poster

Bůh masakru

  • Francie

    Carnage

  • Německo

    Gott des Gemetzels

  • Německo

    Der Gott des Gemetzels

  • Polsko

    Rzeź

  • Španělsko

    Un dios salvaje

  • Slovensko

    Carnage

  • Velká Británie

    Carnage

    (festivalový název)

Komedie / Drama

Francie / Německo / Polsko / Španělsko, 2011, 76 min

Režie:

Roman Polanski

Scénář:

Yasmina Reza, Roman Polanski, Yasmina Reza (divadelní hra)

Kamera:

Paweł Edelman
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Šakal
    ****

    Krize středního věku je svině. Ještěže „yes Walter“ (Ch. Waltz) od jisté („bastardí“) doby, tak holduje štrůdlu. Jinak by bylo hotovo dřív, než by došlo „na aperitiv“ a to by byla velká škoda, nemáte ten pocit?! Takhle to dopadá, když se (v jedné místnosti) sejdou čtyři civilizovaní, dospělí, inteligentní, veskrze slušní a féroví lidé, začnou s patřičným nadhledem (vždyť jsou přeci dospělí) řešit problém týkající se (výchovy) jejich dětí, aby i s pomocí séra pravdy (ano, mluvím o alkoholu) odhodili „civilizační masku“, stali se z nich „prchliví prevíti“ a ukázali (nám divákům) svou pravou tvář. Bůh masakru je umně vystavěné konverzační psychologické drama, s decentně upozaděnou Polanski(ho) režií, která tím dává dostatečný prostor vyniknout ústřednímu hereckému čtyřlístku( kde si každý bezezbytku splňuje to své), nicméně number one je zde pro mě osobně „bůh masakru“ Herr Ch. Waltz. Líbí se mi to neustálé přeměňování nálad, kdy zpočátku oba páry drží pevně při sobě, aby se nakonec stejně ukázala „dávná pravda“ a to sice samotný fakt rozdílnosti „nás chlapů a vás žen“, projevující se v detailech jako jsou rozdílné hodnoty resp. bazírování na maličkostech resp. podstatných věcech. SPOILER zatímco obě ženy propukají v nefalšovaný záchvat smíchu, když Nancy Alanovi utopí mobil ve váze s tulipány, tak v momentu, kdy Penny rozsype Nancy kabelku, hrozí dotyčné (téměř) nervový kolaps. Stejně tak si chlapi náramně notují, pokud jde o (kvalitní) whisky, doutníky….. ANO, je to cíleně (vy)hnáno do extrému, ale má to pevný reálný základ a je to děláno s (ironickým) nadhledem Polanski(mu) vlastním. p.s. co se samotného konce (na hřišti) týče, nemusím si tady hrát na jasnovidce, abych napsal, že jsem ho tak nějak (od Romana) očekával resp. (v něj) doufal. Ostatně vystihuje mnohé, minimálně podstatu (mini)problému, který jak už to tak (u inteligentních dospělých) bývá, se začíná postupně ( i s pomocí lpění na detailech a slovíčkaření) nabalovat a nabývat na rozměrech a vážnosti až…. Neříkám, že dát si po držce (jako vyřešení problému) je jistý manuál, ale ta rozdílnost dětského a dospělého pohledu (jak Polanski jakoby mimochodem ukazuje) není nezajímavá. Ostatně přísloví „škoda každé facky, která padne vedle“ určitě nevzniklo samo o sobě resp. pro nic za nic. No jo, jenomže i psychiatři musí být z něčeho živi a živit se rukama (když pominu holý fakt, že to tak nenese) hodně bolí :-( p.p.s snímku rozhodně sluší i vhodně zvolená stopáž, kdy se divák jednoduše nemá čas nudit a byť na nějaký hlubší otisk (což si myslím ostatně nebyl ani Polanski(ho) záměr) troufám si tvrdit, snímek nemá, jako příjemná žánrová jednohubka má rozhodně co nabídnout. 80%(24.9.2012)

