Viděl jsem ďábla

Wau! Tohle mělo našlápnuto k tomu se stát jedním z nejlepších filmů jaké jsem kdy viděl. Jak už to bývá v Koreji zvykem, netradiční film o pomstě, který to zase probádá z trochu jiného úhlu. Film který nalezením vraha ženy našeho hrdiny teprve začíná a stává se tak divokou a napínavou hrou na kočku a myš. To vše jen a jen pozvedá úžasný scénář, ještě lepší režie vyvolávající pocit napětí v každé scéně v kombinaci s úžasným hereckým duelem Min-sika Choie a Byung-huna Leeho. Opravdu brutální podívaná, ze které se mi dělalo zle a to vydržím leccos. Škoda jen, že tuhle tvrdou pomstu neposunuli o level dál a neudělali tvůrci ještě něco méně tradičního, protože si to film se svou stopáží zaslouží. Takhle to ve finále působí lehce nevyužitě a neadekvátně k delší stopáži, která se v tomhle pojetí zdá být trochu nafouknutá. Ovšem oceňuji film, který si neláme hlavu s typickou strukturou a jde si po své vlastní ose. Miluju korejskou originalitu. (22.08.2023)

"Čeho se bojíte? Neviděla jste nikdy trubku?" Viděla, ale tušení, že se trubka několikrát setká s její lebkou, se té slečně asi moc nepozdávala. Ale tady je na výběr ještě kladivo, činka nebo hasičák a já si dovoluju vyjádřit obdiv nad tím, kolik ran ty korejské palice snesou. Jenže jsem asi trochu citlivka. Sice nemám nic proti starému, dobrému, sexuálnímu násilí, ale žádné z mých partnerek při aktu dosud neupadly ruce, nohy ani hlava a po zhlédnutí tohoto snímku si připadám jako slaboch. A abych z toho neměl mindrák, tak si okamžitě jdu koupit sbírku sekáčků a tupých nástrojů určených k deformaci hlavy, aby sex dostal tu správnou šťávu. A ještě jednu brutální metodu mě tento snímek naučil - vypnout padouchovi porno těsně před výstřikem. Neznám nic sadističtějšího. (28.03.2017)

Příliš rozvláčné, příliš nekonzistentní. Ji-un Kim točit umí, o tom se asi hádat nikdo nebude, ale co mi ten film měl dát, nebo jestli mě měl jenom pobavit (nebo cokoliv jiného), to opravdu nevím. Neudělal ani jedno, ani druhé. Prostě jsem jej bez většího zaujetí zhlédnul a zapomenul. Pár scén sugestivních, násilí nepříjemné, ale celkově v úplně jiných oblastech, než které rád navštěvuju. (09.12.2010)

Neznám jediný korejský film, který by nebyl něčím nezajímavý, i když věřím, že i u nich se takové kousky najdou. Nicméně v porovnání s jinými asijskými zeměmi mám pocit, že právě ty jejich jsou nejblíž nám – Evropanům. Viděl jsem ďábla natočil hodně zajímavý režisér a já byl dost zvědavý, jak se s takovou myšlenkou popere. Zhruba v půlce filmu se to pak zlomilo. V tu chvíli jsem si totiž myslel, že pakliže se nestane nějaký zvrat, mohl by klidně být i konec. A taky že jo. Do té doby neutrálně kladná postava představila takový brutální zlom charakteru, až jsem čuměl. V tu chvíli se z filmu stal lov na zrůdy. Škoda jen, že to bylo zbytečně dlouhý a úplně zbytečně natahovaný. Každopádně závěr jako takovej za to rozhodně stál a původní tříhvězdičkovou pocitovku vyšperkoval na solidní čtyři. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (02.04.2015)

Juhokórejský solitér Ji-un Kim, alebo, ako ho môžeme na databáze vídať po novom, Jee-woon Kim, je ako nezastaviteľný vlak, ktorý strháva žánrové medzníky a bariéry v podobe tradičných pravidiel a pôdorysov. V Akmareul boattda rozpracováva základný nosný motív a schému "revenge" thrilleru na ploche 2 hodín a 22 minút do podoby (ako sa vraví, pre dobro veci) výrazne nadstaveného konceptu utrhávajúceho sa vo vykreslení sugestívnej cesty za "spravodlivosťou" z reťazí reality a dosahujúci výrazne groteskných výšin vo svojej precíznej štylizovanosti a perfekcionistickej brutalite. Explicitné násilie zo seba strháva nálepku samoúčelnosti a stáva sa hybateľom deja, ktorý je posúvaný motiváciami a prekreslením dvoch hlavných antihrdinov v podaní dvojice najväčších juhokórejských hereckých hviezd, Byeong-heon Lee-a a Min-sik Choi-a. Úroveň explicitnosti pri výprave na odvrátenú stranu života v exotickej krajine dosahuje zámernej absurdnosti a je podružná rozprávaniu o zvrátenej morálke a vytrácajúcich sa spoločenských hodnotách, v ktorom proti sebe stoja agent a sériový vrah. Jeho myšlienka je na pohľad primitívna - dá sa poraziť monštrum len tak, že sa sami staneme monštrom? - ale zručne rozprestrená na celú stopáž a pretvorená do podoby vysoko sofistikovanej verzie hry na mačku a myš. Film sa pohráva so žánrovými krabičkami slasheru, splatteru, kriminálneho thrilleru, resp. detektívky, exploitation, "old-school revenge", j-exploitation a otvorene koketuje s pedofíliou či kanibalizmom. Zaujme výrazným audiovizuálnym prevedením, plným technicky brilantne vyvedených pasáží za užitia špeciálnych efektov, techniky steadicamu (doteraz nechápem, akým spôsobom bol natočený tento záber zo scény v taxíku http://youtu.be/s3cT_TE1mBI?t=1m14s), uhrančivých farebných filtrov ale aj skvelého originálneho soundtracku a zvukových efektov. Po celý čas pôsobivo zapája okázalé divácke atrakcie a udržiava v napätí dynamickým tempom a temnou atmosférou, pri ktorej si však nachádza čas na dlhé, pomalé surové akty postáv a snímanie interiérov i exteriérov, hlavne však obsahuje množstvo akčných scén s vynikajúcou bojovou choreografiou a kaskadérskymi kúskami. Manieristické prodivácke dielo, ktoré ma však dokonale zhltlo a ani na sekundu nepoľavilo z pútavosti. Opakovanie do budúcna nevyhnutné. 95% (26.10.2014)