Kon-Tiki

Pri hodnotení tohto filmu som musel oddeliť odvážny a prelomový čin Thora Heyerdala od filmu, ktorý sa pokúsil jeho cestu priblížiť divákom. Keď sa väčšina filmu odohráva na balzovej plti s rozmermi základovej dosky obytného domu, tak je nutné dej prešpikovať akčnými a nebezpečnými scénami alebo použiť scenáristické a filmové grífy na udržanie pozornosti diváka. Tvorcovia využili iba tú prvú možnosť a aj tú nie dôsledne, čo v niekde pôsobilo komicky až trápne (harpúnovanie veľrybieho žraloka, prechádzka po hrane plte, pomsta žralokovi). Ťažko pochopiteľné bolo aj odplávanie v oblekoch. Vlastne naznačovalo, že pôjde iba o taký trochu dlhší výlet po mori, čo vôbec nebola pravda, pretože zabezpečenie, aké je dnes obvyklé v tej dobe neexistovalo. Tiež mohli byť namiesto nekonečných, nič nehovoriacich záberov, detailnejšie rozobrať problémy zlaďovania ad hoc zostavenej posádky s minimálnymi skúsenosťami a schopnosťami. Napriek týmto drobnostiam bolo vo filme viacero pekných situácií a záberov, naznačené bolo aj to, že ponorková choroba sa môže vyskytnúť aj na plti. A plavovlasí neplávajúci Nóri vylepšili celkový dojem z filmu. (03.03.2015)

Původně jsem chtěl napsat něco ve smyslu, že je Kon Tiki naprosto parádní dobrodružný snímek s norským Ryanem Goslingem, jenomže koukám, že se tu tím ohánějí všichni přede mnou! V tomto komentáři tak o Ryanu Goslingovi nepadne ani slovo. Navíc se na uživatele pravý Ryan Gosling šklebí z mé ikonky... No, nevadí! K pětihvězdí to dotáhla úchvatná hudba a nenucený režisérský minimalismus, který ze snímku paradoxně dělá asi nejepičtější evropské drama. (24.11.2013)

Zásadní problém Kon-Tiki vidím v tom, že to je hraný, a nikoli dokumentární. Tvůrci tím udělali hned trojí chybu: ____ (i) Za prvé se tak dopustili asi největšího prohřešku, jakého se vůbec dopustit lze, neboť nenalezli pro zvolený obsah odpovídající formu. Je zcela nepřijatelný, aby si někdo vybral natolik zásadní téma, jakým je legendární expedice napříč Tichým oceánem, a namísto odpovídající formy tomu dal schématickou a lineární podobu jak z toho nejlevnějšího bistra. Přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak točit schématické a lineární příběhy, aniž by si toho kdokoli všiml – točit je dokumentárně. Když není filmař příliš talentovaný, nebo nemá moc co říct, může svůj materiál ozvláštnit dokumentárním stylem. Diváci většinou na nic nepřijdou a to, že sledují vlastně jen nějaký stokrát omletý příběh, jim během sledování málokdy přijde na mysl. Přesně po vzoru slavného citátu „the medium is the message“, který říká, že obsah je dán formou. ____ (ii) Za druhý mě znavovala ta neustálá přehlednost a nekomplikovanost veškerého dění. Opět přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak může méně talentovaný filmař ozvláštnit svůj film a ke kterému tvůrci tohohle filmu rovněž nepřikročili, a to vyhnout se master shotům, což je takový ten ustavující záběr pokrývající celou situaci na začátku scény, ve kterým jsou vidět všechny důležité informace. Poté se pouze přestřihává mezi jednotlivými prvky scény. V Kon-Tiki začíná master shotem snad každá scéna, zejména na začátku. Vyhnout se master shotům (známý je tím třeba Spielberg) znamená ovšem diváky znejistit a uvrhnout je do napětí, neboť jim nedáte hned na začátek veškerý dostupný informace. To je ale jen dobře. Neboť divák zorientovaný a dobře informovaný je zpravidla nudící se divák. ____ (iii) Za třetí hraná forma způsobila, že se takový film těžko prožívá, jelikož to je evidentní fikční konstrukt. Což je zrovna zde, kde se vyloženě nabízelo zprostředkovat bytostný prožitek lidské existence na nebezpečné výpravě otřesený mezními situacemi a prožívaný jako jedinečnou a racionálně nepoznatelnou bezprostřednost, dvojnásobné faux pa. Osobně jsem se dávno vzdal naděje, že by nám dokumenty mohly podávat nějaké relevantní informace, jelikož většina dokumentů není než ryzí entertainment (epocha postmoderní a postdemokratická je tak současně epochou postinformační), ale ten žánr má pořád svou velkou sílu ve schopnosti zprostředkovat nějakou autentickou zkušenost. Je vůbec poněkud kuriózní, že zatímco většina filmařů se snaží udělat ze schématu něco věrohodného, tady vzali filmaři věrohodnou událost a udělali z toho schéma. Vezměme si třeba Mannův Heat. Důvod, proč je ten film tak uznávaný, je vlastně zcela triviální – Mann vzal rutinní kriminálku o policajtovi a zločinci, ovšem naplnil ji zcela věrohodným obsahem. Tvůrci Kon-Tiki vzali na druhou stranu věrohodný obsah a naplnili ho něčím, co je takový hezky hezký, takový trochu šmoulovatý, ale současně dost mimo. (13.01.2013)

