Jen Bůh odpouští

Co nejhoršího se může stát u filmu s Van Dammem nebo Seagalem? Že vůbec nejsou obsazeni. Místo nich nastupuje úchyl za kamerou (což snad poprvé vadí), který tak dlouho (ve své) hlavě poslouchal, že je novým Kubrickem až se tomu sám rozhodl věřit. Zlý film s dobrými jednotlivými detaily, který je ale ve výsledku nechutnou prázdnou nudou, která se snaží sofistikovaně pohrávat s béčkovými archetypy. A nefunguje to. Refn by se ze svých přestylizovaných výšin měl vrátit zpátky do reality, nebo alespoň někam poblíž. S odstupem času ale ve mě stále víc sílí pocit, že bych Only God Forgives měl dát ještě jednu šanci, film se rozhodně do hlavy zavrtá. (05.06.2013)

Přiznám se, že občas vyrazím na film vymikající se standardu, ale tohle je úplně mimo veškeré stupnice zkousnutelnosti. Ryan Gosling si zopakoval roli z Drivu, kde promluvil asi 15 vět, zde promluvil asi 11 vět, takže trhnul svůj vlastní rekord. Gratuluju!!! Neustálé a nesmyslné dlouhé pohledy nikam, mě neuvěřitelně rozčilovali. A jestli se tím měl vytvářet příběh a hloubkové pochopení emocí herců, tak fakt né sorry, vůbec to nefunguje! Absolutní nelogičnosti a skákání z jedné scény do druhé, které na sebe vůbec nenavazují?? WTF?? A pak tu máme thajského mistra Yodu, který si z páteře tahá krátkou katanu a je odporně brutální. Žije podle kodexu zub za půlku ruky, ruku za půlku těla atd. Nepochopitelné, hlavně si to tak nějak upravuje dle sebe sama a jeho vystopení karaoke, upozorňuju, že je tam asi třikrát, bylo neskutečné utrpení!!! A ještě tu máme incestní MotherBitch, která je opravdu protivná až to bolí!!! Ze všechno v tomhle filmu se mi dělalo nevolno, nelíbilo se mi to a bylo to opravdu blbý. Jestli je tohle masterpiece Ryana Goslinga coby ztvárnění psychopata, tak garantuju, že to dokázal zahrát úplně každý!!! Jen chodit z bodu A do bodu B, i když k tomu neni důvod a čumět do blba, to dá snad vážně každej. To je poprvé, co nedoporučuji se na něco dívat. Tomuto filmu se vyhněte velkým obloukem!!! (06.06.2013)

Pořád přemýšlím nad tím, jestli tohle bylo myšleno vážně nebo si z nás Refn jen kolosálně vystřelil. Atmosféričnost, nad jakou jsme plesali u Drivu film rozhodně nepostrádá a zpočátku má i podobné hypnotické účinky. Jenže postupně se krvavě rudé pozlátko s dunivými tóny začne sypat jako domeček z karet a na konci nezůstane nic, co by diváka k filmu poutalo. O postavách nevíme o mnoho více, než jsme věděli na počátku a jistá cronenbergovská metaforičnost se v tom s trochou snahy najít dá, ale to nic nemění na tom, že snímek s každou vteřinou nabývá na útrpnosti. Stále se opakující schéma masakr + karaoke potvrzuje tezi, že stále opakovaný vtip přestává být vtipem. Předrsnělé dialogy působí směšně a člověku je ve skutečnosti úplně jedno, jestli nakonec umře blonďatá americká kráva, Gosling fantasírující o thajské prostitutce nebo zvrácený strážce zákona, který koná spravedlnost sekáním hlav, rukou a vypichováním očí. Drive mělo rovněž hrdinu, který neprosazuje spravedlnost ve zrovna klasických mezích, ale jednalo se o správného chlapa s cool zaměstnáním, kterému se fandilo jedna báseň. Naproti tomu brutální borec s mečem, (nebo jak se ta jeho věc přesně jmenuje), většinu času nesnesitelně čumící do blba, extrémně pomalu vytahující svůj nástroj spravedlnosti a nebo dementně zpívající mezi vánočními stromky, skutečně není hrdina, který by mi byl v jakémkoli ohledu blízký. A tak se stalo, že jsme od Refna dostali pořádně okoralej suchej chleba těsně poté, co nám servíroval kaviár. Pokud mi to udělá ještě jednou, už se na žádnej jeho film v životě nepodívám projekce neprojekce. (06.06.2013)