  • Botič
    ****

    Někdo se modlí k Bohu masakru, já zas k Bohu komedie. Carnage je sic kratší než samotná divadelní hra, ale i tak Polanski přesně a hlavně trefně dávkuje humor, byť se z filmu vytratila jistá intimita a absurdita dotažená v divadelní podobě až na samotnou hranici únosnosti. PS: Jodie Foster a Christoph Waltz vládnou.(2.1.2012)

  • Tuxedo
    ****

    Bravurně napsané, vystavěné i odehrané (u mě kraluje Jodie Foster, v těsném závěsu opět labužnický Christoph Waltz), již dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. K dokonalosti shází jen fakt, že to celé jen klouže po povrchu a ty nejupřímnější pravdy, hluboko ukryté v myslích postav, zůstávají netknuté. Ve snaze rozkrýt na rozličné čtveřici postav (každá s naprosto rozdílným postojem k otázkám genderovým, morálním, víry, životního stylu, manželství, úcty apod.) kus pravdy o nás samých, naší přetvářce a nemilé skutečnosti, kterou se touto přetvářkou snažíme zakrýt, je Carnage spíše na půli cesty než na jejím úspěšném konci. Kdo se bojí Virginie Woolfové? se tedy o své místo bát zatím nemusí. Carnage nikdy nevybočí z lehkovážného ranku činoherní komedie a nikdy neodkryje veškerou špínu za nehty postav, nikdy nenechá své postavy plně vykvést (opilecké monology končí příliš brzy) ani je vážně se pozastavit nad absurditou situace a pojmenovat stav věcí, jak jej skutečně cítí.(29.12.2011)

  • woody
    ****

    Kdo se bojí Virginie Woolfové po 50 letech. Jen mnohem absurdnější, útočnější a zákeřnější. Někoho může zaskočit, že všechny postavy jsou nesympatičtí kreténi, jen s jinými mravními náhledy na svět. Ale co naplat, stejně v tom poznáte většinu svých známých .... Škoda slabšího klimaxu, přesto jde o příjemnou jednohubku, kterou bych si představoval spíše na obrazovkách HBO, ale vem to ďas.(7.1.2012)

  • Jordan
    ****

    polanski už v minulosti viackrát oskázal, že s limitovaným počtom postáv na obmedzenom priestore jedného bytu dokáže vytvoriť skutočnú drámu. tentokrát siahol po úspešnej a veľmi dobre napísanej divadelnej hre. súhlasím s názorom, že asi najväčšou "nevýhodou" filmu sú príliš známe tváre, no nesúhlasím s tým, že sa nejedná o film, ale len o odsnímanú divadelnú hru. je to síce celé postavené na dialógoch (to je však drvivá väčšina hollywoodskej produkcie), no zároveň je to filmové v zmysle budovania mizanscény, práce s priestorom a hlavne v používaní strihu a záberovania v snahe prehĺbiť (a nielen ilustrovať) dialogmi naznačené vzťahy a zmeny v rámci ich vývoja. jediná výhrada, ktorá uberá jednu hviezdičku z plného hodnotenia, je podľa mňa mierne rozpačitý záver, ktorý je síce teoreticky jasný, no praktická realizácia nevyšla na 100%(8.4.2014)

  • - Role Johna C. Reillyho byla nejprve nabídnuta herci Mattu Dillonovi. (VášaVF)

  • - Režisér Roman Polanski se ve filmu objevil v malé roli souseda, který otevře dveře, aby se podíval, co se venku děje. (Ajka1)

  • - Předlohou filmu je stejnojmenná divadelní hra napsaná roku 2006, jejíž autorkou je francouzská dramatička, spisovatelka a herečka Yasmina Reza. Ta se společně s Romanem Polanskim podílela také na podobě filmového scénáře. Původní hra se s úspěchem hrála na britských prknech i na Broadwayi. (Beastmaster4)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace