Režie:
Roman VávraScénář:
Miroslav AdamecHudba:
Ondřej BrousekHrají:
Matouš Ruml, Sarah Haváčová, Jiří Lábus, Oldřich Navrátil, Pavel Liška, Zdena Hadrbolcová, Petr Čtvrtníček, Jan Kuželka, Robert Nebřenský, Tomáš Masopust, Radek Žák, Zdeněk Suchý, Jiří Ployhar ml. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V jednom království žil princ Petr, který byl až příliš velký dobrák. Takhle slušný hoch by na trůn snad ani usednout nemohl, a tak s ním měl jeho tatínek král nemalé starosti. V docela jiném království žila v ten samý čas princezna Lenka, kterou nebavilo učení. A právě s tím měl pro změnu trápení její tatínek král. Není proto divu, že se v jeho hlavě zrodil nápad založit školu, která dokáže přivést na zámek prince z nejširšího okolí. Školu princů. Vážení princové přijeli a začali chodit do školy, ale častěji spíš za ni. Náhodou se tak potkala princezna Lenka s princem Petrem. Princezna se nejdřív vydávala za zámeckou kořenářku, ale ani princ Petr se nepředstavil pod svým pravým jménem. Když Lenčin tatínek král vyhlásil, že ji dá za ženu nejlepšímu z princů, ti dva se rozhodli utéct… (Česká televize)
(více)Recenze (176)
Dobrý nápad na příběh, horší byla jeho realizace. Ze současného pohledu bych řekla, že to bylo genderově nevyvážené. Kromě princezny a kořenářky Hadrbolcové tam nebyly žádné ženy, když pominu že asi půl minuty někde v pozadí tři komparzistky praly prádlo. Žádné královny, komorné ani dvorní dámy v parádních šatech, prostě řádně se tady šetřilo. Jediná mladá ženská na place, bodejž by se do ni slušný princ nezamiloval. Velmi úsporná výprava a kostýmy. Taky tam bylo málo humorných situací a vtipných replik, ačkoliv prostředí princovské školy k tomu přímo vybízí. Jen záměna totožnosti prince a princezny je už dosti ohraná. Ale fakt, že jsem se na pohádku podívala znovu svědčí, že nebyla z nejhorších. ()
Škola princů se možná nedá úplně zařadit mezi ty největší české pohádkové klenoty, ale v produkci posledních let podle mého názoru reprezentuje nadprůměr. Místy vtipná, ale ne příliš pitvorná, docela sympatičtí herci (i Matouš Ruml) a na televizní film dobré souboje s meči (nedají se samozřejmě srovnat se souboji v akčních hollywoodských spektáklech, ale na pohádku dobré). Já jsem spokojen. 75% si Škola princů podle mě zaslouží. ()
Krásná pohádka s výborným obsazením vedlejších rolí, nadmíru sympatickou princeznou, solidním princem (do Filipa Blažka mu ještě dost chybí, ale oproti Mádlovi zas výrazný upgrade) a skvělým Pavlem Liškou. Nekonfliktní příběh, decentní hudba a příjemné prostředí. Pohádka bez infantilností, trapných vtipů a s příkladným morálním žebříčkem hodnot tu dlouho chyběla. ()
Hned na začátku musím zmínit, že se mi velmi líbila Sarah Hlaváčová - pro mě dosud neobjevená herečka. Škoda. Jak jsem se díval ani od této pohádky toho neodehrála velmi. Přitom je talentovaná a nesmírně sympatická. A i ona má lví podíl na tom, že se jedná o romantičtější pohádku než je běžné. Vždyť jen ta nesmělost mezi princem a princeznou je roztomilá. Holt Matouš Ruml je také oblíbeným pohádkovým hercem, v současnosti hraje v každé druhé. A pokud můžu soudit - princezna je jedna z nejsympatičtějších, co jsem kdy viděl - JEDNA z nejsympatičtějších. Následně oceňuji loupežníky a jejich zvířecí zvuky, divákům měli za úkol zprostředkovat především zábavu a to se jim povedlo. Především Radomil Uhlíř, který je častým hostem v pohádkách a stejně často v nich hraje i naprosté hlupáky. Bohužel loni zemřel. Také je zajímavé vidět v kladné roli pana Navrátila, to se často nestává - myslím v rámci příběhů či hlavně pohádek. Trochu nelogicky ale působí, že se princezna hlásí do školy těsně před rozdáním vysvědčení. A ještě zajímavější je, že princ hraný P. Děrgelem přišel o princeznu, přesto se při souboji prince s princeznou usmívá, což jde proti jeho povaze. Opravdu se jedná o čistě romantickou záležitost, žádné kouzla, souboje s draky apod. A možná právě proto nebo navzdory tomu, kdo ví, se jedná o pohádku, která se jistě nezapíše do srdcí milionů diváku, ale rozhodně je to mile strávených dva a sedmdesát minut. ()
Lokace a kamera jsou velmi dobré, zajímalo by mne, nakolik se kouzlilo s triky u celkových záběrů krajiny. Příběh opajcnutý ze Šíleně smutné princezny (princ, vydávající se za princova sluhu, a princezna, vydávající se za služku) kombinované s Pyšnou princeznou (útěk z hradu) a Třemi oříšky pro Popelku (preceptor a výuka), a stejně tak i některé dialogy jsou vykradené ("Petře, Petříčku!" - "Dnes jsou obzvláště vypečené!" apod.) Žel, princezna vypadá chvílemi jako chlap se širokou hubou - nic proti, ale prostě nezkušenou diblici herečce nevěřím ani v nejmenším. Matouš Ruml hraje svůj standard, a docela překvapením je Liška v roli bodrého princova sluhy, který výjimečně nepůsobí jako pitomec. Snahy o humor a vtipné scény byly snad nejtrapnější - že "preceptor" uklouzne a namočí se, to mělo být směšné? Celkově rovněž haprovala logika a sem tam dramaturgie, nehledě na to, že vlastně linie princů nebyla nijak vyřešena (To jako vážně Richard nebude chtít vyhlásit válku? Pak popírá sám sebe. A ostatní vše přijmou jen tak laxně?). Určité téma toho, že člověk nemůže být hodný a nemůže být pořád sluníčkový, je zajímavé, ale tady ten princ k tomu přerodu dospěl nějak náhodou, a ne zvraty v ději. Jinak hodně scén je zbytečně natahovaných nebo zbytečně ukecaných, asi aby se to přehouplo přes celovečerní stopáž. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (4)
- Natáčení probíhalo na Křivoklátě, na zřícenině Týřov a u Kouřimecké rybárny na Berounce, kde se odehrával děj filmu Smrt krásných srnců (1986). (rakovnik)
- V poslední části pohádky (cca od 1:07:00) je kuchař vidět hned na několika místech. Nejprve v kuchyni, pak o patro výše (hází lístky) a následně dole na nádvoří s vojákem. (vera35713)
- V pohádce si zahrál i filmový kritik Pavel Taussig, a to sice soudce. (M.B)
Reklama