Into the White
Into the White
Into the White
Kríž cti
Into the White
Into the White
Into the White
Cross of Honour
Režie:
Petter NæssKamera:
Daniel VoldheimHudba:
Nils Petter MolværHrají:
Florian Lukas, David Kross, Stig Henrik Hoff, Lachlan Nieboer, Rupert Grint, Kim Haugen, Knut Joner, Morten Faldaas, Sondre Krogtoft LarsenObsahy(2)
Vysoko nad drsnou norskou divočinou se po prudkém vzdušném útoku vzájemně sestřelí angličtí a němečtí piloti. Izolovaní od okolního světa musí bojovat, aby přežili krutou zimu. Ačkoliv válka z nich učinila nepřátele, postupem dní je těžké si udržet nenávist a zlobu. Skrze společnou touhu přežít se zrodí neobvyklá přátelství. Válka je po tom všem naprosto absurdní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Lidství. Miluju lidství. A miluju lidství v obraze. V obraze, který nám předá ač smyšlený, tak přesto opravdový příběh z války právě o tom lidství, které bych si přál, aby nikdá nezhynulo. Příběh vlněn přesně na této frekvenci. Koho to nenadchne nebo aspoň trošku neobměkčí, je ztracen. ()
Malý film o velkém přátelství navzdory osudu. Možná až příliš romantické ale určitě ne nemožné. ()
Dôkaz o tom, že vojna, a vojny globálne sú len myšlienkami tých najmocnejších, ktorí túžia po niečom, a keď to dosiahnu, chcú opäť niečo viac. Tí, ktorí za mocných bojujú mnohokrát nesúhlasia s myšlienkami svojich veliteľov, a tento film je práve o uvedomení si, že vojna je len jeden veľký omyl. Rozmar, pre ktorí zomierajú ľudia. Film ma upútal príbehom, aj keď najviac vysvetľujú záverečné informačné titulky... Príbeh o troch Nemcoch, dvoch Angličanoch, ktorých spojila vojna. Silný odkaz do sveta, kde vojny vznikajú aj pre tie najmenšie malichernosti. 4**** , 77,904 % ()
Veľmi predvídateľný protivojnový povedal by som až divadelný kus. Klasická nutnosť spolupráce v nehostinných podmienkach vojny. Malá zápletka, trošku romantiky, štipka humoru a je to. Nie zlé, to nemôžem povedať, no chýbalo mi tam niečo navyše. 65% ()
Niečo podobné natočili kedysi i Slováci a nie raz. Barabášove (nie dokumentarista-cestovateľ) Zvony pre bosých tiež využívajú silu prírody na poukázanie jej veľkosti a upozorňovanie, ako je človek (a jeho spory) popritom malicherný. Či v novšom oveľa menej vydarenom Rozhovore s nepriateľom, ktorý priveľmi šušťal papierovými dialógmi. Kríž cti je niekde medzi nimi, tiež som sa vďaka uzatvorenému priestoru chaty cítil ako na divadelnom javisku, chvíľami trpel, bál, či smial sa. Originalita námetu nie je teda bohvie aká , ale ide o dobre odvedenú prácu(až na ten "romantický" koniec") s témou na ktorú netreba zabúdať a to nie je až tak málo ... S kina som odchádzal spokojný i keď s pocitom, že si budem musieť čoskoro znovu pozrieť Rogožkinovu Kukušku. ()
Dokonale propracovaný příběh opásaný atmosférou z 2. světové války, velmi výstižně popsán tehdejší vztah mezi Němci a Angličany, dvě posádky (německé a anglické) skončily na zasněžené norské planině a za špatných podmínek k životu si našli loveckou chatu, kde se zabydlili. Nejdříve na sebe vzhlíželi se vzájemným odporem a nenávistí, ale postupem času se z nich stali přátelé a to neobvyklým způsobem, taky oceňuji jazykovou bariéru, kterou si procházeli, zkrátka dobře provedený příběh, vytknul bych tomu ten závěr, jako pohádka to nedopadlo, to se však ale dalo čekat. 95% ()
V rámci Skandinávských filmů opravdu klasa. Ke konci mě to, přiznávám, dojalo. Proto ty 4 *. Tohle může napsat opravdu jen sám život a osud s ním spojený. Vůbec ne akční, vůbec ne násilný, vůbec ne vojenský, ale sakra dojímavý film. A navíc překvapení v podobě "Rona Wesleyho". Ještě, že tam nebyl i Harry!!! ()
