Amélie z Montmartru

Bylo 12:47 odpoledne, venku bylo 12°C, doba pořád kovidová. Žaluzie jsem nechal zatažené, protože jsem se potřeboval soustředit. Snažil jsem se filmu propadnout, úspěšně. Všechno dokonale zručné, po kameru, režii, střih, hudbu a kukadla paní Tautou, všechno tip ťop. Myslím si, ale že je pořád lepší vás na film moc nehajpovat. Změna vašeho emočního rozpoložení se skutečně dostaví, není to ale "Půlnoc v Paříži" nebo cokoli s Audrey Hepburn. Ve srovnání s tím je to takové pěkné pohlazení, u kterého máte chuť pít kakao a jíst něco Francouzského. Moc se mi, ale líbí způsob vyprávění a to, že film je nejen narativně čistý charakter driven, ale zároveň je celá stylizace Amélii perfektně přizpůsobená a přesto vyvážená a nikdy nesklouzne k nějaké přeplácanosti. Finální zaklapnutí, kdy všechny figurky dostanou svůj důvod je čisté pohlazení na duši (25.03.2021)

9 / 10 Vizuálny a scenáristický orgazmus najvyššieho stupňa, ktorý si na začiatku nastavuje tak vysokú latku, že ju má sám problém prekonať. No aj napriek tomu, že jeho krivka kvality nemá stabilnú stúpajúcu tendenciu, ide o nevídaný a neopakovateľný filmový počin. Tam, kde vás druhé filmy stiahnú až na samé dno depresie a nechajú vás bezmocne tápať v nepreniknuteľnej temnote, je Amélia z Montmartru ako svetlo na konci tunela: teplé, prívetivé a plné nádeje. (31.10.2005)

Film je plný malých krásných drobností, u kterých vám úsměv na tváři vydrží od začátku do konce. Všechno mě na něm tak přitahuje, vůně a barvy Francie v každém záběru, okouzlující hudba, malé detaily jako švitoření opeřenců, šumění větru v korunách stromů nebo zapadlé uličky mě tak dokonale dokázaly zahřát u srdce a ten příběh! :-) Zpočátku jsem moc nadšená nebyla, říkala jsem si "co je na tom filmu tak jedinečného ....". Po zhlédnutí mě až bolí to, jak moc se cítím dobře. Nevím proč jsem se tomuto snímku vyhýbala. Amélie je takový něžný snílek, který měl opravdu zajímavou a originální strategii jak se seznámit s mužem svého života. Došla k závěru, že je předurčena lidem kolem sebe dělat radost aniž by tušili, že v tom má prsty. (13.02.2014)

Pvní film, který na mě tak zapůsobil, že to nemůže být ani možný. Audreyin úsměv je ten neúžasnější, který jsem kdy viděl (Tedy až po úsměvu mojí holky). Scéna se slepcem mě okouzlila, tak dokonale, že teď se snažím pomáhat všem, kteří potřebují naši pomoc a bez nás by nic nedokázali. Však sami uvidíte, až tento film, jestli se to filmem dá nazvat uvidíte. (23.12.2003)

Film, z kterého naprosto čiší naivita, vizuální uhlazenost, dobré nápady a film chutná jako sladké lízátko. Bohužel pro mě je ten film tak sladký a krásný až chvílemi je kýčovitý. Jeho krása je chvílemi samoúčelná a jediný její důvod je, aby sjme se zamilovali do halvní hrdinky. Do její nevinosti a dětské tváře. Bohužel se o filmu jeden čas až moc mluvilo a říkalo se jaká je to bomba. To výsledný dojem trošku ubírá, protože to co čekáte jako geniální vás nakonec může zklamat(a většinou to tak bývá). (08.08.2005)