Goethe!

Pod pojmem Goethe si přestavuji muže, kterému jsou vzdáleny věci pozemské a vznáší se většinu svého času v těch nadpozemských, uměleckých sférách. A vida, on to byl i rošťák, který se umí bezhlavě zamilovat a jeho srdce v tomhle příběhu zahořelo velkým plamenem lásky. Není divu, že Lottka takovému působení a vlivu podlehla.....ach jo, ta láska, která je tak nádherná, ale mnohdy bolí...... tak moc bolí. Jsem ráda, že přes počáteční váhavost jsem měla možnost malinko proniknout do Johannova života a dostala chuť přečíst si po dlouhé době UMW. Jeden krátký úryvek z této knihy : "Na mou duši, že lidem nerozumím, že mohou být tak omezení a tak hloupě se blamovat. Ale všímám si den ze dne víc, můj milý, jak je člověk pošetilý, když posuzuje jiné podle sebe. A jelikož sám mám tolik práce se sebou a srdce i ducha tak rozbouřené, ach, milerád nechám ty druhé chodit, kudy se jim zlíbí, jen kdyby oni nechali mě" (27.08.2016)

Goethe, psáno s "o-e", jednoznačně překvapil, měla jsem ho za vzdychajícího romantického zahloubance, co ve stavu morbus melancholicae bloudí hvozdy s pistolí proklatě vysoko u spánku a on to oduševnělý (romantický) rebel s dobrým srdcem, který při sexu in natura v lesním marastu, s podobně založenou Lotte, nehledí na nějaké to nepohodlí, škoda, že jim to nevyšlo... Lichotivé zpracování nedělá Johannovi ostudu, stejně jako sympatický výkon Alexandera Fehlinga, najde se i chvilka pro dojetí... a Goethův měsíc dál neměnně zhlíží na nás (to je ode mě) ... i nakažení múzou :-) (03.06.2014)

Vysloveně příjemné setkání s Goethem (mit oe) v době, která ho inspirovala k napsání Utrpení mladého Werthera. Není to tak zvláštní volba, v posledních letech se tvůrci často vzdávají ambice popsat celý život zvoleného génia. Hravý, něžný, romantický film, který nepokrytě vypráví o radostech i strastech života na počátku dospělosti. Hlavní dvojice Alexander Fehling a Miriam Stein je elektrizující, Volker Bruch (zde jako Wilhelm Jerusalem) se velkým teprve měl stát. Kéž by takhle mohla vypadat i naše setkání s českými velikány. Leč mi dáváme dodnes přednost patosu před radostí. Zajímavé srovnání přináší pak film Lota ve Výmaru pojednávající o tom slavném druhém setkání dávných milenců. (23.01.2021)

Moc pěkné. A ani ten konec mi nevadil, protože Goethe se stal známým doslova přes noc i v reále. Ve filmu to sice trochu přifintili, ale odpouštím. Sedlo mi to. Skvěle zvolení herci, duch romantismu může být spokojen. Tragédie, na kterou se člověk vlastně dívá s úsměvem. Protože dobře ví, že se to stává. (02.11.2020)

souhlasím s uživatelem butnot - myslíš si, že asi většina lidí ten film ani nepochopila. Byla jsem na projekci pro školy a byla jsem zhrozená chováním ostatních diváků. A teď zpátky ke Goethemu - velice se mi líbil kontrast mezi začátkem a zbývajícím dějem - v prvních patnácti minutách jsem myslela, že odejdu. Připadalo mi, že herci neumí hrát, hudba je rozčilující a ten film je nízkorozpočtový, ale velice mě to překvapilo. Po krizovém úseku se děj rozjel a herecké výkony mě ohromily. Dostala jsem až chuť přečíst si Utrpení mladého Werthera. A to, že tam mluvili německy - s tím se počítá, když je to německý film ;) (20.10.2011)