Až vyjde měsíc

Všechny filmové encyklopedie správně uvádějí, že pan Anderson vysílá na zcela jiné frekvenci než na které já přijímám. Jenže tentokrát se naše vlnové délky několikrát náhodně protnuly a ač se nevyhnu tradičnímu konstatování, že tento snímek je divný, tak nemohu popřít přítomnost několika velmi zábavných okamžiků. (19.04.2014)

Andersonovy svérázné filmy své kouzlo mají, o tom žádná. Ale nebudu tu do nebes vyvolávat chvalozpěvy jen proto, že to dělají všichni okolo. Režisérovo poslední dítko je sice plné zajímavých momentů libujících si v drobných bizarnostech a absurditách, ale představuje také hlavně táhlou lovestory, která tu a tam dokáže přinést vytříbený smysl pro humor, ale Anderson často zapomíná, že má vyprávět i nějaký příběh. Nutno podotknout, že linie obrýleného nenáviděného skauta a problémové dívky, která si nechá sahat na prsa, je přitažlivá. Přitažlivé je vlastně všechno, i výtvarná kompozice scén, i pohyby kamery, i hudba, i herci, i to, že netušíme, co se stane další minutu. Anderson ale svou osobitost dává až moc najevo a já si pořád myslím, že se stejně jako v případě Darjeelingu s ručením omezeným nebo Takové zvláštní rodinky herci se štábem během natáčení bavili víc, než pak divák v přítmí kina. Anderson má prostě svůj žánr, debutující Kara Hayward zase jakousi vnitřní neodolatelnost, Edward Norton je už asi odepsanej a Bill Murray? Ten zřejmě někde dál kácí svůj strom. (25.10.2012)

Kdo zná dílo Wese Andresona, tomu není třeba nic vysvětlovat. Pro ty ostatní je třeba snad jen říct, že se jedná o velmi osobitý film řídící se jakousi prazvláštní, vnitřní logikou, kterou v díle běžných hollywoodských tvůrců nenajdete. A je to právě příjemný příběh doplněný o krásně barevnou vizuální stránku a skvělé herecké obsazení, co z Moonrise Kingdom (in my humble opinion) dělá nejen jeden z nejlepších filmů dříve zmíněného režiséra, ale i jeden z nejzajímavějších snímků, které šlo v první polovině roku 2012 vidět v britských kinech. (23.06.2012)

Síce je to asi najmenej vtipný film Wesa Andersona a Owen Wilson tam sakramentsky chýba (i keď Edward Norton ho hravo nahradzuje), je to opäť jedna čarokrásna prechádzka magickým svetom Andersonovej predstavivosti. Miesto tradičnej témy znovuzrodenia bizarnej rodiny (čo je tu stále prítomné) do popredia vstupuje storytelling a motív detstva a detskej lásky. Osobitne treba pochváliť casting a výber detských predstaviteľov! Z Kary Hayward za 10 rokov bude hviezda generácie. (07.08.2012)

Motiv generační vzpoury předteenagerského (předvýrostkovského) věku v době končící beatnické a rodící se hippiesovské éry je mimořádně zajímavý i svým umístěním geografickým (Nová Anglie, vývojově nejstarší část USA), tak společenským (polovojenské skautské hnutí). Zálesáctví předchozích staletí se prolíná se zbytky prudérie a tradiční výchovy v osobnostech předčasně vyspělých, individualitou mimořádně silných a nadaných dětí. Dílo a jeho aktéři, jejichž reálnost je mimo pochybnost, mají sice v běžném praktickém životě stopový výskyt, ale existují. Dokonce i ve světě zvlášť konzervativního amerického maloměsta, jež je svými hodnotovými orientacemi rubem nablýskané líce obou oceánských supraaglomerací - jak atlantické, tak pacifické. Filmové kvality, o nichž se obsáhle rozepisuje Radek 99, svéráz a působivost MĚSÍCE dále dotvářejí a prohlubují. Příběh, který zaujme vtipem, humorem i hloubkou autorského ponoru, se ke svému prospěchu vymyká převládající úrovni hlavního trendu nejen americké, ale i světové filmové produkce. (16.07.2012)