Co ty jsi za číslo?

Velké a potrhlé sólo zdatné potrhlice Anny Faris, které není završeno nějakým extra číslem. Číslo v téhle komedii, která se poměrně důsledně vzpírá klasickým sladkým romancím, znamená počet sexuálních partnerů za celý život. Nezaměstnaná Ally si čte takové ty divné ženské časopisy, ve kterých narazí na vyčíslenou statistiku mužských partnerů, kteří projdou ženám postelí a s hrůzou zjistí, že její číslo v tomhle ohledu daleko převyšuje běžný průměr a s největší "pravděpodobností" byl mužský ideál mezi jejími bývalými partnery. Pokusí se s tím něco udělat. Postupně všechny své dávné lásky začne kontaktovat, přičemž za tímto účelem si na pomoc přibere sympatického souseda. Její příští partner nesoucí číslo 20 bude jejím vyvoleným. Vtip je ve filmu jen proto, že v něm hraje potrhlice na slovo vzatá Anna Faris. Nebýt jí, tak můžu čestně prohlásit, že se nedá ničemu, a hlavně nikomu zasmát. A to je ve filmu také Chris Evans v roli souseda zpívajícího na svatbách a schovávajícího se ráno u Anny před sexuálními partnerkami, se kterými strávil předešlou noc. Role ex milenců dopadly zcela žalostně nevyužitě, a je to škoda, když v nich byli k vidění dobří herci. Vedle neutuchajícího espritu, který sršel z chirurgicky vylepšené Anny Faris, se vlastně všechny ostatní role jevily, jako zcela zbytečné. Ona byla válec číslo jedna. Jen bylo zarážející, že jako nezaměstnaná, co doma vyrábí akorát divné sošky z hlíny, měla na sobě každou chvíli nový a draze vypadající outfit do společnosti, kam pravidelně vyrážela se svými dojmy, které si roztomile pletla s pojmy. Anna má ve své filmografii takových rolí více a není nic výjimečného v podobně nenáročném filmu ji uzřít, ale takový Chris Evans nebo Martin Freeman jistě musí zpytovat své (herecké) svědomí, že do takového filmu vůbec vlezli. Scénář a z větší části hlavně to, co se odehrává kolem sexuálního partnera číslo 20 působí tak chaoticky, že nebude mnoho diváků, kteří budou mít ve všem jistý přehled. Ne všechno je vyloženo tak, aby se to dalo uspokojivě pochopit, zvláště když film začne být v číselném partnerství nepřehledně chaotický, aniž bych si všiml, co ho k tomu z hlediska souvislého vyprávění vedlo. Absence vtipů je více než výrazná. Anna Faris v podstatě obstarala všechny, a to i ty, které ve scénáři nebyly. Její sexappeal je však poměrně problematický. Někomu se líbí, někomu ne. Jistě si každý všimne, že prošla rukama plastického chirurga, a to od obličejových částí až po výrazně zvětšené poprsí, které předvádí v basketbalové scéně, ve které se hraje o fanty. Zvládne to až do pěkného spodního prádla. Film hned tak nesklouzne do naivních kolejí romance tak impotentně, a to i přestože i tomu nejméně zkušenému divákovi "docvakne", že když souseda hraje Chris Evans, tak to není jen tak. A skutečně to nebude mylný odhad, ale romance, a vše kolem ní, je tady vyřešeno neotřele až originálně. Nepatřím k těm, kteří by pátrali po literární předloze, z níž vzešel námět. I při její neznalosti lze z toho všeho usuzovat, že scenáristé si z knihy vzali jen osu, do níž zakomponovali vše, co uznali za vhodné a potřebné.Televizní režisér Mark Mylod se po delší pauze vrátil k filmové režii. Chaotickému, a občas i přitroublému způsobu vyprávění, jak je ostatně u něj zvykem, pokud jde o filmy viz "Zmražená pojistka", se opětovně nevyhnul, ale v určitém ohledu zůstal originálně netradiční a k dispozici měl neuvěřitelné číslo Annu Faris. Mé hodnocení: 60% (10.07.2014) (méně) (více)