Konečná

Nebýt prostější zápletky a postavy Johnnyho Knoxvillea, která se svým pojetím do filmu zoufale nehodí, mohlo to být naprosto čistých 80%. Takhle je třeba přivřít oči, vzhledem ke kvalitní akci, pěknému vizuálu, památným hláškám a příjemné sebeironii, kterou božský Arnie projevuje, to ale není vlastně tak obtížné. Sice "jen" 70%, ale zatraceně pevných pro poctivě odvedené béčko v áčkovém balení. A nejmilejší překvapení? Arnold na to i po letech má. Vypadá výborně! (21.01.2013)

Dobrá zpráva pro všechny atrofované, plešatějící otyloně, kteří v osmdesátých letech tahali na rameni svlečení do půl pasu nějakou tu třímetrovou kládu, aby udělali dojem na naondulované kikiny v plísňácích a síťovaných tričkách a při funění na benčpresu téměř neheterosexuálně, závistivě pokukovali po vybledlých, pokrčených fotografiích Mistra Olympie ve slipech, vytrhaných ze Západoněmeckých časáků, a cpali se rozmixovaným tvarohem a drcenými skořápkami ořechů kvůli objemu. Guvernátor je back, jak ostatně sliboval už nořivřší se se vztyčeným palcem do ingotu se zkapalnělým železem. Roky jsou však neúprosné a už zdaleka nevypadá jako ten přežraný, stažený králík, co si při kolébavé, nemotorné chůzi o sebe frajersky odíral ochlupení na gigantických femorisech a jemuž jsme se všichni tolik chtěli podobat. To, co se z něj vrátilo, spíše připomíná přestárlého šarpeje, kterému někdo omotal kolem krku krepák, a jemuž by to s jeho striemi a nadměrně vytahanou kůži slušelo v dalším pokračování MIB. Avšak kult je kult! Arnieho akcent i po sto letech za oceánem pořád zní, jakoby se každou chvíli chystal navléci do kožených kalhot a začít jódlovat, a jeho herecký talent nehoblovaného prkna prostě přinutí každého pravověrného funouška zamáčknout nostalgickou slzu, trochu opět rozpumpovatl na Kettleru své kefírovité bicáky, ulízat přehazovačku a zkusit ještě z posledních sil zachránit nějakou tu Sáru Connorovou ze spárů robotického dilda. Ruku na Superanabolon, zrovna dvakrát triumfální návrat se nekoná. Možná je to tím, že si scénárista ještě nevšiml, jaký máme dneska rok a v jednoduchosti spojené s topornými hláškami už síla přeci jen není, možná tím, že tam musel za každou cenu narvat supertrapného Jackasse v roli Raimiho retardovaného bratra Mixéra, který by se měl raději nadále nechávat kopat do koulí, žrát hovna a vylizovat houmlesákům podpaždí v reality show pro obráběče kovů a debilní závozníky. Tak či onak, na upocené tři to s namoženým trapézem nakonec vydá a nezbývá, než se děsit, jak bude vypadat babí léto GerontoConana, povislého krále Aquilonie. (09.02.2013)

Arnold ztvárňuje postavu, která by před padesáti lety velmi slušela Johnu Wayneovi (srovnání s Rio Bravem je nevyhnutelné). Jenomže zatímco Duke bral budování vlastního kultu seriózně, kalifornský ex-guvernér projevuje mnohem vyvinutější smysl pro sebe-ironii, která se dotýká i „nedotknutelného“ tématu patriotismu. Oblíbený terč vtipů představuje Schwarzeneggerův pokročilý věk a pomocí střetů pomalejšího světa odpočívajícího šerifa s akcí napěchovaným světem celostátně hledaných padouchů je vyprávění strukturováno. Konečná je z její comebackové podstaty vystavěná jako návrat k žánrovým tradicím, pročež oldschool metody protřelého strážce zákona nutně přinášejí větší efekt než sebemodernější technika poněkud opožděných agentů FBI (ačkoli také šerif musel kvůli product placementu vystřídat koně za chevrolety). Lehce překombinovaný scénář využívá většiny klišé béčkových akčních filmů (naštvané vystřílení zásobníku, zrádce ve vlastních řadách) a maximálně vytěžuje fetiše dělající Spojené státy Spojenými státy (rychlá auta, silné zbraně). Skloubení westernové nostalgie s hyperrychlou akcí zde přesto funguje o poznání hůře než v Hodném, zlém a divném. Akční scény nejsou – zřejmě i kvůli nižšímu rozpočtu – dost přestřelené, padouch dost výrazný a film náležitě vygradovaný. Všechny vedlejší postavy jenom vyklízejí prostor pro Arnolda, který si bez přehnaného snažení pojišťuje své dávno zasloužené místo v pantheonu velkých akčních hrdinů. Bez něj by šlo pouze o ucházející akční vycpávku večerního televizního vysílání, ve které by zřejmě nikoho nenapadlo spatřovat místy podnětný příspěvek do diskuze o současné vlně retro akcí. S Konečnou se to má podobně jako s Postradatelnými - kdykoli je na plátně akční legenda (zde bohužel jenom jedna), zábavnostní hodnota letí prudce nahoru. Jsem ale přesvědčen, že kdyby měl Kim větší režisérskou volnost, jde o mnohem masivnější akční nášup, u něhož budou snáze rozpoznatelné momenty prostě špatné a špatné záměrně (v duchu naivních akčňáků). Jako nový film s Arnoldem, jakého jej máme nejraději, uspokojující. Jako nový film jihokorejského mistra mnoha žánrů mírné zklamání. 65% (21.01.2013)

Zpětně jsem si uvědomil, že jsem před časem přemýšlel, v jakých filmech by měl Schwarzenegger hrát a tohle je přesně ono. Nadhled, pomrkávání na diváka, pocitvá akce, nějaká ta osmdesátková explicitnost a závěrečný souboj tváří v tvář. Chybět mi nebude snad onen už přehnaný humour a špatná zadní projekce na mostě. Nadávat na Arnoldovo herectví by už bylo klišé, pokud je film kolem něj dobrý, nění o čem hovořit (i když tenhle typ akce pro mne nikdy nebyl klasikou a nejvíc mám rád Total Recall). Nakonec se ze snímku stalo nejspokojenějších 70%, které jsem za poslední měsíce udělil :o) (25.02.2013)

Tři hvězdy za to, že mě film i přes všechny mínusy (z mého subjektivního pohledu) bavil a neměl jsem nutkání jej vypnout. Zvlášť zoufalé jsou jakékoli pokusy o humor a smutně vnímám to, že Arnold svým nehereckým přehráváním nakazil i všechny okolo (Stormare!!). Záverečný fight na mostě už je pak skoro jak z nechtěné sebeparodie. No ... a přes tohle všechno jsem se zkrátka docela pobavil. (25.04.2013)