Melancholie

Část první: Justine -120% , Část druhá: Claire - 60% , Celkem 90% (29.03.2012)

Ten, kdo čeká film o konci světa, bude jistojistě sklamán. Nejde ani o srážku s jinou planetou, ani o devatenáctou jamku. Autor nám ukazuje absurdiu dnešního materiálního konzumního způsobu života a snaží se nám ukázat, co je důležité. Charakterově nejúžasnějšími zástupci tohoto myšlení může být manžel Claire anebo zaměstnavatel Justine. Matka pohrdající manželstvím, otec milující ženy ale který nerozumí své vlastní dceři... proč nám tohle všechno režisér ukazuje? Snaží se vytvořit věrný obraz našeho světa jako protipól charakteru hlavní hrdinky. Ač se snažil sebevíc vyjádřit projevy duševní choroby, většina diváků (soudě podle ohlasů) to stejně neviděla. Není se čemu divit. Odcházení Justine z vlastní svatby, nepředestavitelná únava a ospalost, neschopnost primitivních úkonů jako nástup do taxíku, citové vypění střídané chladností až krutostí, nechutenství následované nezřízeným pojídáním čokoládiček... Kirsten hrajě naprosto věrohodně (aby ne pod taktovkou duševně nemocného režiséra, který takové stavy zná), až na oči. Může se snažit sebevíc, ale bolest a utrpení v pohledu se zahrát nedá. Naproti tomu perfektně stvárnila tíhu vlastního těla, neschopnost se unést (pokud jste někdy viděli člověka stiženého touto chorobou v jeho slabé chvilce, skutečně vypadá jako svázaný provazy, každý krok vyžaduje obrovské úsilí). Ovšem ani nezapomíná poukázat na genialitu těchto osobností (fazole; I know such things). Hluboké citové prožívání maličkostí otupuje celkovou citlivost, v druhé části filmu je právě Justine jedinou postavou, která nezmatkuje. Konec světa je jenom malá nepříjemnost v porovnání s jejími vnitřními city. Je připravena, smířena se svým osudem a osudem lidstva, naopak je svým způsobem ráda že vše skončí. Vyvstává tedy otázka - kdo je na tom nakonec lépe? My, nabo oni? Beztak každý umírá sám. (04.04.2012)

Veľa som nečakal a tak som asi aj preto bol nadmieru spokojný. Na svet sa rúti Melanchólia a v opustenom hotely Kirsten Dunst tvrdo prežíva svoju depresiu - bezchybný herecký výkon, úspešne jej asistuje Charlotte Gainsbourg a v nezvyklej úlohe "zbabelca" Kiefer Shuterland. Nenudil som sa ani chvíľu ! (16.04.2012)

První polovina filmu nic moc, klasická vdávačka.Ovšem ten zvrat do beznadějné psychologie nitra duše, reakcí každého ze zúčasněných, obestřeno atmosférou neodmyslitelné nicoty smrti bez jistřičky naděje ... Navodí naprostou melancholii v každém, kdo tento snímek vydržel do konce. Jeden z ojedinělých naprosto úzkostných dramat, které jsem kdy viděla. A ještě dlouho do noci cítila chladnou černou díru před očima s absolutní prázdnotou. Žádné světlo na konci tunelu se prostě nekoná. (18.05.2012)

Silná káva – jako vždy u Triera – i když v tomto případě silná především pod povrchem. Mladá žena Justine (Kirsten Dunst) vyciťuje někde v sobě, že něco není OK – je citlivější než jiní, a proto trochu „divná“ – jen stěží hraje na počátku svou roli jako nevěsta na svatbě, kde je pod pláštíkem kulturně společenských a rodinných zvyků cítit všechen ten odporný hnus, ve kterém tady všichni žijeme, který nosíme hluboko v sobě, a k jehož vybudování svým dílem každý více nebo méně přispíváme – svou zbabělostí, svým pokrytectvím, svou lhostejností, tupostí a svým omezeným zájmem o své vlastní korýtko. Vyciťování přejde v další části do těžké deprese. Je to duševní obraz globální katastrofy, který reflektuje to podstatné – tedy to, co se odehrává v lidské psychice. A reflektuje to naprosto realisticky. Hlavní roli částečně přebírá sestra – jako obvykle vynikající Charlotte Gainsbourg, která snad ani nehraje – musíte ji věřit všechno. Wagnerova hudba činí z tohoto filmu monument – Trierovo opravdu velkolepé rozloučení s životem na této planetě. (28.05.2012)

dusivé a depresívne, koniec sveta v umeleckom stvárnení... (31.05.2012)

Zcela netypické (ale výtvarně dokonalé) zobrazení konce světa s úchvatnou hudbou, která perfektně dokresluje ponurou atmosféru. Kirsten Dunst, která nikdy nebyla mou favoritkou, jsem tu nejen vzala na milost, ale její postava mne ohromila. Charlotte Gainsbourg nezůstává s hereckým výkonem pozadu, Kiefer Sutherland tu příliš výrazný není. Tento film jsem dlouho nemohla dostat z hlavy. (02.06.2012)

