Jsem číslo čtyři

| Scenár: Alfred Gough, Miles Millar, Marti Noxon | Hudba: Trevor Rabin | Produkcia: Michael Bay, Steven Spielberg, Chris Bender, J.C. Spink / DreamWorks, Touchstone Pictures | Rozpočet: 60 miliónov $| Tržby: 144,492,830 $ || Nádherne umelý film, kde je vynikajúce miešanie žánrov, nečakane rozprúdená akcia, šablonovitá farebnosť dobrej a zlej strany, ne úplne predvídateľný scenár. V celku povedané, dosť kompaktné dielo, ktoré dáva do kapsy tochtoročných kolegov, ako np Green Lantern. Značka aspoň zdajúcej sa kvality je aj parta producentov. (18.01.2011)

Je to sympatický mladík, pochází z planety Lorien, říká si číslo čtyři a z jeho druhu už, po vyhlazení nepřátelskými Mogadoriany, zbylo jen pár. Se svým strážcem se stěhuje velmi často z místa na místo, protože není nikde v bezpečí a vyzrazení by ho mohlo stát život tak, jak se to stalo osudné pro jeho tři soukmenovce před ním (odtud tajemný název "Jsem číslo 4") Od nás se nijak vzhledově neliší, ale je obdařen zázračnými schopnostmi, které však ještě neumí dostatečně používat. V praxi to znamená, že se mu rozzáří dlaně a pak umí vrhat předměty několik set metrů daleko, pekelně rychle běhá a má obrovskou sílu. Ve filmu je však plně předveden jen zlomek jeho schopností a to je docela škoda. Má však jednu slabinu. I on, přestože pochází z jiné planety, se umí bezhlavě zamilovat. Na jedné střední škole, kam dochází pod falešnou identitou, střetně dívku, pro kterou ztratí hlavu a jeho úhlavní nepřátelé už větří jeho stopu. Milovníkům dospělejších scifi bude vadit jednodušší styl vyprávění, jaký tvůrci pro příběh zvolili. Náctileté publikum však film přijme bez problémů, protože obsahuje vše, co mladé publikum má v oblibě. Padají tady hlášky na současné internetové fenomény nebo seriálové ikony, ačkoliv hlášky to nejsou zrovna úderné. V hlavní roli září pohledný mladík Alex Pettyfer, z kterého dívky budou mít mdloby a mužské publikum zase bude slintat nad novou hvězdou Teresou Palmer, která svým agresivním sexappealem pokoří v jedné minutě vše kolem sebe. Timothy Olyphant jako dobrácký a starostlivý strážce už asi zažil lepší role, ale s šedivými skráněmi už se pomalu přehrává do mužů v letech. Nepřátelští Mogani nemají zrovna charisma na rozdávání, ale finální střet s nimi stál za to a byl pořádně zběsilý. Film má i klidné pasáže, režisér Caruso dávkuje emoce směrem k divákovi velmi úměrně a několikrát za film přijde s nějakým neotřelým nápadem. Rád sází na akci, takže není prostor pro nudu. A o to šlo tomuhle snímku především. 80% (13.03.2011)

Jmenuji se John Smith, jsem číslo čtyři a říkají mi teenagerovská romantika pro chlapy. S příběhovým pozadím nebo dějovou propleteností si tu přílišnou starost nikdo nedělá, ale jelikož se Caruso s Bayem zastavili někde mezi očima Dianny Agron a přirozeným charizmatem Alexe Pettyfera, tak nějak nestíhám mít sebemenší připomínky. Středoškolské melodrama v kombinaci s ultimátním akčním finále bere dech až překvapivě snadno. (20.04.2011)

Naprosto dokonalý placebo efekt. Scénáristický brak, který je ale pořád sympatičtější, než podobně laděný Jumper a to díky nostalgické vzpomínce na seriál Roswell a nadupanému soundtracku. Pravda některé scény na sebe nenavazují tak, jak by měly, ale úvod jak od Emmericha, prostředek podobný Proroctví od Proyase okořeněný 30 dní dlouhou nocí a závěr alá Fakulta? C´mone :) Stejně nejvíc plusových bodů nasbírá Čtyřka ve scéně citující Disturbii. Olyphant trestuhodně nevyužitý, ale samotné finále v konečném součtu představuje zábavně epickou odměnou. Sečteno, podtrženo - příjemná jednohubka, která není TAK zlá, jak by se z hodnocení kolemjdoucích mohlo zdát. (05.05.2011)

Průměrná záležitost. Ty řeči ve stylu další Tvajlajt se mi zase až tak nezdají. Ne že bych teda tu partu krásných mlaďochů nějak uznával, ale příběhově i zpracováním je to jenom taková neškodná blbinka která neurazí a nemá jiný cíl než být nenáročnou zábavou na večer a jako takový to celkem funguje.55% (02.11.2014)