Melancholie

Nekompromisní a fascinující pohled na tragédii moderní ženy. Trier se odráží od archetypálních symbolů ženy (ze čtyř základních elementů patří ženě země; Měsíc je symbol chladné ženské sexuality, pomocí které zvládá prostituci - viz scéna v lese v měsíčním svitu), v úvodní montáži ukazuje svatbu jako průnik dvou snových světů ve vesmíru - mužského a ženského, aby pak v průběhu svatby ukázal příčiny tragédie - útěk do prázdného manželství s maminkovským mazlem, láska k dětem a zároveň neschopnost mít vlastní, chybějící otcovská autorita... To ovšem není nic proti druhé části, která pro mě byla nesmírnou očistnou katarzí, protože díky ní jsem se vyrovnal s osudy mnoha žen v mém okolí. I ony, jako dvě hlavní hrdinky, byly pohlceny planetou Melancholia, čímž ztratily kontakt s mužským světem. Jen jim i po tomto konci země-ženy zbývá třicet, čtyřicet, padesát let života na jedné planetě jménem Země. (22.07.2011)

Přiznávám, že mám problém hodnotit filmy Larse von Triera. Velice často přemýšlím nad tím, zda se jedná o geniálního muže, který divákům servíruje snímky plné hlubokých myšlenek a dává prostor pro jejich fantazii nebo, zda je člověkem, který to nemá v hlavě zcela v pořádku a sám ani úplně neví, co vlastně točí a významy, které se divákovi nabízejí, jsou ve skutečnosti jen pouhé "nedokonalosti" filmu. Nepopírám, že v případě Melancholie se jedná o zcela výjimečný snímek, otázka ovšem je, v jakém směru... Abych řekla pravdu, ani sama nevím. V hlavě se mi rojí tisíce myšlenek, které přišly po zhlédnutí snímku a tudíž v tuto chvíli nejsem schopna zcela dle svého subjektivního názoru film zhodnotit. Myslím si, že snímek potřebuje čas, aby se myšlenky utřídily a já přišla na to, zda jde o brilantní dílo nebo právě naopak a já nad ním neměla ztrácet čas. Co bych ale ráda vyzdvihla, je vynikající a rovněž mrazivé hudební podkreslení a výkon Kirsten Dunst. (05.10.2011)

Tak nějak jsem od toho filmu čekala víc. Prý lepší než Fontána. To tedy určitě ne, možná by bylo lepší, kdyby Melancholie byla jen prvních cca 10 minut a poté posledních cca 20 minut. Pak by to byl boží film. Bohužel ta vycpávka to tak nějak ruší. Ovšem nakonec to byla docela pěkná podívaná, i když musím zapomenout všechno, co vím o fyzikálních zákonech. Čtyři hvězdičky jsou tak akorát. (30.10.2011)

Těžko říct, která z obou částí byla melancholičtější, každopádně ta druhá mě bavila daleko víc. Zejména pak samotný závěr, který byl doslova atmosferický a až znepokojivě realisticky podaný. Uklidňuju se tím, že Lars von Trier je spíš maniodepresivní psychotik než věštec. (18.11.2011)

Ten začátek!?!......19 jamka ;-) ?........a ten konec!!! .... (24.11.2011)

Trochu jsem se bál, aby to nebylo dovršení Antichrista. Něco jako a teď Vás do toho svého pekla vtáhnu všechny a budete trpět se mnou. Nikdo mě nepřesvědčí, že Trier si už z lidí a hlavně z kritiků nedělá očividně prdel a především se královsky baví. V tomhle případě se mu také zároveň podařilo (možná nevědomky) udělat majsrštyk, který v sobě komponuje, absorbuje, vstřebává všechny pohybující se obrázky co kdy byly za nějakých těch sto let natočeny. Pro mě v tom je všechno, utrpení, bůh, láska, vesmír ... nejlepší film, jaký jsem viděl. (09.06.2012)

Jsem v rozpacích. Z tohohle teda melancholii nemám ani náhodou. Lars fon Trychtýř se moc nepředvedl a povedlo se mu unudit mě téměř k smrti. Když už jsem viděla světlo na konci tunelu a sápal se po mě sám vůdce, procitla jsem díky působivému závěru, kdy se Melancholia řítila k Zemi. To a můj drahý Alexander Skarsgård mě jako jediné z celého filmu upoutalo. Takže co si budeme povídat, velká bída. (29.07.2012)

Proč musí být všechny Trierovi hlavní hrdinky takový krávy? Nejdřív antikristka, teď tohle melancholický střevo. Film ale dobrej. (10.02.2013)

Můj první viděný film režírován tímto pánem, Larsem von Trierem. Odteď budu toho chlapíka vážně sledovat. Melancholia je sakra dobrý film! Velká smrť pocitů a myšlenek v nádherném vizuálu, který je podkreslený skvěle se hodící muzikou. Velmi atmosférická záležitost! Silné 4 hvězdy. PS: Kirsten Dunst je překrásná! (11.04.2013)

Na začátek bych mohl poznamenat, že film bych nejspíš doporučil lidem, kteří si chtějí dát pauzu od filmů velkých akčních blockbasterových filmů a tak podobně. Melancholia je rozhodně svým způsobem originální film, který se jen tak nevidí. Teď se ale přesuňme k filmu jako takovému. Hned nazačátku je jakési "umělecké intro", které na mě možná i kvůli své délce působilo spíše kýčovitě, ale zase jsem si řekl "Režisér to tak chtěl, režisér to tak má". Dále následuje první část filmu, která se věnuje mladší ze dvou sester a která je docela zajímavá na sledování. Celkově se tady neděje nic důležitého pro děj jako takový, ale něco se mi tu přesto hodně líbilo. Režisér/scénárista tu vlastně skvěle dokázal nastínit vztahy mezi postavami. V podstatě během jedné hodiny se dozvíme vše důležité o životě i většiny vedlejších postav. To mi přijde jako dobře promyšlený tah. Ano, u sposty filmů bych to rozhodně nepoužil , ale tady to zafungovalo opravdu dobře. Druhá polovina se věnuje hlavně starší sestře, i když zároveň i celé její rodině. Vše je tu ale sledováno z jejího pohledu. Ve druhé polovině filmu už tzv. "jde do tuhého", protože na Zemi se řítí možné nebezpečí fatálních následků. A tady právě maximálně dává smysl i první část. Jelikož už všechny postavy ve druhé polovině známe, je mnohem zajímavější sledovat jejich krátký psychologický vývoj, který je vystaven právě oné blížící se hrozbě. Herci navíc své role odehrávají dobře (Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg tu podle mě hrají snad nejlépe, což je vlastně ideální) a film také dýchá svou vlastní atmosférou. Zaujalo mě třeba jen to, že ke konci filmu je ono nebezpečí i slyšet, skoro jakoby samo dýchalo. A myslím, že samotný závěr by mohl v člověku i něco zanechat, ale tomu už se tu kvůli jeho vyzrazení věnovat nechci. Hodnocení dávám sice možná slabší, než by jste po přečtení mojí "chvály" čekali, ale z individuálního hlediska mi film přece jen tolik nesedl. Vím, že jsem film viděl poprvé před čtyřmi lety a tehdy se mi zalíbil víc. Bude to možná i tím, že jsem na tak jedinečné filmy nebyl tolik zvyklý a teď už vím, že spousta jiných originálních filmů se mi líbilo o dost víc. Jak jsem ale zmínil, psychologie postav je v tomto filmu vystižena z poměrně neobvyklých důvodů velmi dobře a za to Lars von Trier zaslouží pochvalu. (03.01.2017)

