Jelena

Parádně natočené, zahrané, a vlastně i napsané, co se týče dialogů. Kdyby z toho pak režisér udělal krátkometrážní záležitost, bylo by to perfektní. Neuvěřitelně zdlouhavé scény, které mnohdy nikam nevedly, totiž poslaly všechny ty klady do kytek a k mému překvapení vlastně následně smetly i jakousi atmosféru rádoby tísnivosti a osamělosti, které dopomáhala prostorová prázdnota interiérů a mdlé barvy, a která fungovala prvních pár minut - pak omrzela a vymizela. Tohle se zkrátka nepovedlo, škoda kameramana na tenhle projekt, škoda Glasse, mohl skládat k něčemu, z čeho lidi nebudou otrávení a zejména pak škoda času diváka, který tráví u filmu, jehož poselství není nikterak originální a jehož stopáž je bez konce a (případná) dějovost je zabita v mdlosti, zdlouhavosti a nevýraznosti. Zítra už o tomhle filmu pravděpodobně nebudu vědět a nijak mě to netrápí. (09.01.2012)

Pro mě osobně dosavadní nejslabší Zvjagincevův film. Pomalé tempo vyprávění mám obecně v oblibě, ale sledovat nekonečné scény, v nichž se děj nikam neposouvá a v nichž titulní postava vykonává zoufale banální úkony (vstává z postele, dělá snídani, roztahuje záclony, nalévá kávu, plní ledničku nákupem, pohybuje se po městě)... proboha dost! Ten film z velké části není film, ale jakési nepřiznané voyeurské nahlížení do života jedné ženy, aniž by na ní bylo vlastně cokoli zajímavého - herecká představitelka Jeleny, Naděžda Markina, vypadá jako mladší a tlustší verze Ivy Janžurové, a za celý film jsem si k ní nenašel vztah. Ona je tak fádní, až by jeden zaplakal. Navíc jsem shledal vyloženě zvláštní, že postava jejího manžela je naznačena jako někdo, kdo se (nejen) rád ohlédne za pěknou mladou ženou, ale za manželku má někoho takového - není mi totiž jasné, proč by si muž v jeho věku a postavení nemohl dovolit nějakou "reprezentativnější" partnerku (abychom si rozuměli, samozřejmě nic proti tomu, kdyby si Vladimir vzal Jelenu za mlada a společně spolu zestárli, ale ve filmu je výslovně řečeno, že se potkali až před deseti lety, a manželé jsou krátce - pouhé dva roky. Člověk se proto logicky musí ptát, co na ní Vladimir vidí, nota bene byla-li mezi nimi od počátku sociální propast. Na druhou stranu, ačkoli na mě Jelena nepůsobila dojmem zlatokopky, její prostý původ je ve filmu zásadní pro další události, proto mi tam tak vadí, že film lépe neobjasňuje povahu vztahu obou manželů, kteří připomínají spíše služku a pána domu - spí ostatně v oddělených ložnicích!). Skutečně mi hrozně vadilo, že nějakých zásadních dialogových scén, ve kterých by se něco dělo a děj se někam posouval, je ve filmu tak málo, a tolik prostoru naopak zabírají nepochopitelně dlouhé záběry z Jeleniny každodenní rutiny. Samotný příběh i jeho překvapivé závěrečné vyústění ale hodnotím jako velmi zdařilé, a spolu s hereckým výkonem Jeleny Ljadové (v roli Vladimirovy dcery Kateřiny) jsou pro mě nakonec hlavním důvodem, proč hodnotím tak jak hodnotím - velká škoda, že postava Kateřiny ve filmu nedostala více prostoru, její postava je vlastně z celého filmu nejzajímavější, a zamrzí, že se člověk už na konci nedozví, co s ní bylo dál. Rozporuplný film, který v Zvjagincevové filmografii představuje spíše kvalitativní výkyv dolů. (01.04.2015)

Jak někdo v komentářích podotkl - příběh by se mohl udát v jakékoliv zemi, ne jen v Rusku. Ne že by to byl příběh běžný a zcela obyčejný, pouze ukazuje chování chování člověka, který i přes svou submisivitu a odevzdanost je ochoten pro svou rodinu udělat cokoliv, i kdyby to bylo morálně absolutně zavrženíhodné. Ale když nad tím přemýšlíte, něčeho podobného jako Jelena by byl schopný opravdu leckdo... krev není voda, že? Zvjagincev má očividně rád témata komplikovaných rodinných vztahů jak je vidět mj. na jeho předchozím snímku Vozvraščenije a o tři roky mladším Leviafanovi, který následoval. Dává nám mnoho prostoru o dynamice vztahů v průběhu filmu uvažovat a to prostřednictvím předlouhých záběrů, zpravidla doprovázených melancholickou hudbou. Někoho tyto záběry štvou a rozhodně netočí filmy pro netrpělivé lidi. Tempo filmu je totiž opravdu pomalé, na druhou stranu z rodinného dramatu akčňák moc dělat nelze a tato poloha danému žánru sluší mnohem více. (17.06.2015)

Před filmem jsem byl varován, že obsahuje spoustu dlouhých záběrů, např. na větvičku.. proto mě vyděsilo, že hned tímto film začal... (Když na větev přiletěl pták, diváci zatleskali..). I počáteční denní rutina, kdy se Jelena stará o svého manžela, byla poněkud nudná. Líbil se mi však jejich spor o peníze, vykreslení Jeleniny rodiny i setkání Vladimira s dcerou. (12.07.2011)

"Poselství filmu? Lůza by se neměla množit." Nesympatičnost drtivé většiny postav (kladně působila snad jen dcera s jejím předstíraným cynismem), v kombinaci s recepční náročností snímku, totiž zřejmě byla důvodem nespokojenosti většiny publika. Mně ale vyprázdněná narace, vypiplaná statická kamera s častým přeostřováním, pomalé tempo a v neposlední řadě Jelenina uklidňující jistota a ráznost, s jakou prováděla své každodenní úkony, sedly víc než dost. Černý puntík si tedy ode mě vysloužilo totálně ignorantské publikum. Nepřetržitý šum v sále a komentáře typu: "to jako ten záběr nikdy neskončí?!" totiž rozhodně nejsou věci, které pomohou divákovu ponoření se do atmosféry. (MFF KV 2011) (13.07.2011)