Reklama

Reklama

„Přestaň snít!“, nabádá matka pětadvacetiletou dceru Umay (Sibel Kekilli), když ji vidí stát i s malým synkem Cemem přede dveřmi rodičovského bytu v Berlíně. Umay utekla z nešťastného manželství v Istanbulu, chce se natrvalo vrátit do Berlína a vést nezávislý život, jaký si sama určí. Doufá, že bezpečí, jež tak postrádala v cizí, vnucené vlasti, najde zde - u matky, otce, dvou bratrů a sestřičky. Záhy však pozná, že její rodina prostě nedokáže hodit přes palubu tradiční konvence.
Film se zabývá choulostivým tématem – jen za rok 2009 bylo na internetové stránce ehrenmord.de zaznamenáno dvacet osm případů žen žijících v Německu zavražděných pravděpodobně z důvodů cti, respektive její ztráty z pohledu mužů – mužů, kteří se dosud často nenaučili řešit problémy verbálně. Cizinka ve své upřímné výpovědi přináší strhující, velmi silný filmový zážitek. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (74)

emma53 

všechny recenze uživatele

Německá kinematografie opět překvapila velmi smutným dramatem o nesmyslnosti muslimských tradic, které si tady asi dokážeme jen velmi těžko představit. I když zpracování tohoto námětu je docela zajímavé, protože je zcela nestranné, ale přitom nutí přemýšlet samotného diváka. Mně bylo strašně líto Umay, která se tak zoufale snažila žít svobodným způsobem života, protože tíživá rodinná situace jí k tomu donutila a přitom si udržet i dobré vztahy se svými rodiči a sourozenci. Ale její rodina se na její svobodu dívá zcela jinýma očima, plných nesmyslných předsudků a tak jsou veškeré zoufalé snahy Umay s jejím synkem ke smíření k ničemu. Co na mě asi zapůsobilo nejvíc, byla naprostá uvěřitelnost nejen celého dramatu, ale hlavně i vynikajícího výkonu hlavní představitelky Sibel Kekilli. Postupná gradace a celá finální část byla silně emotivní, navíc podpořená nádherným hudebním doprovodem. Vzhledem k tomu, že to byl režijní debut režisérky Feo Aladag, tak má můj velký obdiv a já to mohu jen doporučit. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,JAKO ŽENA JSEM SE ROZHODLA ŽÍT SAMA. POŠKODILA JSEM VAŠI ČEST. ZNIČILA JSEM DŮSTOJNOST NAŠÍ RODINY. A NYNÍ JE BEZ RODINY I MŮJ SYN. MAMI, VY JSTE VŽDYCKY ŘÍKALA, ŽE KREV JE HUSTŠÍ NEŽ VODA. ŽE JSME SILNÍ, JEN KDYŽ JSME POHROMADĚ. OTČE! NEZAVRHUJ NÁS...PROSÍM!“..... /// ....jinej kraj, jinej mrav........DNES NA TÉMA: ,,žena a její postavení v turecké komunitě (společnosti)“. TA STEJNÁ RUKA, KTERÁ TĚ MLÁTÍ, TĚ I HLADÍ. FACKA NEBO DVĚ – TO NENÍ DŮVOD K ÚTĚKU. Jenže Umay má svoji palici. Teď sedí na své oblíbené židli u rodičů v Německu, nešťastná a vyčerpaná.... Je fajn sledovat film, kterej točil někdo, kdo ví o čem vypráví a jak to má vyprávět. Jednoduchý dialogy - přímo k věci a společnost, které nemusím rozumět, ale musím ji vzít na vědomí. Stejně jako Umay. Problémy, které její odchod od manžela způsobí se nám, při čísle 49% (rok 2009) rozvodovosti v ČR, zdají nepochopitelný. Ale pro společnost, která na slova ,,ženská emancipace" odpovídá ,,džihád“ - je to CESTA DO PROKLETÍ. Možná, že je kráva Umay, možná je debilní její rodina. Záleží na vás, ale každopádně tenhle film nenechá nikoho v klidu. Ať už jste či nejste Turci. TRAGÉDIE PLNÁ LÁSKY A NENÁVISTI. Co k tomu dodat. Snad jen ,,jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ...! Silný zážitek, ale Incendies se mi líbilo víc! (Možná proto, že je víc filmovější...). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zejtra mám svatbu s Turkem. (Nejmenuje se Roman a nechytá za Český Budějovice). Je to Ebuzet Atalan (?) a je z Ankary (?). 2.) Přemejšlím, jestli by fungovalo manželství ,,na dálku“ s Turkem (myslím to vážně – toho hokejistu nechte bejt!). 3.) Nevím, jaký problémy vedou ke zničení obyčejný turecký rodiny. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Já si připadal jak maso co spadlo do drtičky, takovou sílu má v sobě tenhle film. Na konci filmu jsem měl v očích slzy, při poslední scéně jsem ani jinou reakci mít nemoh. Od začátku jsem byl nalomený a jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím co vidím. Není nic horšího, když ti ubliží nejbližší, kteří by měli být spíš tvou oporou. Měl jsem sto chutí Umay obejmout, abych jí alespoň trošku ulevil od bolesti, kterou musela prižívat. Extremně emotivní příběh ženy, která chtěla být jen a pouze šťastná podpořila dokonalá filmařina. Smekám před paní režisérkou, protože tohle je režisérský debut jak megakráva. Sibel je neskutečná herečka, ona Umay nezarhrála, ale doslova jí žila. Německy precizní ultradávka emocí. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 28. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Typický angažovaný festivalový film: precizní zpracování, účinné hraní na city a gradování konfliktů pro vyhrocenost. Jen je pozoruhodné, že snímek v zásadě představuje vypjatou a festivalovou kopii příběhu dánského filmu Bojovnice (Fighter), od něhož se liší pouze absencí žánrového podkladu a naopak manipulační vyhroceností. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Hodně zajímavé je sledovat, jak významný je pojem rodina pro Muslimy. Tento pojem totiž zachází za onu krajnost a vytváří tak hrůzné a smutné příběhy, jako se mi tu snažil odvyprávět tento film. Celou dobu jsem Umay přál lepší život. Celou dobu jsem ale měl pocit, že je to horší a horší. Závěr mě pak absolutně setnul. To se nedá popsat, ale musí se to ty dvě hodiny prožít. Je vidět, že muslimská rodina je tak strašně iracionální a složitý proces, až jsem rád, že nejsem její součástí. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (1)

  • Režisérku Feo Aladag inspirovalo k napsání scénáře její působení v kampani Amnesty International, kde se zaměřovala na nasílí páchané na ženách. (Rugero)

Související novinky

Das FilmFest 2010

Das FilmFest 2010

01.10.2010

Dvě města, tři kina, čtyři tematické sekce, deset večerů, na tři desítky hraných a dokumentárních snímků – již za pár dní se popáté vrátí divácky oblíbená filmová přehlídka přinášející výběr toho…

Reklama

Reklama