Další ze snímků, spadající do škatulky "Lars von Trier". Je to dechberoucí. Rozčililující a nervy drásající. Pohoršující. Místy nudné, rozvleklé a divné, nevysvětlené a nevysvětlující. Nicneříkající a přitom to zůstane ještě dlouho pod kůží... Melancholia vzbuzuje rozporuplné emoce, což je však u tohoto režiséra typické. V některých ohledech možná slabší než starší snímky (některé zbytečně dlouhé a pointu postrádající scény, úvodní nekonečný a zívání vyvolávající prolog, neopodstatněné odkazy na "cosi"), ale na druhou stranu se na to alespoň "dá koukat". Protože takové psycho jako je třeba Antikrist si osobně před spaním rozhodně pustit nemůžu... Ačkoli je možná důležitý právě ten trvající dojem, který u Melancholie vyprchal až příliš brzy. (22.06.2012)

Perfektní sonda do hlubin společnosti.K zemi se blíží planeta Melancholia,aby zahubila vše živé.Dokud je daleko nikdo se netrápí ničím jiným než svým životem.Prolog nás zasvěcuje do atmosféry,která nás má provázet a v nějaké podobě se znovu vynořit během filmu.Dvě sestry,jedna hluboká a zdánlivě nevyrovnaná,druhá povrchní a zdánlivě vyrovnaná,a Kiefer Sutherland jako klasický prospěchář a vychcánek dnešní doby.Planeta se blíží,Justine kolabuje ale srovnává se z realitou,Clair věří manželovi a ten se opájí matematickou pravděpodobností.Planeta se blíží,Justine se pomiluje se smrtí,Clair začíná šílet a manžel ukradne manželce prášky ,otráví se a nikomu nic neřekne.Posledních dvacet minut je strhujících.Mostek nejde přejet,protože ani ze země se nedá utéct,devatenáctá jamka je nám potřebná asi tak jenom na vyvenčení,stejně jako svatba z prospěchu,nebo kariéra pod vedením kreténa.V tomhle filmu jsou první poslední a poslední se stávají prvními,tak jak to má být.A víra v kouzelnou jeskyni je ta nejprospěšnější věc na světě. (30.06.2012)

Filmy od Triera mne vždy dostanou, skvělý emocionální zážitek, který donutí člověka se zamyslet a to je to, co od filmu tohoto žánru očekávám. Za mě plný počet :-) (07.07.2012)

Přívlastek, který mě jako první u hodnocení napadne bude asi magický. Kdyby takový byl konzstentně, asi bych šel s hodnocením výš. První část je pro mě víceméně sice poměrně vtipná, ale zbytečná a té druhé něco chybí, ale co, to nedokážu říct. 70%. (31.08.2012)

Naprosto průměrný film s dobrými herci,tuctovým tématem a v poslední době typicky Trierovskými abstraktními vložkami,kterým rozumí jenom málokdo. (01.11.2012)

První část bych ještě přežil, i když i ta postrádá většího smyslu. Ale k druhé části už nemám co říct, neboť tam nic není. (23.11.2012)

"Neboj se toho meteoritu." "Nebojím, vypadá přátelsky." ....achjo! (16.12.2012)

Neda se to jen tak popsat, musí se to vidět. (17.12.2012)

První polovina filmu není, až na pár překvapivých chvil, příliš záživná, i když uznávám, že Kirsten zahrála svojí postavu přesvědčivě. Druhá půlka je o něco lepší, reakce aktérů na blížící se Melancholii mi značně připomněla nedávnou hysterii z 21.12., to ale naštěstí dopadlo dobře ;-). Pochopitelně chválím houstnoucí atmosféru před koncem, zejména herecké výkony, hudbu a absenci záběrů planety až do samotného finále, což značně zvyšovalo napětí. (24.12.2012)

Tak tento film od dánského provokatéra Larse von Triera mne vážně dostal. Tak strašně depresivní a smutný, ale zároveň krásný snímek o konci naší planety jsem už vážně dlouho neviděla a asi ani neuvidím. Na působivosti filmu se výraznou měrou podílejí také herecké výkony všech představitelů, i když nejvíce mne překvapila Spider-Manova láska Kirsten Dunst. Výsledný dojem z konfrontace konečnosti s věčností je umocněn použitím hudby Richarda Wagnera. Na konci filmu jsem zůstala dlouho zabořená v křesle a v očích jsem měla slzy, takže to již nemá cenu dál rozebírat. (17.01.2013)

prvých 7-8 minút....proste katastrofa, potom boj s nudou až do konca.....no proste toto roznodne nebol film pre mňa. Výrazne nadhodnotené. Ľudia spamatajte sa, alebo už ste takí degeneráti ??? PS: už to ktosi tu napísal...je to nestráviteľná hádanka... (03.02.2013)

Otras, tolko debilnych a tupych pohladov do dialky som napasledy videl v Twilight. Otras a otras a otras (04.02.2013)

Nejúhlednější konec světa, jaký snad byl natočen. Odporující všem fyzikálním zákonům, ale krásný (takový bych chtěla zažít - když už by to tedy muselo být). Krásné severní světlo s melancholií (s malým m) moc ladí. Na rozdíl od nejmenovaného kritika myslím, že Lars tentokrát zvolil dobrá antidepresiva:-). Kam se hrabou všechny ty Armageddony i s neporazitelným Brucem, hysterickými davy,dojatým americkým prezidentem a tisíckrát zvolaným Oh my god....... (05.02.2013)