Bůh masakru

Lehce humorná, lehce satirická i lehce provokativní podívaná na neutěchající povídanou mezi čtyřmi odlišnými charaktery. Jednotlivci se konfrontují, míšené dvojice uzavírají dočasné aliance - udržení intenzity konverzace, resp. hádek je sice zejména v poslední třetině dosti nucené, ale přesto zvrhle (a naprosto v souladu se zvratky Kate Winslet) zábavné. Režie je hladká, jakoby "neexistující", herci rozehrávají neřízený koncert argumentů i emocí, svou jemnou parodii na intelektuální jelita si očividně užívají... 7/10 (17.06.2012)

Chvílema to sice sklouzává k teatrálnosti a zejména Kate Winslet dost přehrává, ale po celou dobu jsem se u toho slušně bavil a klidně se na film podívám někdy znovu. Další ukázka toho, že se dá natočit dobrej film i na maličkym prostoru. Jedna z těch lepších konverzaček srovnatelná třeba s Blbcem k večeři. (07.02.2015)

Divadelno-filmová jednohubka. Kvarteto hercov 80 minút trčí v jednej miestnosti a divák sa pri tom nenudí. Vďaka šikovne nasnímaným scénam a výborným hereckým výkonom sú konverzácie plné silných emócií a malý priestor ponúka prehliadku štyroch charakterov. Arogantný Waltz, temperamentná a falošná Winslet, hysterická a labilná Foster a latentný agresor Reilly. Dynamika filmu sa variabilne mení a racionálne úvahy postáv šikovne striedajú iracionálne reakcie. Film je ako celok súdržný, vkusne zrežírovaný a vzhľadom k stopáži a ponúknutému obsahu efektívny. (16.02.2012)

K vytvoření dobrého a zajímavého filmu toho očividně stačí málo. A nemusí se plýtvat ani rozpočtem, ani časem. Jeden byt, čtyři osoby a skvěle napsané dialogy, jejichž vývoj sice čekáte, ale přesto si ho užíváte. Já bůh ví proč čekala trochu jiné zakončení, ale rozhodně si nestěžuji. Dost dobrý, silné 3,5* (07.12.2020)

Delikatesa! V kontexte k ťažkým filmov od Polanskiho som od Carnage očakávala, že pôjde o prepis sofistikovaného a depresívneho filmu "Kto sa bojí Virginie Woolfovej", ale mýlila som sa. Toto zďaleka nie je tak morbídne a patetické. Na týchto ukecaných komických konverzačkách najviac milujem to, ako dokážu herci svoje postavy precítiť a z prvotnej atmosféry dobrosrdečnosti a falošnej láskavosti im dodať rozmer extrémnej vnútornej nevyrovnanosti a mimoriadneho afektu. A to behom jednej hodiny v jednej miestnosti, sústreďujúcej sa na vyplavovanie vecí, ktoré sú v nich zakorenené a ktoré ich ťažia. Ironické, trefné, absurdné a pekelne zábavné! Ignorácia za scenár v rámci nominácii mi je nejasná. Z hereckých účastníkov potešili všetci - každému sa ušiel nejaký ten scenáristický bonbónik, ktorý ma odrovnal, no vyzdvihnúť musím Christopha Waltza, ktorý je jedným z najlepších hercov súčasnosti a zároveň novodobým De Nirom - kamenný v tvári, sarkastický, odmeraný a jednoducho nenapodobiteľný. Smiala som sa celú hodinu a nemohla prestať. (29.01.2012)