Krásná Locika

Locika může být dobrá, může být ožraná od slimáků, může být ovadlá, čerstvá, ale krásná není zrovna přívlastek, který by člověk, není-li zelinář, dával salátu. Nemluvě o tom, že Locika, myšleno hlavní hrdinku, tedy dvakrát krásná není. Není ani ošklivá, taková obyčejná hezká holka. Jenže žena, za kterou se chlapec, který může mít kohokoliv, na koho si vzpomněl, bude sápat do nepřístupné věže, by měla být krasavice nejkrásnější a ne jen nejméně nerušivá na pohled ze všech žen, co se nabízejí. Pravda, v tom by to mohlo být. Ostatní se nabízely, takhle cudně klopila zraky a jevila se tak tajemnou. Locičini rodiče vypadali spíš jako sourozenci než jako manželé, což by vysvětlovalo, proč na dítě čekali dlouho a, krom toho jednoho ukradeného, další neměli. Kostýmy a výprava byly pohádkově líbivé, čarodějka správně egocentrická, osly mám ráda a nejvíc oceňuji, že se tvůrci drželi předlohy a kromě nemanželských dětí ústředního páru tam dali vše podstatné. Skutečnost, jak celý královský dvůr dojalo zjištění, že Locika má vlasy (vůbec nějaké, protože nic převratného to opravdu nebylo), nebo hlavu jako takovou, což v té kápi, ve které přišla před královský trůn, nebylo zřejmé, velkoryse prominu. Ostatně, tolik pohádek, kde by bylo ukázáno, jak může vypadat závislost na návykové látce (byť to je zrovna salát), zase tolik není. (29.05.2015)

Z německých pohádek je to jedna z těch méně debilních. Pěkné kulisy, pěkné kostýmy, ku podivu nejsou v hlavní roli dva "oškliví němečtí lidé", ale docela koukatelný pár. Ale jinak typická němčourovina - pitvořící se princezny, trochu debilní scénář a především prapodivně zmršený příběh. Dokoukat se to dalo. (06.11.2014)

První setkání s řadou německých televizních pohádek nedopadlo nejlépe. Dobře rozjetý příběh se slušnou atmosférou totiž s blížícím se závěrem ztrácí jistotu, postavy začínají i na pohádku jednat poněkud nepřirozeně, herci se v nejisté inscenaci mění v ochotníky a závěr mi kdoví proč připomněl Cimrmamovu Hodinu pravdy. Slabinou je také marná snaha o humor, která zůstává pouhým pitvořením (že by Němci opravdu neměli smysl pro humor?), kladem naopak mile neprinceznovská Locika, čarodějnice, která je na pohádku nezvykle lidská a nejednorozměrná, a sympatická dvojice krále a královny, mezi nímiž to jiskřilo mnohem víc než mezi princem a jeho vyvolenou. (06.10.2011)

Česká pohádka má super nápady, ale často pitomý zpracování, co se televizních filmů týče. Německá pohádka má perfektní kulisy, ale kolikrát naprosto nesmyslný příběhy, co míchají jednu ptákovinu přes druhou. Nechápu proč si Česká televize víc nezačne všímat prostředí, ve kterém by se jejich pohádky mohly odehrávat. Vždyť naše země má tolik krásných pohádkových míst. Přitom se stačí jenom koukat. (10.09.2013)

Náhodou jsou tyhle nově natočené německé pohádky dost dobré a Locika není výjimkou! Četl jste někdo tu pohádku? Pokud ano, tak jste si jistě všimli toho, jak scénáristé vynechali její nejhorší části (za nejtrapnější považuji moment, kdy se Locika pitomě podřekne, že za ní chodí princ - to v této filmové verzi naštěstí vynechali, stejně jako to, že žije několik let sama v lese, narodí se jí dva synové a mezitím ji oslepený princ hledá). Radost mi i udělalo, že se zde Locika včas zbavila svého Stockholmského syndromu a nakonec se zní stala samostatná a odvážná dívka. Pořád téhle pohádce chybí to, co většině německým pohádkám - humor a občasný nadhled. Přesto, byli tam příjemní herci, krásná výprava a imao velice podařený scénář. (26.04.2010)