Chodník přes Dunaj

Příběh o dvojici mladých pošťáků, kteří prchají před Němci, a poté i před Maďary, aby se dostali na jih Evropy a nechali se najmout do francouzské armády. Posílali říšské zásilky jinam, než byly adresovány a šlo po nich Gestapo. Cestou nedopatřením zastřelí policistu, takže jejich útěk je teď hotovou věcí. Jeden z pošťáků je Slovák, druhý český Žid a čím dál tím víc jim hrozí smrt. Pro Slováka od Maďarů, pro Žida ode všech. Na cestě potkávají různé lidi, někdo jim chce pomoci, někdo je chce okrást nebo udat. Ve filmu je jasně znát, jaké vztahy byly za války Slováků k Čechům, Maďarů ke Slovákům a obou vůči Židům. Přes Dunaj existovala cesta, kterou znali jen místní, a kde se dalo přejít hranice suchou nohou. (24.05.2020)

"A nie je ten Čech aj náhodou Žid?...Uf, tak to ti ani Pán Boh nepomôže, aj na Slovensku je teraz všetko inak..." Slovenské filmy delím na tie, ktoré vznikli pred 89-tym rokom a tie po ňom. Nebavme sa o tom, ktoré sú lepšie, to vieme všetci veľmi dobre. Tento vznikol presne v tom divokom roku zmien a popri tom si ho nikto nevšimol, čo je trochu škoda, pretože minimálne príbeh o úteku cez vojnové Slovensko do Maďarska stojí za pozornosť. Označiť ho za roadmovie by asi bolo príliš lichotivé, ale nacestujeme sa dosť. Je príliš komorný na to, aby podal obsiahlejšiu výpoveď o vtedajších pomeroch tak v Čechách i na Slovensku, na druhej strane každý útek by asi tak nejako mal vyzerať. Vyhýbať sa civilizácii, skúšať to po lesoch, lúkach či bažinách. Herecké výkony neboli bez chýb, tam rezervy boli, hlavne vo vypätých momentoch, navyše celý snímok pôsobí trochu chladne a nebude to len tým chladným jesenným počasím pred prvým snehom, v ktorom sa dej odohráva. K štyrom hviezdam tomu niečo chýba, ale snaha bola. 60%. (19.05.2013)

Bohužial, veľké sklamanie. Základná dejová premisa je dobrá, ale dialógy strašne šuštia papierom, navyše všetko, čo pochopíte z obrazu sa vám ešte niekoľkokrát zopakuje v dialógu ako pre debilov("Zabil si ho, ty si ho zabil!"). Luknár na to aký je skvelý herec, tu otrasne prehráva, ešte aj Dančiak tu má na malej plochej zbytočné zbrklé momenty, akoby ich režisér nútil do hystérie, v ktorej ale paradoxne zaniká skutočný des situácie. A to nehovorím o zbytočnej lascívnosti v príbehu. Po Lutherovom Prešlapu do tmy som počúval, že toto je jeho naozaj dobrý film a mal u mňa ešte štipku úcty, teraz už padli všetky ilúzie. (25.07.2019)

Jeden malý poštový žartík a veľké následky. Príbeh nie je o nejakej veľkej skupine ľudí, ale o dopade vojny na pár ľudí a tých, čo sa im priplietli do cesty. Zaujímavý pohodový začiatok, pri ktorom sa dá ľahko tušiť, kedy sa to celé zvrtne. A zvrtne sa to ešte viackrát, najväčší slovenský zvodca Luknár sa nezaprie už v začiatkoch kariéry. Film je trochu aj prehľadom historických vlakov, autobusov, a dokonca aj stará slovenská trauma z Uhorska a Maďarov sa objaví, bič nezostane za pásom maďarských drábov. Film nie je Schindlerov zoznam ani Pianista, ale som rád, že je v červenej farbe a preto rád zaokrúhlim lepšie tri hviezdy nahor. –––– Hitlerovi dáme po tlamě a vrátíme se domů. Holky, chlast, pijatika. K Jarunce, tá se ti přeci líbila. (19.09.2016)

Chtěl jsem se podívat - po delší době - na nějaký epický český film (aj slovenský) z doby ne zrovna poslední. Začátek pěkný, písnička nádherná: "Ten tretí chodníček nemá kraja, ten mňa rovno ťahá do Dunaja." Ano, ten/ta třetí je vždycky smrt. Hudební koláž Jirky Bulise, "medzi dvoma brehmi voda beží, a na mojom srdcu ťarcha leží", taky pěkná; jen kdyby věděl, že se na dálnici nejezdí v protisměru. A protože se žádný herec - kromě Romana Luknára - moc nevyznamenal, a dějem bylo "vypravování" (tak jak známe od Vladimír Körnera - možná spíchnuté až moc horkým perem), není v podstatě o čem psát. (23.04.2017)