Hipsterská polízanice spoléhající na rádoby vyšperkované nuance v minimalistickém herectví, což dopadá tak, že nás Ryan Gosling svým statických ksichtem (a někdy teda i rukama) baví asi stejně jako PowerPointová prezentace s telegrafními sloupy 20. století. Do toho oceánu dlouhých pohledů, konverzací beze slov a křiklavě šouravých kroků, je vetknuta jen minimální hloubka postav, na kterou je navíc třeba si počkat aspoň hodinu, a které stejně nakonec dominuje naprosto přímočará figurka karaoke-policajta. (09.06.2013)

Úplne zbytočný film. Winding Refn sa naivne domnieval, že po úspechu Drive(u) mu toto zožerieme ako perníkový koláč obdivujúc jeho hypnotickú plynulosť. Ja mám vždy určitú averziu na pseudoart hrajúci sa na art. A smiešnu štylizáciu násilia. Tento bezduchý, nevládny a umelý snímok navyše strašne irituje. Ryan Gosling podáva katastrofálny výkon, jeho mdlý ksicht je neznesiteľný. V onom Drive som to vďaka dobrému využitiu filmu v pohode akceptoval, ale toto je des, paródia. Smelo môže konkurovať tomu najhoršiemu od Orlanda Blooma, Roberta Pattinsona, Daniela Radcliffeho či Gojka Mitiča. To v stúpajúcej ekvivalencii triviálnosti deja a ohratého (anti)scenára len posilňuje nechápavú vážnosť, akou sa protagonisti prezentujú svojmu publiku. Jediným kladom je teda nízky rozpočet, zvládnuť húfu krvi a prefiltrovanosť farebného vizuálu s uchulahodiacim podmazom do pôsobivého videoklipu a vyplatiť herecké esá za štyri osemsto je malým zázrakom. Ale aj tak 3 z 10. (02.10.2014)

Po dlouhé době se zdráhám hodnotit. S Refnovými dvěma předchozími filmy mi jako evropanovi odkojenému na americké popkultuře dříve nebo později snad došlo, co se básník snažil říci. U tohoto ale váhám, protože ani nevím, kde nějakou pointu začít hledat. Pokud vůbec nějaká je. Jestli ne a Only God Forgives je pouze artovou pro(ti)fanouškovskou exhibicí, může Refn táhnout ke všem čertům odkud už se na něj směje Tarantino. Spíš ale doufám, že jsem pouze nepochopil kvanta odkazů na mě cizí kulturu Thajska, popřípadě východní kulturu celkově. EDIT: Jako jeden z mála filmů jsem Only God Forgives dal druhou šanci, a přestože už samotnou zápletku i tvůrčí motivaci alespoň částečně chápu, jsem stále na vážkách. Kdybych však měl hodnotit pouze technickou stránku filmu, za výbornou stylizaci a dokonalou kameru bych film bez přehánění vynášel do nebes. (05.06.2013)

Dívat se na to doma, tak to po půl hodině vypnu. Druhá půlka už nebyla špatná, ale to co v Drive působilo zvláštně a tak trochu zajímavě, tak mě tady moc nebavilo. Navíc Drive měl i lepší soundtrack. [csfd projekce] (06.06.2013)

Nemůžu si pomoct, ale mám pro Refna slabost i tehdy, když klopýtá - a tahle krvavá bangkocká suita je bohužel škobrnutí jako trám. Výsledný půlkrok mezi klasickou vyvražďovačkou a dráždivým experimentem (přiznaná pocta Jodorovskému) nakonec zklame v obou polohách. Za sebe můžu říct jen to, že tomu surreálnu mohl klidně přihulit, Refn má rozhodně na víc, než na změť fluoreskujících barviček a pár toporných odkazů na psychoanalýzu. Přesto jsem se nažral - dusné to bylo, brutální, stylové. Za tři. (24.07.2013)

