Reklama

Reklama

Bůh masakru

  • Francie Carnage (více)
Komedie / Drama
Francie / Německo / Polsko / Španělsko, 2011, 76 min

Zachary a Ethan jsou spolužáci, kteří se nepohodnou v parku, a Zachary Ethana uhodí klackem do obličeje. Vyrazí mu dva zuby, poškodí nerv v zubu a způsobí nemalou bolest. Ethanovi rodiče Penelope a Michael se snaží situaci vyřešit se Zacharyovými rodiči Nancy a Alanem jako rozumní lidé. Pozvou je tedy k sobě, aby si o všem v klidu promluvili. Zpočátku se zdá, že jejich záměr vyřešit vše smírně, je skvělý. Netrvá to dlouho, a Nancy s Alanem, velmi zaměstnaným právníkem, se chystají k odchodu. Dvakrát se pokusí o odchod, dvakrát se vrátí zpět, protože diskuze stále pokračuje. Drobné, ale velmi bolestivé poznámky na obou stranách postupně vygradují v hádku. Kdo je vlastně za incident zodpovědný? Zachary, který tak krutým způsobem uhodil Ethana, nebo naopak Ethan, který nechtěl Zacharyho vzít do party a obvinil ho z toho, že je práskač? Oba manželské páry pochopitelně straní svým synům. Všem leze na nervy Alanovo neustálé telefonování s kolegou a Michaelovi zase pořád volá jeho matka, i přes upozornění, že mají návštěvu, a Michaelův slib, že jí zavolá později. Telefonáty vedou k tomu, že páry jsou stále nervóznější a nervóznější a postupně odkrývají svá pravá já... (TV Prima)

(více)

Videa (13)

Recenze (867)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Polanski a spol mají smůlu, že jsem Boha masakru viděl ve zpracování Jihočeského divadla. Tehdy jsem smíchy umíral, při filmu jsem se jen tak sem tam pobaveně ušklíbnul (většinou nad úšklebky Christopha Waltze) a pousmál (při vzpomínce na divadelní představení). On je to film bezesporu dobrý, pěkně zahraný, dobře zrežírovaný, ale v tomhle případě se prostě zklamání neubráním, ačkoli si racionálně uvědomuju, že srovnávat divadelní kus a filmový kus je pitomost. I když v tomto případě to zas až tak pitomé být nemusí, neboť z filmu je jeho divadelní původ dost cítit... Na některých replikách je vyloženě znát, že je neříká civilní filmová postava, nýbrž značně "teatrální" postava divadelní. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Můj Kokoschka!“ Polanski již filmy jako Hnus, Nájemník nebo Smrt a dívka předvedl, že do bodu, kdy jsme připraveni na cokoli a současně netušíme, co čekat, dokáže napětí vystupňovat i s jedním pokojem a pár herci. Bůh masakru je vystavěn z vypointovaných scének, ale zároveň průběžně pilně pracuje na absolutní dekonstrukci civilizace (čím, společně s určitou prostorovou uzavřeností, připomíná temnějšího Anděla zkázy). ___ Čtveřice dostatečně rozdílných, ale toutéž společenskou přetvářkou nakažených lidských individuí postupně zapomíná na základy slušného vychování i na to, do které sociální skupiny přísluší. Ztrácejí nervy, zábrany i kontrolu nad svými těly, řízenými zakódovanou agresí a pudy (chrochtavý smích, zautomatizovaná reakce na zvonění telefonu). ___ Oproti původnímu plánu (klidný dialog dozdobený tulipány z Holandska), jehož nedodržení nejvíce zasáhne akurátní Penelope, před sebou se zdrcující upřímností začínají obnažovat vlastní prohřešky a charakterové nedostatky. Lpění na majetku (mobil, kabelka, doutníky, láhev skotské, knihy o umění) je přitom jenom taková drobnůstka pro rozehřátí. ___ Neschopnost čelit nepříjemnostem, jež ze svých životů raději – jako nebohého křečka – rovnou odstraňují, se obrací proti nim. Nesledujeme jenom selhání jednotlivců, co chvíli zmateně přejímajících jinou roli (muž/žena, partner, rodič), ale celé komunity. Teprve postupným zbořením civilizačních zdí, jež kolem sebe všichni stavíme, se lze od sobeckého řešení osobních problémů vrátit k potlačenému kolektivnímu (ne)vědomí. Začlenit se zpátky do tlupy, kterou jsme dobrovolně opustili a o jejíž ostatní členy projevujeme zájem jenom naoko. Minimálně sebe-objevitelským návratem k divošské podstatě (na kterou upozorňují bubny v úvodním a závěrečném hudebním podkresu) by setkání, jehož následky jsou nám moudře utajeny, mohlo být pro účastníky přínosné. ___ Za komedií, vystupňovanou perfektně načasovanými vtipy na dosah nervového kolapsu všech zúčastněných, se skrývá hořká, takřka antropologická studie člověčí nespokojenosti a neschopnosti onu nespokojenost vykopnout ze dveří. (Jejich veřejně odhalená nešťastnost přitom vychází „pouze“ z upřímného pojmenování skutečného stavu.) Třeba vcelku banálním přijetím zodpovědnosti za výchovu. Také řešení cizích, třeba i velmi vzdálených problémů (Dárfúr) nenabízí žádané vykoupení, nýbrž jen dalším únik od podstaty věci. Na což správně upozorní Alan, kterému absolutní lhostejnost k pomíjivým rodičovsko-vztahovým ptákovinám umožňuje nejstřízlivější pohled na celou frašku (druhou věcí je, že jeho práce může být v důsledku ještě pomíjivější). ___ Waltzova přesná gesta a krev do varu uvádějící zdůrazňování slov s konfliktním potenciálem, doplněná ležérností, s jakou si z bytu Longstreetových udělá pracovnu (resp. kavárnu s barem), z něj pro mne učinila hlavní hvězdu představení. Výborný je také „I don’t think anything“ John C. Reilly, jehož Michael, člověk vcelku prostý, zatížený ponejvíce nedořešeným oidipovským komplexem, coby první ztratí chuť hrát si na přetvařovanou. Pozadu nezůstávají ani dámy, věrohodně hysterické a zároveň povznesené nad chlapské poměřování sil. ___ Zrcadlo nejenže ve filmu slouží k optickému zvětšení prostoru a současně nás, stejně jako rozmístění postav v záběru, informuje o aktuálním rozložení bojových sil, zrcadlem je i film samotný (ano, hezky nastaveným). Pokud do něj budete ochotni slabých osmdesát minut hledět a nad viděným přemýšlet, třeba vás to pro začátek přiměje neodbýt otázku „Jak se máš?“ stejnou odpovědí jako obvykle. Jo, idealismus. Léčím se. Pozorováním lidí. Apendix: Vzniknout později, dal by se Bůh masakru chápat také jako politicky nekorektní odpověď na Děti moje, film uhýbající před pravdou s takovým nasazením, že kdyby v něm došlo k sexu, jeho provozovatelé se i při tomto odhození civilizačních masek zřejmě budou modlit (další z Alanových trefných poznámek). 90% Zajímavé komentáře: POMO, SarumanKo, ScarPoul, Triple H, MrPierc ()

