Pouť

Přestože mám určitě blíž k Tomovi než Cheryl, líbila se mi víc její mnohými odmítaná Divočina. Možná jsem u Pouti, která už ze své podstaty by měla být více duchovní cestou, čekal něco víc osobního. Něco, co půjde víc do hloubky, ke skutečným pocitům, a nebude jen cestovatelskou atrakcí plnou žánrových suvenýrů. I když ona vlastně taková je i ta skutečná pouť do Santiaga. Určitě to není špatný film. Má řadu působivých momentů, několik silných obrazů i dialogů, ale klouže až příliš na povrchu a jeho atmosféru, alespoň pro mě, nabourává až moc halasná a křiklavá parta souputníků, která odvádí pozornost od hlavního tématu - Tomovy cesty. Té fyzické i duševní. Líbilo se mi to, a cestu jsem si užil, ale v podvědomí do mě něco šťouchá a našeptává mi, že to mohlo být lepší. Určitě si tuhle Pouť ještě jednou zopakuju a uvídím jestli to bude lepší, když už budu vědět co čekat a co ne. (23.04.2016)

Martin Sheen se 2 hodiny plahočí po Španělsku, cestou sype popel svýho mrtvýho syna, potkává různý magory a náboženský fanatiky a do toho hraje nějaká hipsterská indie hudba. Jednu hvězdu dávám za celkem pěkný lokality, kde se natáčelo, a druhou hvězdu dávám za scénu, když cikáni přišli vrátit ukradenej bágl. To jsem se fakt válel smíchy. (08.02.2013)

Víte, co je ještě lepší než filmy samotné? Příroda cizích krajů a s tím spojená láska k cestování! A co je ještě o špetku lepší než cestování? Když se tento pro některé koníček, pro některé styl života, spojí právě s filmem - a vznikne z toho půvabné, melancholické, ač místy i vtipné kulturní dílo, které po celé dvě hodiny člověku nahání mráz po zádech, ať už ze stránky uvědomění si toho, jak je lidská bytost schopna cítit potřebu jiné osoby až ve chvíli, kdy ji ztratí nebo ze strany neukojitelné chutě se zvednout od obrazovky počítače, pobrat vše potřebné a podniknout takovouto výpravu sám za sebe! Po celé dvě hodiny mě doprovázely pocity, jestli si snímek zaslouží plné hodnocení, měl jsem tendenci ho srovnávat s mistrovským dílem režiséra Seana Penna Útěk do divočiny a pátou hvězdu ve finále filmu vyhrála až krásná hudba, nádherně sedící k scenérii španělského venkova. (17.11.2016)

Scénář je tak slabý a prostoduchý, že by blbější nenapsal ani ve filmu zmiňovaný Paulo Coelho. Ten byl ovšem nejspíš vzorem! A stejně jako on i autoři filmu si vypůjčili atraktivnost a hlubokou náboženskou tradici poutní cesty do Santiaga de Compostela a dokonale ji využili, či spíše zneužili... zesvětštili, zbavili víry, ba co hůř - víru zploštili a zbagatelizovali! - Tak to tedy byla pouť! Dobré jídlo, dobré pití, dobrá parta.... A asi taky móc dobré boty, vždyť v luxusním hotelu si jedna ze čtyř protagonistů filmu nechá nalakovat nehty na nohou, žádné puchýře!? Jedna z moudrostí, kterých ve filmu uslyšíte celé mraky: "POUTNÍCI MÍŘÍ K NOVÉMU MÍRU..." Nebo na jiném místě: "V MÉ ZEMI (Irsko) SE MÁ CÍRKEV Z ČEHO ZODPOVÍDAT, UŽ TAM (rozuměj do kostela) NECHODÍM." - - - Jsem znechucená, ale dobře mi tak: Co jsem čekala od filmu "nové Evropy"? - Už raději mlčím... (09.06.2014)

Cestopis o cestě ze St. Jean do Santiaga de Compostela. Záběry ze samotné cesty byly parádní, takže i zapřísáhlý gaučák na okamžik podlehne pokušení a zatouží tuhle pouť absolovovat, ale po těch dvou hodinách ho to přejde. To je hlavní problém celého filmu. Ta délka je zkrátka přepálená a exteriéry, ze kterých je divák zprvu nadšený, začnou postupem času nudit. Koukat se na čtveřici lidí šlapajících různorodou krajinou je pak silně ubíjející, kor když ona čtveřice toho příliš nenamluví. A je to škoda, protože herecky by mi to sedlo. Jinak označit film jako akční či komedii může jenom trotl. 50% (20.08.2013)