Pouť

Je cesta cieľom? Je poslaním? Je vyjadrením viery, či len dôvodom na zbavenie sa zlozvykov, či zlepšenie životosprávy? Ročne sa na pešiu púť do Santiago de Compostela vyberú státisíce pútnikov. A každý z nich má svoj cieľ, svoje poslanie. Či už je človek veriaci alebo "bezverec". Emilio Estevez ako režisér nádherne prerozprával púť prostredníctvom svojráznej, malej skupinky, ktorá chce absolvovať túto dlhú cestu. Každý pre niečo iné .... Spoločné majú však jedno. CHCÚ to dokázať. (18.03.2012)

Ve své podstatě příběh, který každý divák odhadne od začátku do konce. Jenže podstata všech filmů se nemusí vždycky zakládat na originálním a nepředvídatelném námětu. Pokud se podobných příběhů nechopí nějaký idiot, skrývají v sobě obrovskou sílu a pocit svobody, po kterém značná část z nás touží. Takže i kdyby jen pro ten pocit... 8/10 (16.07.2014)

Emilio za kamerou a jeho táta v téhle pocitovce před ní. Společně stvořili road movie, které je na jednu stranu nenápadným kusem, ale dokáže docela solidně inspirovat. Místy ruší ne úplně sympatičtí spoluvýšlapníci, kteří jsou v několika scénách poměrně nepříjemní a uřvaní. Atmosféra je místy hodně silná, tempo kolísavé, Martin Sheen překvapivě nevýrazný. Nicméně netvrdím, že podobná cesta nemůže být v dnešní uspěchané době hodně osvobozující. Ač všichni zúčastnění mají k vykonání pouti jiný důvod. Obyčejní lidé, obyčejný svět, obyčejný život? Mnohem víc mi ale chutnalo s Bokovkou (2004). (29.11.2016)

Pohodová road-(walk)-movie o poznávaní a objavovaní nielen ľudí a miest, ale predovšetkým seba semého. Charakterovo vydarená partička štyroch trekkerov z rôznych kútov sveta, s ktorými sa vo veselých časoch zasmejete a v smutných k ním prilnete. Estevez režíruje uvolnene, ale cielene a presne. A hlavne je cítiť, že sa do toho vkladá osobne. Malý, pozitívny film, atmosférou podobný Payneho Bokovke. (09.12.2013)

Víte, co je ještě lepší než filmy samotné? Příroda cizích krajů a s tím spojená láska k cestování! A co je ještě o špetku lepší než cestování? Když se tento pro některé koníček, pro některé styl života, spojí právě s filmem - a vznikne z toho půvabné, melancholické, ač místy i vtipné kulturní dílo, které po celé dvě hodiny člověku nahání mráz po zádech, ať už ze stránky uvědomění si toho, jak je lidská bytost schopna cítit potřebu jiné osoby až ve chvíli, kdy ji ztratí nebo ze strany neukojitelné chutě se zvednout od obrazovky počítače, pobrat vše potřebné a podniknout takovouto výpravu sám za sebe! Po celé dvě hodiny mě doprovázely pocity, jestli si snímek zaslouží plné hodnocení, měl jsem tendenci ho srovnávat s mistrovským dílem režiséra Seana Penna Útěk do divočiny a pátou hvězdu ve finále filmu vyhrála až krásná hudba, nádherně sedící k scenérii španělského venkova. (17.11.2016)