Byl jsem připravený, že uvidím klasickou Trierovinu a dostal jsem ji. Bohužel jsem se u tohohle jeho snímku fakt hrozně moc nudil. Dokonce, jsem se se nachytal jak jsem si během sledování začal kreslit a to při sledování filmu nedělám snad nikdy.  Ať už se mi Lars snažil říct cokoliv tak jsem to nepobral. První půlku filmu, která je tvořena jen svatbou bych ještě překousl, ale v druhé půlce jsem se už naprosto topil a nechytal se o co go. Dvě hvězdičky tedy dávám za atmosféru a scénu srážky Melancholie se zemí, která je sice logicky naprosto nesmyslná, avšak ve výsledku totálně epická. (04.06.2021)

Snímek předkládá perfektní nastínení onoho stěžejního pocitu, bohužel ale na poli dvou hodin. Herecké výkony dobré, někdy nám jsou tu nabízeny geniální magické obrazy. Jenže na tohle by opravdu stačilo i rozmezí delšího hudebního klipu. Zvláštní, je to až tady, kdy mi Trieorova sebeonanie začala notně lézt krkem. (23.06.2021)

Od Triera jsem očekávala cokoli. Po jeho Antikristovi jsem se trochu bála udělat si další výlet do kina na jeho film. Ale podlehla jsem. Především díky traileru, který si mě prostě získal. Melancholia je výborný film. Překvapivě mírný, co se týče zobrazení. Ale ostře mrazivý, co se týče lidský hodnot. Absence vyšší moci, žádná útěcha na konci. Prostě jen smrt. A Wagnerova hudba? Ten úvod extrémně zpomalených scén? Jestli toužíte po silném zážitku z filmu, pusťte se do Melancholia. A na to že je mi Kirsten Dunst ve svém hereckém projevu dost protivná, tady byla úžasná. Přečtěte si celou recenzi. (20.06.2011)

Podle mě je to velmi povedený a krásný propagandistický film, propaguje se melancholie, úspěšně. (28.08.2011)

Ačkoliv lidstvo je do morku kosti špatné (a tedy i svět, který vytváří) a pouze melancholický pohled na něj (vyvolávající oprávněné deprese), je jediný realistický, až prozřetelný, přesto si svůj nemilosrdný poslední soud zaslouží prožít v iracionální kouzelné jeskyni a nikoliv realisticky, na záchodě. A to i přesto, že je třeba jediným reprezentatem myslícího života ve vesmíru a tedy mělo jedinečnou možnost vytvořit něco "dobrého". O to smutnější jeho konec je. "Nemuselo to takhle dopadnout" ale dopadlo. Esteticky a psyhologicky dokonalý snímek, který z katastrofického žánru vytváří mnohovrstevné dílo, rámujíci subjektivně racionální, filosoficko-morální skepsy a její psychologickou sondu do esteticky zidealizovaného a místy až hypnotického hávu. (30.08.2011)

Velice zvláštní film, který rozhodně není pro každého, ale zároveň není až tak "zvrácený" jako byl snímek Antikrist od stejného režiséra.. Film líčí příběh mladé Justine, které zjevně trpí nějakou psychickou poruchou, a její sestry, která se snaží vést normální život se svou rodinou... Zdá se to být jednoduché jak facka - dvouhodinová "reportáž" ze svatební oslavy a klidného života v odlehlém sídle... ale věřte mi, že v případě Triera to není jednoduché, vůbec to není jednoduché... (nemohu zapomenout pochválit Kirsten Dunst, která předvedla skvělý výkon) (19.02.2012)

