky dávného hltání produktů v rámci čé-té-dvojkových Amerických nezávislých lét, zachycovaných na oprýskané véhaesky (zdravím kazetového puristu Chřástala), k nimž tento film pojí i extrémní nasycenost ansámblu neuvěřitelnými lidskými exoty, jejichž království prostě není z tohoto světa. PS Isabelle Adjani jsem sice něco jako poznal, ale svému úsudku jsem za mák nevěřil. Smrt jí rozhodně sluší. (05.03.2012)

MINIKINOKAVARNA Ostrava, 28.12.2010: Klasicky ulítlý film dvojice Kervern/Delepine. Přišlo mě to o fous slabší než Luise/Michel. Kromě Adjani se opět vyskytují pouze škaredí lidé někdy hraničící s dementním vzezřením jako Miss Ming :) I ten Depardieu je pekelný, jak sedí na té dvouposchoďové posteli :) Zábavné, někdy hodně ulítlé, ale to se od těch dvou dá čekat. Určitě to není film pro každého, ten humor asi nesedne všem, o nasnímání platí totéž. Podobnost s wrestlerem mě taky napadla. (29.12.2010)

Záběr na dva masturbující Obelixy nedostatnu jen tak z hlavy. (31.10.2016)