Vskutku zajímavý příběh vojáků sestřelených v mrazivém Norsku podle skutečných událostí. Nejedná se o žádné velkolepé dráma či napínavou akci, ale seznamte se - Dva angličtí a tři němečtí piloti v jedné chatě a všichni chtějí přežít. Životní příběh, který za války nemohl mít pochopení..Velice příjemné pokoukaní neobyčejného přátelství 80% ()
Těžko bychom hledali film, který odhaluje absurditu války lépe, než tento. Krásný příběh, který se z 90ti % odehrává v jediné místnosti v dřevěné boudě kdesi vysoko v horách v Norsku. Veselé i dramatické rozhovory, veselé i dramatické scény se odehrávají v této chatě a člověk se přitom baví a přemýšlí nad nesmyslností všech válek. A je tu Rupert Grint. Harry i Hermiona své "po Potterovské" role zvládli, ale Ron je z těch tří asi nejlepší. Viděl jsem ho už ve druhé "nečarodějnické" roli a jeho výkon roste. Tento malý velký film hodnotím všemi pěti hvězdami. Proč se film jmenuje česky "Kříž cti", ví Bůh? ()
Velmi dobré drama odehrávající se kdesi v norských horách v průběhu druhé světové války. Film má silný příběh a pojednává vztazích ve skupince britsko-německých vojáků, kteří se vzájemně se střelili a okolnosti je přinutily obývat společně jednu malou horskou chatu. Díky výborným a hlavně uvěřitelným hereckým výkonům hlavních protagonistů, je dílo dobře stravitelné přesto, že válečné filmy obyčejně nepreferuji. ()
První polovina na tři hvězdy, celkově jsem ale dal čtyři. V podstatě se toho ve filmu tak moc neděje, ale postupem času to prostě lidsky chytne za srdce. Samotný příběh o spřátelení bývalých nepřátel za speciálních okolností není nijak objevné a tahle látka pravděpodobně neměla šanci udělat velkou díru do světa. Ale i vzhledem k tomuto faktu bylo téma zpracováno na maximum a sledování osudů izolované různorodé skupinky vojáků ve výsledku nijak nenudí a velmi snadno si k nim divák vytvoří vztah, který pak nutí k zamyšlení nad absurditou války. Bylo to prostě příjemné sledování a není moc důvod něco vytýkat. ()
Krásné komorní válečné drama. Jak vystřižené z Remarqua. Film uběhne ani se nenadějete a uvědomíte si, jak dokonale vás vtáhl až když skončí. To, co schází v amerických válečných spektáklech, je tu přítomno neustále - ryze lidské drama, prosto jakýchkoliv propagand a ideologií. Tenhle nenápadný film by si měl pustit každý válečný fanatik. ()
Filmový rok 2013 nemohl začít lépe. Loni jsem začal Moneyballem a letos Into the White. Parádní film, který tak skvěle ukáže, že ve válce se může všecko posrat zrovna v momentě, když už to vypadá docela nadějně. Což vlastně i v běžným životě. Hmm. Tak nic. Film perfektní, dialogy upoutají a celou dobu táhnou a Rupert Grint do toho vtáhne solidní humor z Británie. Skvělá kinopodívaná za pár šupů. ()
Mám ráda komorní filmy a tento mezi komorní řadím. Obyčejný příběh, obyčejně kruté prostředí, neobyčejní lidé. ()
V podstatě ničím zvláštní válečné drama. Myslím, že po stránce scénáře i režie vše OK a stopáž není přepálená, takže film nenudí. Film opět ukazuje na absurdnosti, které ve válce vznikají a na které pak doplácejí její hlavní aktéři. Mě se film líbil i když vím, že si na něj třeba za rok asi ani nevzpomenu… ()
Další z řady válečných filmů na jedno zhlédnutí. Poselství je jako vždy stejné – trpí nevinní, zatímco papaláši, kteří vše rozpoutali jsou uctívání a v bezpečí. ()
Povedené ztvárnění klasických lidských příběhů, které na pozadí války bezesporu byly. Možná už ničím překvapivé, nicméně ztvárněné a zpracované poctivě... ()
Ukázka toho jak je válka zku*vená. 3 němečtí piloti a 2 angličtí se navzájem sestřelí a musí přežít několik dní v drsné norské přírodě a chajdě. Inspirováno skutečnými událostmi a norové opět natočili výtečný film. I z nepřátel se mohou stát přátelé... Doporučuji! 9/10 ()