Od von Triera jsem zatím viděl jenom Tanec v temnotách a ten mě tak rozbil, že jsem se Melancholie celkem bál. Ani ona nemá happy end, ale není to takové zlo, jak jsem se obával. Apokalyptické psycho rozdělené na dvě poloviny ze začátku nenabízí až moc "pokoukání" a začíná naprosto nevinně až úsměvně, ale gradující svatební deprese Kirsten Dunst do vás vleze jak mráz o chladném ránu. Vlastně jsem začal její postavu doslova nesnášet, protože tak negativní nevěstu jsem neviděl a upřímně jsem litoval jejího nastávajícího. V druhé polovině, která se zaměřuje na její sestru, se ale příběh trochu rozmotá a vy poznáte, že jde o dva naprosté protipóly, chladnou a smířenou negativní Kirsten a hysterickou (ale s mírou) a pozitivní Charlotte, jak v názorech, tak i v barvě vlasů, aby se to nepletlo. Typicky "von Trierovsky" umělecký 8 minutový začátek v totálním slow-motionu v podstatě připravuje na hypnoticky pomalou zkázu v ničivém finiši a emoční megahardcore herců s brutálním pocitem bezmoci a odevzdanosti, soustředěný na pouhé tři osoby v odlehlém golfovém sídle, budovaný minimem náznaků... Vizuální artová lahůdka (tak, že už to zavání von Trierovou samolibostí), která vás přinutí zamyslet se nad tím, jak byste se zachovali vy, kdyby se opravdu blížil neodvratitelný konec světa a vy jste to věděli dopředu... 21.12.2012, nechme se překvapit. "Země je zlo. Nikomu nebude chybět." (20.02.2012)

Lars von Trier je většinou borec, ale tohle mu nežeru. Nečekal jsem nic, což jsem udělal dobře, protože jsem dostal ještě míň. Ok, libila se mi Kirsten Dunst, která se konečně od podělanýho Spidermana vzpamatovala a zase je v rovině, kterou u ní mám rád. Taky další herci v menších rolích potěšili, ale jenom tím, že tam byli, né tím, že by se mi jejich postavy líbíly. První polovina svatební nenapovídá vůbec, že by to mělo být sci-fi...a je to nuda. Druhá polovina naznačuje, že se něco sci-fi děje, ale stejně se skoro nic neděje... a je to nuda. Mě je jedno, jak moc to je sci-fi, ale neni mi jedno, že jsem se u toho tak moc nudil. Skoro tak, jak u filmů toho ruskýho režiséra, kterýho každej tak uznává, ale já ne... (myslim, že Tarkovskij). Takže hlavní minus je, že to bylo hrozně zdlouhavý a skoro nic se tam nedělo... a to byla ta hlavní nuda, protože vic mě zajímalo, kolik ještě zbývá do konce a všechno ostatní, protože jsem věděl, že i když u toho budu dělat něco jinyho, tak mi stejně nic neuteče. Neuteklo, děj jsem stihl všechen, leč sic tyč moč syč pič... (05.03.2012)

Kamarádka mě pozve na svatbu, vezmu kameru, začnu natáčet dění okolo a pak vám ji pustím. Nemáte ponětí o co jde, nemáte z toho žádný zážitek, protože nikoho neznáte, nic vám to neříká. Jste vhození do rozjetého děje a prokousáváte se nudnými dialogy. Pokud vás nezaujme prvních 5-10 minut, s radostí to můžete zabalit, nic nového v tom nebude. Z druhé části (film je hodinově rozpůlen na půl) jsou nejlepší asi poslední 3 minuty. Za mě si tohle vážně koketovalo s odpadem a ta jedna hvězdička je asi jen za dokonalý hrudník Kristen. Melancholii si tak můžu akorát zařadit do pomyslné kategorie Ocenitelné ale nudné. Na závěr bych si snad jen vypůjčil větu od Justine (Kristen Dunst) I think it's a piece of shit. (18.04.2012)

Vítejte v Klubu trpělivého diváka. Pokud zvládnete hodinový úvod o sestře č. 1 Kirsten Dunst, jejích depresích a stavech na odstřel, můžete si vychutnat druhou hodinu. Ta je o sestře č. 2 Ch. Gainsbourg a mohla by být filmem samostatným, ušetřil by se čas, nic by se nestalo, jelikož i ve druhém díle je ihned znát, že sestra č. 1 je magor, význam první hodiny tudíž odpadá. Pokud bych bral v úvahu pouze druhou část, jedná se vcelku dobrý film. První část je ale naprostá tragédie, tempo je dvakrát pomalejší, než jsem jako otrlý divák schopen zvládnout. Výsledný dojem 50%. P.S. Až tady jsem se dočetl, co všechno jsem v tom měl vidět...a neviděl... (17.10.2012)