Bestie bez vlasti

Podíval jsem se na to pod vlivem jednoho článku o dětských vojácích a musím říct, že ten stručný článek na mě zapůsobil víc, než dvouhodinový film, který fakta překlápí do příběhu. Ale špatné to není, má to fajn rozjezd, kdy si hrdina ještě užívá bezstarostného dětství, několik silných scén (první zabití, setkání s matkou...) a Idris Elba válí, ale v mých očích by tomu prospělo trochu svižnější tempo. (22.02.2016)

Myslím si, že na podobné téma nenajdete lepší film. Cary Fukunaga totiž použil veškerou depresi z Temného případu a vhodil nám tu do hlavní role kluka, který si v prvních dvaceti minutách hraje s jinými kluky a užívá si standardního života afrického dítěte v buši, které je rádo za každou mičudu, kterou mu západní civilizace přinese. Jenže ejhle, vznikne šok a tenhle kluk je vhozen do takového osobního teroru, že dostat se z něj, je prakticky nemožné. Cary je v tomhle totální borec, protože ve filmu vytvořil řadu scén, na které pravděpodobně nikdy nezapomenu. Také ale příběh vytvořil bez skrupulí a tak mě po celou dobu obrnil od emocí, čímž způsobil, že mě samotný film vlastně ani nijak nevyždímal. Při sledování filmu jsem tak byl jak duševně prázdná schránka, která bez emocí pozoruje hrůzy, které se v Africe dějí. Jen s tím rozdílem, že natočeno to bylo naprosto ultimátně. A to je vlastně ten jediný důvod, proč nedávám pětihvězdu. Netflix tak svým prvním celovečerním filmem hodně zaujal. (20.06.2017)

Solidní film s nejlepším dětským hereckým výkonem, který jsem kdy viděl. Beasts of no Nation zobrazuje nekompromisně, syrově, brutálně, emotivně i velmi reálně civilní válku v Africe s děsivým vůdcem Idrisem Elbou, který to s Oscarem myslí vážně. Stopáž vůbec nevadí, film je svižný a velmi poutavý. Překvapivá Indie žánrovka. 80% (25.10.2015)

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem. (04.11.2015)

Takhle nějak jsem si vždy matně představoval nejpalčivější problémy Afriky cirkulující v bludném kruhu, kde bídu střídá krev. Po Rwandě je toto naprostý ponor do jádra věci, bez nádechu, ihned v Africe, kde divák prožívá život malého chlapce, který se stane zabijákem bez vlasti. Fukunaga provedl neskutečnou práci. (09.12.2017)