Možno to neni absolútny trhák, ale ten príbej je neskutočný a človek by nikdy neveril, že je niečo také vôbec možné. Ako sa hovorí, život a osud je najlepší maliar a tento film o tom svedčí, lepšie by to nenapísal ani samotný hollywood.. V roku 1977 Davenport zavolal Horstovi a vzniklo doživotné priateľstvo.. 90% ()
Film o tom, že ačkoliv proti sobě stojí ve válce dva státy, tak se jejich vojáci mohou za určitých podmínek stát přáteli, protože jsou to jen lidi a do války je proti sobě poslali jen zasraní politici. Dne 27. 4. 1940 během bitvy o Norsko se navzájem sestřelí bombardér Luftwaffe Heinkel He 111 a britská stíhačka Blackburn Skua poblíž Grotli. Tři němečtí vojáci to přežijí - pilot plukovník Horst Schopis, seržant Wolfgang Strunk a desátník Josef Schwartz. Josef má zraněnou ruku a zatím to nevypadá moc vážně. Skupina se vydává hledat pomoc a narazí na horskou loveckou chatu. Do chaty také dorazí britští letci z druhého sestřeleného letadla - kapitán Charles P. Davenport a jeho střelec Robert Smith. Němci je okamžitě berou jako válečné zajatce, které odevzdají do zajateckého tábora. Horst rozdělí místnost čárou zhruba na dvě poloviny a říká, že ji Britové nesmí překročit bez povolení. K jídlu jsou zde pouze ovesné vločky a Němci se o ně dělí s Brity. Dodržují totiž ženevské konvence - poskytují zajatcům jídlo, přístřeší, postel a také sportovní vyžití ve sněhové bouři. Smith dostane od Davenporta rozkaz, aby Němce lehce provokoval, aby se necítili příliš v bezpečí. V chatě není moc dříví, a tak je nutné štípat to, co se najde v kabině. Horst si vezme od Davenporta jeho zapalovač, který dostal od otce k patnáctinám, což se mu nelíbí, ale Horst slibuje, že jej později vrátí. Další den opět řádí sněhová bouře, a tak se nedá vyrazit pro pomoc. Po návratu do kabiny využije Smith příležitosti a sebere Josefovi bouchačku a donutí ostatní, aby odevzdali své zbraně. Další den se Smith a Strunk vydávají ven lovit soby, ale zahlédnou pouze králíka, kterého Smith jednou ranou skolí. V chatě se mezitím Davenport trochu zblázní a nařídí Horstovi, aby pokácel hlavní nosný sloup na palivové dříví. Střecha se samozřejmě začne propadat a oba se musí postavit na štokrlata a podpírat ji vlastníma rukama. Horst využije situace a sebere Davenportovi zbraň, a tak se karta opět obrací. Poté dorazí Smith a Strunk a všichni se dohodnou na příměří a zbraně odevzdají venku do bedny. Napětí se uvolňuje a Němci s Brity si uvědomují, že musí spolupracovat, pokud chtějí přežít. Strunk při oddělávání podlahových prken najde krabici se zásobami sušeného masa a několika lahví alkoholu. Takže to začíná vypadat nadějně. Josefova ruka je infikována gangrénou a tak mu jí musí chlapi amputovat, naštěstí mají dost chlastu a silné pěsti, aby ho uspali. Další den se Smith a Strunk vydávají na lyžích na kopec a hledají cestu pryč. Mezitím v nedalekém norském táboře hlásí zvěd, že bylo lokalizováno sestřelené německé letadlo, a tak se vydávají na místo. To vede k tragédii a také k ukončení společného pobytu v chatě. Všichni se jen snažili přežít a jejich osudy se nyní rozdělují, nicméně Horst s Davenportem se sešli mnoho let po válce jako přátelé. Největším nacistou a fanatikem byl Joseph, který měl u sebe Mein Kampf a Smith ho nasral tím, že si s druhou kapitolou vytřel prdel. Líbilo se mi, jak Davenport do Němců rýpal kvůli jejich invazi do Polska a jak mu Horst oponoval, že oni jako Britské impérium dělali vlastně to samé v Indii. Něco na tom rozhodně bude. Nakonec se však poznají jako lidské bytosti a uvědomí si, že mají hodně společného. Válka je svinstvo a politici za ni zodpovědní by se měli sami vydat do zákopů a v nich chcípnout! () (méně) (více)