Režie:
Feo AladagScénář:
Feo AladagKamera:
Judith KaufmannHrají:
Sibel Kekilli, Derya Alabora, Nizam Schiller, Settar Tanrıöğen, Florian Lukas, Alwara Höfels, Ufuk Bayraktar, Edin Hasanović, Serhad Can, Demir Gökgöl (více)Obsahy(2)
„Přestaň snít!“, nabádá matka pětadvacetiletou dceru Umay (Sibel Kekilli), když ji vidí stát i s malým synkem Cemem přede dveřmi rodičovského bytu v Berlíně. Umay utekla z nešťastného manželství v Istanbulu, chce se natrvalo vrátit do Berlína a vést nezávislý život, jaký si sama určí. Doufá, že bezpečí, jež tak postrádala v cizí, vnucené vlasti, najde zde - u matky, otce, dvou bratrů a sestřičky. Záhy však pozná, že její rodina prostě nedokáže hodit přes palubu tradiční konvence.
Film se zabývá choulostivým tématem – jen za rok 2009 bylo na internetové stránce ehrenmord.de zaznamenáno dvacet osm případů žen žijících v Německu zavražděných pravděpodobně z důvodů cti, respektive její ztráty z pohledu mužů – mužů, kteří se dosud často nenaučili řešit problémy verbálně.
Cizinka ve své upřímné výpovědi přináší strhující, velmi silný filmový zážitek.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (79)
Tradice je svině. Nejednu otázku k zamyšlení nabízí tohle drama, které neodsuzuje a nepodsouvá konkrétní názory tvůrců. Je tak na divákovi, jak se postaví k látce, ve které jsou zákony turecké komunity tvrdé a neměnné, i když je manžel hlavní hrdinky násilné hovado. Křehká Umay se tak rozhodne pro cestu svobodné matky, jenže snaha o emancipaci má zostuzující vliv na celou její rodinu žijící v Berlíně. Sebezničující pokusy (s trochou citového vydírání ze strany tvůrců) o kontakt s rodinou tak vedou k neodvratnému konci. Dialogy jsou k věci, herci jsou typově přesní, mimika Sibel Kekilli pak naprosto výborná. Kompaktní a stále aktuální záležitost rakouské „Fatih Akin“.. ()
Už dlouho mě žádný film tak strašně nerozplakal. Mistrně natočené, mistrně zahrané. Celé dvě hodiny jsem měl stísněný pocit a neblahé tušení, co všechno Umay ještě čeká a jak bude muset trpět kvůli tomu, že chtěla učinit svobodnou volbu. Sibel Kekilli je čím dál pěknější a herecky čím dál přesvědčivější. Do této role se mohla položit na sto procent, jelikož si také s rodinou prožila své a mohla tak své negativní zkušenosti do Umay plně promítnout. Doufám, že už v Německu nikdo nepřipomíná její pornografickou minulost, jež navíc byla údajně taky rebelii proti zatvrzelé rodině. Sibel je zkrátka paní herečka a vysloveně se těším na její další filmy. Ale chtělo by to možná i nějakou komedii. ()
Peklo na Zemi nastane, keď vypuknú spory v rodine. Tentoraz tureckej. Sila tradície je veľká a z pohľadu dnes propagovanej voľnosti vzťahov v euroatlantickom kultúrnom okruhu vyznieva to, čo sa deje v islamských rodinách ako násilné a nespravodlivé vyobcovanie "nehodnej" ženy z rodiny. Psychoteror non plus ultra. Ťažko hodnotiť, pretože vnucovanie určitého spôsobu života kultúrne odlišnej komunite v histórii spôsobilo a spôsobuje spústu tragédií. Film pôsobí presne takto - určený USA/EÚ publiku vzbudí len hnevlivé reakcie voči fanatickým zadubencom ctiacim tradície. Len pre zaujímavosť: ak porovnám štatistiku vzťahových útokov na Slovensku s tou, ktorá je uvedená v tunajšom obsahu filmu zisťujem, že veľkých rozdielov niet. Počet útokov na partnerku (zväčša zo žiarlivosti) sa veľmi nelíši od útokov na partnerku z dôvodov straty úcty rodiny. Rozdiel je, že kým tunajšie ataky sú zväčša situačné (alkohol, hádka, príp. oboje), tie turecké podmieňuje nepriepustná tradícia, neodpúšťajúca ženám, ktoré sa rozhodli žiť po svojom. Nenávisť prenesená na potomkov bola pre mňa novinkou a skôr ju považujem za scénaristickú barličku napomáhajúcu drásavému záverečnému vyzneniu, usvedčujúcemu turecké rodinné tradície z beznádejného tmárstva a spiatočníctva. ()
Hodně zajímavé je sledovat, jak významný je pojem rodina pro Muslimy. Tento pojem totiž zachází za onu krajnost a vytváří tak hrůzné a smutné příběhy, jako se mi tu snažil odvyprávět tento film. Celou dobu jsem Umay přál lepší život. Celou dobu jsem ale měl pocit, že je to horší a horší. Závěr mě pak absolutně setnul. To se nedá popsat, ale musí se to ty dvě hodiny prožít. Je vidět, že muslimská rodina je tak strašně iracionální a složitý proces, až jsem rád, že nejsem její součástí. ()
Typický angažovaný festivalový film: precizní zpracování, účinné hraní na city a gradování konfliktů pro vyhrocenost. Jen je pozoruhodné, že snímek v zásadě představuje vypjatou a festivalovou kopii příběhu dánského filmu Bojovnice (Fighter), od něhož se liší pouze absencí žánrového podkladu a naopak manipulační vyhroceností. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (1)
- Režisérku Feo Aladag inspirovalo k napsání scénáře její působení v kampani Amnesty International, kde se zaměřovala na nasílí páchané na ženách. (Rugero)
Reklama