Reklama

verbal 

všechny recenze uživatele

Skvěle zahraní maloměstští yntelechtuánové ve vytříbeném verbálním ping-pongu. Nevím, proč tu všichni pochlebujete Romčovi. Ten prostě jen nevěděl, jak zabít čas, než jej zase pustí do Ameriky opíchat nějakou čtrnáctku, a tak jen změnil interiér osvědčené divadelní předlohy a zafilmoval si, aniž by musel opustit svůj obývák a pípal mu GPS lokátor. Herr Waltz mě však opět přewaltzoval natolik, že mě ani moc nesrala ta ohyzdná, pošahaná feministka s fretčím xichtem. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Closer bol sfilmovaná divadelná hra, čiže prežuvaná do filmovej reči. Carnage nie je sfilmovaná divadelná hra, je to divadelná hra, nasnímaná a zostrihaná pre filmové plátno. Divadelní herci nemôžu spoliehať na mimiku v tvári (ktorú diváci z diaľky nevidia) a preto sú odsúdení k prehrávaniu – musia si pomáhať rečou tela a zvýšeným hlasom. Carnage predlohu neprežúva do filmovej reči, a na filmové plátno (v detailoch na tváre) staticky sníma divadelné herectvo. Preto mu niektorí diváci vyčítajú, že ide o zbytočný film. Pre mňa ale z dvoch dôvodov zbytočný nie je: 1. Keby ma aj na onu hru niekto dostal do divadla, sotva by bola k videniu s touto hereckou super-štvorkou. 2. Sledovať túto hereckú super-štvorku s vedomím, že by to Polanskimu s nadšením odohrala aj bez nároku honoráre, je mi diváckou cťou. ()

Cival 

všechny recenze uživatele

Přesná ukázka, proč se bát každé adaptace divadelní hry - režijní vedení a herecké podání možná bez očividných škobrtnutí, ale ta krotkost satirických podtónů, repetitivnost a neschopnost obhájit limity jednoho byt a jedné hodinky i na nekonečně velkém filmovém pásu, dělají z Boha masakru další zbytečný zářez do filmografie mistra. ()

Galerie (145)

Zajímavosti (15)

  • Předlohou filmu je stejnojmenná divadelní hra napsaná roku 2006, jejíž autorkou je francouzská dramatička, spisovatelka a herečka Yasmina Reza. Ta se společně s Romanem Polanskim podílela také na podobě filmového scénáře. Původní hra se s úspěchem hrála na britských prknech i na Broadwayi. (Beastmaster4)
  • Herci film dva týdny zkoušeli, kvůli čemuž se museli naučit celý scénář podobně jako protagonisté v divadle. (NEfilmarka)
  • Přestože se snímek odehrává v Brooklynu, režisér jej musel natočit v Paříži, protože „americká půda pro něj byla ještě pořád příliš horká“. Filmování probíhalo půl roku po propuštění z domácího vězení ve Švýcarsku, kde byl v září 2009 zatčen kvůli pohlavnímu styku s nezletilou dívkou v roce 1977 v USA. K činu se tehdy přiznal, ale před koncem soudu ze země utekl (DivX)

Reklama

Reklama