Sracka. Onanie Refna. ... uz po deseti minutach mi bylo jasne, ze tohle bude spatny a ono to bylo jeste horsi.... tady se titulkari nenadrou, moc se nemluvi a kdyz uz, tak se pouzivaji pouze jednoduche vety, vsechno je tak extremne efektni, ze je to k smichu a nakonec to uz jen leze na nervy.... nektere sceny mi prisly jako spatna imitace Lynche a u vetsiny scen s mecem mi vzdycky vytanul na mysl Kill Bill. Ryanovu hezkou tvaricku a telo fakt muzu a jen diky nemu je to na tu jednu *. Doporučuju se tomuhle filmovemu kousku vyhnout velkym obloukem, clovek je fakt rad, ze to dokoukal a nikdy vice... (05.06.2013)

Nikoliv Gosling, ale thajský Tommy Lee Jones se zálibou v komorní verzi Thajsko hledá SuperStar a v chůzi á la PC adventury 90. let se postará o to, že se vám tenhle sugestivní audiovizuální zážitek (nechci sahat po silných slovech jako "film") zařízne pod kůži, do hrtanu, mezi žebra, za oční bulvy a už ani nechci vzpomínat kam všude ještě. I tak bude dneska nočních můr až až. (05.06.2013)

Refn si udělal jméno snímkem "Drive" a rozhodl se, že jeho přístup musí fungovat pokaždé. A tak opět dostáváme drsnou podívanou, kde stříká krev, stoické herecké výkony, dlouhé záběry, většinou nic neříkající, a nakonec i známé tváře, což se Refnovi daří už od "Barbara". První půl hodina je fajn, může přinést v podstatě cokoli, třeba i tarantinovskou řežbu, ale na to vám Refn nakašle. Dál si stylizuje svůj snímek a jede si podle sebe. Musím říct, že jeho pojetí násilí mi prostě sedí. Vypadá to neskutečně dobře a realisticky, což je podpořeno i statickou kamerou. Souboj Juliana s mafiánským bossem je třeba ale strašná ubohost. Bohužel druhá polovina filmu už je opravdu o ničem a samo násilí to prostě nezachrání. Škoda, náběh byl mnohem slibnější. (06.01.2014)

Brutálne nemilosrdné, dramaticky pomalé a krvavo depresívne dielo, podfarbené impulzívnou hudbou. Ovšem vo veľa miestach dejovo prázdne a nelogické. Najviac to však kazil Gosling, ktorý nedokáže nahodiť ten správny psychadelický výraz, potrebný pre tento umelecký snímok. (11.06.2015)

Bizarní film, jaký hned tak neuvidíte. 1) Nebudu se zabývat artovostí filmu nebo jejím nedostatkem, ba ani jinými atributy, které tak rádi rozebírají filmoví kritici. Film mě natolik nezaujal, aby mi to stálo za snahu._____ 2) Zaujaly mě tři písně (dvě z nich zpíval policista), metody policejní práce, drogový gang, jehož příslušníky v Thajsku tvořili většinou běloši, pomalé pohyby, Pražský filharmonický orchestr, nezřetelná dánsko - francouzská koprodukce a především pěkný 33letý Ryan Gosling i 32letý Tom Burke (Julianův bratr Billy). (31.05.2017)

Nevím čím to bylo. Jestli tím, že je to moc surrealistický nebo nechápu thajskou mentalitu, kde se lidi bez emocí zabíjejí na potkání nebo těmi několika pivy co jsem měl před promítáním. Režisér chtěl asi navázat na úspěšné a kritiky ceněné Drive, to se však moc nepovedlo. Je to hezky natočený film úplně o ničem. Nejvíc mi asi vadilo vytahování meče přímo ze zad thajského drsňáka a dlouhé, tiché a nic neříkající meziscény. Divná 90 minutová zbytečnost. (06.06.2013)

