Bůh masakru

Chvílema to sice sklouzává k teatrálnosti a zejména Kate Winslet dost přehrává, ale po celou dobu jsem se u toho slušně bavil a klidně se na film podívám někdy znovu. Další ukázka toho, že se dá natočit dobrej film i na maličkym prostoru. Jedna z těch lepších konverzaček srovnatelná třeba s Blbcem k večeři. (07.02.2015)

To, čeho jsem se bál nejvíc, totiž divadelní statičnost látky, se nakonec stává největším pozitivem, neboť Polanski s nemožností pohybu v prostoru pracuje po řemeslné stránce precizním způsobem, kdy člověk přesně ví, kdo kde je, kdo na koho reaguje a kdo se proč a jak tváří, jednoduše díky bezchybné práci s osami a přeostřovačkami, v nichž se mění klidně i tři velikosti záběrů. Winsletová a Waltz výrazně přehrávají Reillyho a Fosterovou, to ale může být otázka osobních priorit a postoje vůči názorům jednotlivých postav. Na každý pád fascinující věc a nádherná psychologická studie frašky... (27.07.2012)

Já mám docela slabost, když se napíšou exluzivní dialogy, podepíše se pár talentovaných herců, vezme se kamera a udělá se invaze do ateliéru a vznikne film jak víno. Tyhle filmařský maximální minimalismy jasně oddělují umělecké zrno od umělekých plev. Zdejší herecká sestava je rozkošná a každej přidává do kvalitního celku poměrně rovným dílem, ale pokud jde o mě vítězem je Christoph, jeho telefonování mě zabíjelo. Docela by mě zajímalo, jak to vyřešili v Činoherňáku. (10.02.2015)

Lehce humorná, lehce satirická i lehce provokativní podívaná na neutěchající povídanou mezi čtyřmi odlišnými charaktery. Jednotlivci se konfrontují, míšené dvojice uzavírají dočasné aliance - udržení intenzity konverzace, resp. hádek je sice zejména v poslední třetině dosti nucené, ale přesto zvrhle (a naprosto v souladu se zvratky Kate Winslet) zábavné. Režie je hladká, jakoby "neexistující", herci rozehrávají neřízený koncert argumentů i emocí, svou jemnou parodii na intelektuální jelita si očividně užívají... 7/10 (17.06.2012)

Až ke mně někdy dorazí nějací solidní rodiče s touhou vyřeštit konflikt našich dětí, tak je s radostí poženu býkovcem až do teplých krajin. Již jsem totiž obeznámen s tím, jak se může zvrhnout řešení neškodné pojistné události. Z počátku to byla nuda pro čtyři, ale postupně se začaly obnažovat charaktery a já jsem se najednou přistihl, že vybuchuji smíchem při každém zazvonění mobilu pana Cowana. Obvykle herecké výkony nehodnotím, ale Christoph Walz mi připadal naprosto vynikající, když proti třem přetvařovačům nasadil svůj výraz "Dobrý den, netěší mě, vůbec mě to nezajímá, jsem tu na nátlak ženy, dejte mi najíst a netahejte mne do toho", který mu vydržel až k poklidnému vychutnávání osmnáctileté whiskey v době, kdy ostatním praskaly nervy. Obvykle mne kecací filmy z jedné cimry moc nebaví, ale tentokrát jsem se pobavil. (30.01.2013)