Nutno na úvod uznat, že Norové se s úkolem natočit epické vyprávění o nejvýznamnější životní epizodě své největší osobnosti dvacátého století vypořádali velmi svědomitě. Z jakého jiného filmu chcete mít nejdražší záležitost v historii národní kinematografie? Ty peníze každopádně vidět jsou, a dlužno říct, že Thor Heyerdahl si takovýhle pomník rozhodně zasluhuje. Problém je, že je trochu zbytečný, protože filmový záznam svého regulérně šíleného záměru - který pohříchu šlape mnohem lépe než tahle vizuálně úchvatná podívaná - si pořídil "sám" Heyerdahl, a dostal za něj Oscara:) Cca hodinový dokument o plavbě Kon-Tiki, vzniklý z materiálu natočeného i v tomto filmu hojně vídanou kamerou, obsahuje základní informace o tom, proč a jak, mapuje celou cestu i to, co jí předcházelo (nebylo toho málo, a samotné opatření dřeva na stavbu voru by vydalo na jeden dobrodružný film - v dramatizaci z roku 2012 jsou už klády naskladněné v docích...), a neobsahuje žádné "divácky vděčné" tahy na jistotu jako několikeré milimetrové úniky před žraloky apod. Já jsem osobně dost rozpačitý z "niterných scén" Heyerdahla, záměr odhalit trauma topícího se neplavce podle mě naprosto selhal, mimo jiné proto, že Pål Sverre Valheim Hagen NENÍ co do hereckých kvalit ani omylem srovnatelný s Ryanem Goslingem (ke kterému ho kdosi přirovnával). Transformace boje o život do uvědomění si životního úspěchu, která měla být ztvárněna jen detailem obličeje (navíc notně vousatého) se opravdu nepodařila. Jsem docela na rozpacích - Kon-Tiki je po stráce řemeslné a hlavně vizuální velice působivá záležitost, navíc ukazuje jedno z největších a nejbláznivějších dobrodružství, které bylo kdy nějakým člověkem (s pozitivním výsledkem:)) podniknuto. Ale bohužel je to opravdu rozvleklý film, který se soustřeďuje zbytečně na něco, co by mohlo být daleko lépe nahrazeno něčím, co se stalo, a co z nějakého mně neznámého důvodu chybí. A taky by mě zajímalo, jestli je věrnější tohle zpodobnění (jestli třeba vychází z nepublikovaných Heyerdahlových zápisků nebo tak něco) nebo dnes už historický dokument - tam se totiž nějaké problémy s bezvětřím vůbec neřešily, spíš naopak... Nemůže to být modrý film, ale víc než 70% nedám. (01.11.2014)

Výborně natočený film o expedici, která byla ještě šílenější, než jsem si vždycky myslel. Šestice lidí na plavidle, které nejsou schopni ovládat, je vydaná napospas rozmarům oceánu, ponorkové nemoci i vlastním strachům. Z tohoto pohledu je nejzajímavější postava prodavače ledniček Hermana, který se celkem přesvědčivě psychicky hroutí. Ostatně Thor Heyerdahl neuměl ani plavat. Ten prostě musel věřit v nějakého toho Tikiho nad nimi. Jednoznačným plusem jsou perfektní obrázky od pana kameramana. (15.11.2013)