Jsem asi stejně tupá uživatelka jako rejžánek, protože mám podobné pocity. Gosling skoro mlčí - i když i při mlčení vypadá zajímavě - hromady mrtvol, ctižádostivá matinka Thomas - která konečně vypadá trochu k světu, i když s hodně tvrdou image,zabiják, co rád karaoke, prodejná policie, luxusní kluby plné luxusních šlapek,drogy a v neposlední řadě vražda, která celý děj spustí. Jako správně tupá uživatelka jsem od poloviny filmu přemítala, proč se spoustu lidí nechá přizabít, zabít či s jednoznačným výsledkem slušně nechat zmlátit, když bylo x možností zabijáka prostě sejmout střelnou zbraní....ale to bychom z toho měli něco krátkometrážního:-) Takže - atmosféra dobrá, hudba skvělá,interiery super - ale pro nadchnutí málo.Tři s odřenýma ušima - pardon -mačetou. (29.07.2013)

„Time to meet the devil.“ Možné spoilery. Refn se doslova utrhnul z řetězu a nálož brutality a surové atmosféra je mnohem větší, než v Drive. Nečekal jsem nic v podobě Drive. OGF je silně osobní dílo, které málo komu sedne (myslím, že takových lidí bude minimum). Drive mělo obrovský úspěch a Refnovi se otevřely dveře, tentokrát přímo do Hollywoodu, ale on se na to vykašlal, sbalil prachy a odjel natáčet do Thajska. Vadí mi, že Refn využil toho nejextrémnějšího, co se snad dalo z jeho temné mysli vypotit a zaobalil do toho celkovou pointu, která je vcelku dobrá. Film je jinak poutavá a hypnotizující, audio-vizuální jízda, která mě přikovala do křesla. Procítěnost je vidět v každém momentu filmu, kde je zase minimum dialogů, maximum dlouhých momentů a dechvyrážející scény, které člověka nenechají v klidu. Mě se film líbil, jen vyslýchací scéna mi dala trochu zabrat. Na závěr bych chtěl jen dodat, že film má dost dobrou a zajímavou myšlenku a hodně do detailu promyšlený děj. Tyhle výlety do Refnovi ponuré mysli nejsou pro každého. 78% (31.07.2013)

Po předloňské palbě roku úkrok stranou do propadliště zapomnění hodných slátanin. Mafiánské drámo ohlodané na kost, emoce na nule. Tahle neonová hovadina nesahá předchozím Refnovým halucinacím ani po zakrvácený palec u nohy. Bůh možná odpouští, ale já určitě ne. To mám za to, že jsem se tak těšil. Dva body za vypiplaný vizuál a toho zpívajícího poldu co se s ničím nesere. (03.01.2014)

Refn tvrdil, že film natáčel jako porno (jen místo explicitního sexu zobrazuje explicitní násilí) a kvalita scénáře tomu také odpovídá (tak líně nalinkovaný příběh pomsty tu od Djanga nebyl). Velké zklamání, které nezachrání ani skvělá Kristin Scott Thomas. (25.05.2013)

Příjemný prostředníček do obličeje od tvůrce, kterému Hollywood otevřel dveře dokořán, ale on místo toho odjel na půlroku do Thajska a utrhl se ze řetězu. V mnoha momentech za hranicí pózy, často vleklá, přesto ale strhující a uhrančivá podívaná. Refn navozuje atmosféru jako málokdo a OGF stojí za pozornost už jen pro nekonvenční hru s žánrovými pravidly revenge filmů. Pro těch zhruba zhruba pět procent diváků, kteří ocení kolotoč explicitních výjevů, pomalých kamerových jízd a Goslingových mlčenlivých pohledů, je tohle horký kandidát na film roku. Ten zbytek si užije aspoň boží soundtrack. UPDATE: Po druhém, mnohem srozumitelnějším zhlédnutí zvedám na maximum. Krystalicky jednoduchá pointa schovaná pod nánosem pomalých scén, které málokdo překousne. Každý kdo tohle nazve pseudo-artem by měl dostat návštěvu od Vithayi Pansringarma s mečem. 100% (30.05.2013)

Antiteze konvenční hollywoodské produkce, která sice obsahuje příběhy dynamičtější a zábavnější, ale mnohdy trestuhodně opomíná exotickou formu a detaily (např. násilí). Jen bůh odpouští je filmem sestavený z prvků, které nám v běžných filmech chybí, ale na druhou stranu zde chybí vrstevnatější děj, jenž by je všechny unesl. 5/10. (06.06.2013)